ECLI:CZ:NS:2006:25.CDO.1087.2006.1
sp. zn. 25 Cdo 1087/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D. v právní věci žalující společnosti (dále jen žalobkyně): Č. d., a. s., proti žalovanému: J. P., o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 39 C 252/2004, k dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 9. 2005, č.j. 57 Co 270/2005-49, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 10. 2. 2005, č. j. 39 C 252/2004-27, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 6.964,- Kč s 2,5% úrokem z prodlení ročně za dobu od 19. 7. 2003 do zaplacení a na nákladech řízení částku 650,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 3% ročně z částky 6.964,- Kč za dobu od 24. 3. 2003 do 18. 7. 2003 a za období od 19. 7. 2003 a dále ve výši 0,5 % ročně, byla žaloba zamítnuta (výrok II.).
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 15. 9. 2005, č.j. 57 Co 270/2005-49, rozsudek soudu prvého stupně v napadené části potvrdil (vyhovující výrok I. rozsudku soudu prvého stupně) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, v němž (dle jeho obsahu) navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil spolu s vyhovující částí rozsudku soudu prvého stupně.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 občanského soudního řádu, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Pokud jde přitom o splnění podmínky zakotvené v ustanovení §241 občanského soudního řádu, je nutné připomenout, že dovolatel sice v projednávané věci není zastoupen advokátem, ani netvrdí, že by měl právnické vzdělání, avšak vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné, není nedostatek podmínky povinného zastoupení důvodem pro postup podle ustanovení §104 odst. 2 občanského soudního řádu a pro zastavení dovolacího řízení (§241b odst. 2 občanského soudního řádu).
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 občanského soudního řádu).
Podle ustanovení §237 odst. 1 občanského soudního řádu je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvého stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvého stupně, kterým soud prvého stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], a jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvého stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu dovolání podle odst. 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvého stupně ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o nároku žalobkyně proti žalovanému na zaplacení peněžité částky ve výši 6.964,- Kč s příslušenstvím, ke kterému se však nepřihlíží (viz výše). Vzhledem k tomu, že dovoláním dotčeným rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání ustanovením §237 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu vyloučena.
Protože z hlediska ustanovení §237 občanského soudního řádu není v této věci dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné a protože přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §238, §238a a §239 občanského soudního řádu, která upravují přípustnost dovolání proti usnesením odvolacího soudu, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c) občanského soudního řádu odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 občanského soudního řádu a §146 odst. 3 občanského soudního řádu, neboť dovolatel nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů právo a žalobkyni v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. května 2006
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu