ECLI:CZ:NS:2006:25.CDO.1954.2005.1
sp. zn. 25 Cdo 1954/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce V. z. p. Č. r., proti žalovanému O. M., zastoupenému advokátem, o 63.440,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 11 C 4538/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. října 2004, č. j. 11 Co 375/2004-60, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Mostě rozsudkem pro uznání ze dne 19. 9. 2003, č. j. 11 C 4538/2000-30, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 63.440,- Kč s 15% úrokem z prodlení od 26. 12. 1998 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o soudním poplatku. Dospěl k závěru, že byly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání podle §153a odst. 1, 2 o. s. ř., neboť žalovaný do protokolu, sepsaného dožádaným soudem, nárok žalobce v celém rozsahu uznal.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 5. 10. 2004, č. j. 11 Co 375/2004-60, rozsudek soudu prvního stupně změnil jen ve výroku o soudním poplatku, jinak jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek z hlediska §205b o. s. ř. a odvolání žalovaného shledal důvodným pouze ve výroku o poplatkové povinnosti. Dovodil, že veškeré předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání na základě procesního úkonu žalovaného – uznání nároku jsou splněny.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Namítá, že v daném případě nelze hovořit o platně učiněném uznání zažalované pohledávky, neboť on svým projevem vůle vázal uznání pohledávky podmínkou, zda mu bude přiznán invalidní důchod, příp. zda mu bude umožněno dluh splácet, a protože zákon neumožňuje vázat uznání nároku podmínkou, soud porušil
§153a o. s. ř. Dovolatel dále uvádí, že i pokud by vydání rozsudku pro uznání bylo namístě, odvolací soud podle §212a odst. 4 o. s. ř. měl přezkoumat napadený rozsudek i z důvodů uvedených v §205b o. s. ř., což odvolací soud neučinil, neboť náležitě nezkoumal podmínky řízení, zda nerozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, atd. Za otázku zásadního právního významu považuje určení, zda platí, že rozsudek pro uznání nelze vydat v případě, že uznání žalovaného je vázáno splněním podmínky, a dále zda platí, že i při vydání rozsudku pro uznání je odvolací soud povinen zkoumat odvolací důvody podle §205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., i když je žalovaný v odvolání neuvádí. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. §241 o. s. ř. dospěl k závěru, že dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné.
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
V posuzovaném případě žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jedná se tedy o přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní právní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu, popř. právní otázka, kterou dovolatel v dovolání označil, má po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Podle ustanovení §153a odst. 1 o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce.
Podle ustanovení §153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§99 odst. 1 a 2 ).
Uznání nároku zakládá povinnost soudu rozhodnout o nároku, který je předmětem sporu, podle tohoto uznání, a to bez ohledu, zda jsou žalobní tvrzení podložena důkazy či nikoliv. Pro odvolací řízení platí podle ustanovení §205b o. s. ř., že odvolacím důvodem jsou jen vady uvedené v §205 odst. 2 písm. a) o.s.ř. a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Podle §205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odvolání proti rozsudku nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, lze odůvodnit jen tím, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce (přísedící) nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát. Vedle vad uvedených v §205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. lze tedy rozsudek pro uznání přezkoumat jen z hlediska zákonem stanovených předpokladů pro jeho vydání (§153a o. s. ř.), a jsou-li tyto předpoklady splněny, právní posouzení se týká jen otázky, zda nejde o věc, v níž nelze uzavřít nebo schválit smír, nebo o věc uvedenou v §120 odst. 2 o. s. ř., příp. zda nejde o řízení, které je podle §118b odst. 1 o. s. ř. koncentrováno ze zákona.
Námitce dovolatele, že jeho uznání nároku není platné, neboť uznání pohledávky vázal na podmínku, že mu bude přiznán invalidní důchod, popř. mu bude umožněno dluh splácet, nelze přisvědčit. Z protokolu ze dne 9. 9. 2003, sepsaného dožádaným soudem, vyplývá, že žalovaný uvedl: “pohledávku uznávám, ale chci podotknout, že jsem nemajetný a nemám, z čeho bych uvedenou pohledávku uhradil. Ve výkonu trestu nejsem prac. zařazen, a to z důvodu mého špatného zdrav. stavu a nemám žádné finanční prostředky….Pokud po výstupu z výkonu trestu seženu práci, případně pokud budu uznán část. invalidním a bude mi přiznán inv. důchod, jsem ochoten uvedenou částku splácet.“
Uznání nároku v daném případě je jednoznačně vyjádřeno a nejedná se o situaci, že by tento procesní úkon – jakožto předpoklad pro vydání rozsudku pro uznání byl podmíněn, tedy vázán na splnění nějaké podmínky. Jestliže žalovaný pohledávku uznal a vyjádřil ochotu ji splácet, pokud „sežene práci“ nebo bude pobírat invalidní důchod, jde o jeho vyjádření k možnostem uspokojení pohledávky, nikoliv vyjádření podmínky, na níž je uznání nároku vázáno.
K další námitce dovolatele je třeba poukázat na to, že odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí výslovně citoval §205b a §205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a dovodil, že i z hlediska citovaných ustanovení jsou předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání splněny s tím, že žalovaný ani žádný z odvolacích důvodů v §205b o. s. ř. neuvádí. Soud z úřední povinnosti kdykoliv za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (§103 o. s. ř.), a tedy i odvolací soud přezkoumává z úřední povinnosti i podmínky řízení uvedené v ust. §205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., i když je odvolatel neuvedl jako odvolací důvody. Ostatně v daném případě ani dovolatel netvrdí, že podmínky řízení chybějí a že by to odvolací soud přehlédl.
Jak vyplývá ze shora uvedeného, otázka platnosti podmíněného uznání nároku ani otázka rozsahu přezkumné činnosti odvolacího soudu není v daném případě otázkou zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. Protože není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ust. §234b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení právo na náhradu nákladů řízení a žalobci v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18 . května 2006
JUDr. Marta Škárová, v.r.
předsedkyně senátu