ECLI:CZ:NS:2006:25.CDO.2244.2005.1
sp. zn. 25 Cdo 2244/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce Č. T., a. s., proti žalovanému V., spol. s r. o., zastoupenému advokátem, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 17 C 153/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 11. května 2005, č. j. 59 Co 175/2004-218, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Zlíně (poté, co jeho předchozí rozsudek ze dne 9. 11. 2000, č. j. 17 C 153/99-98, jímž v plném rozsahu vyhověl žalobě, byl zrušen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10. 4. 2003, č. j. 13 Co 105/2001-162, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení) rozsudkem ze dne 4. 5. 2004, č. j. 17 C 153/99-195, ve spojení s doplňujícím rozsudkem téhož soudu ze dne 22. 7. 2004, č. j. 17 C 153/99-197a, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 45.376,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Vyšel ze zjištění, že v důsledku provozní činnosti žalovaného a v přímé souvislosti s ní vznikla žalobci škoda na telekomunikačním kabelu. Výši škody zjistil doplněním dokazování znaleckým posudkem Ing. J. K., znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady se spec. telekomunikace, sděl. a počítačové sítě. Dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro objektivní odpovědnost žalovaného podle ustanovení §420a obč. zák., přičemž předpoklady podle ustanovení §420a odst. 3 obč. zák. pro případné zproštění žalovaného za takto vzniklou škodu splněny nebyly. Soud neshledal ani spoluzavinění žalobce na vzniku předmětné škody ve smyslu ustanovení §441 obč. zák. Žalobce se sice negativně vyjádřil ohledně umístění podzemních telekomunikačních vedení pro účely vybudování plynové přípojky z rodinného domu stavěného žalovaným v místě, kde měla být přípojka vybudována, avšak pro jiné místo, než kde byl poškozen kabel. Navíc bylo zjištěno, že na existenci podzemních telekomunikačních vedení v místě provádění stavby upozornil žalobce ve vyjádření pro účely stavebního povolení, pak již dle názoru soudu bylo na žalovaném přesvědčit se o trasách vedení daných zařízení.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 11. 5. 2005, č. j. 58 Co 175/2004-218, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o věci samé a o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky potvrdil, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení vůči státu a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se zcela ztotožnil se skutkovými zjištěními a právními závěry soudu prvního stupně, a to jak ohledně splnění všech podmínek odpovědnosti žalované za škodu, tak ohledně otázky spoluzavinění žalobce na vzniku škody s tím, že ze strany žalobce sice bylo vydáno negativní vyjádření ohledně vedení telekomunikačního vedení, při samotných výkopových pracích však došlo k odchylce od osy výkopu v takovém rozsahu, že dané stanovisko již nemohlo být relevantní. Stejně jako soud prvního stupně odkazuje soud odvolací na vyjádření žalobce o existenci podzemních telekomunikačních vedení v místě provádění stavby. Rovněž se ztotožnil s výší škody stanovené na základě znaleckého posudku Ing. J. K.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a s odkazem na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. vytýká soudům obou stupňů, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Namítá, že se nepodařilo jednoznačně prokázat, že ke škodě došlo v příčinné souvislosti se stavební činností žalovaného, neboť pouhé zjištění, že v blízkosti místa poškození kabelu prováděli zaměstnanci žalovaného ručně odkop zeminy, není dostačující pro závěr o odpovědnosti žalovaného podle §420a obč. zák., když k poškození kabelu mohlo dojít ještě před zahájením stavební činnosti žalovaného. Vadu v rozhodovací činnosti odvolacího soudu dovolatel spatřuje v tom, že se měl zabývat otázkou spoluzavinění žalobce, který se dne 26. 6. 1996 vyjádřil negativně ohledně umístění podzemních telekomunikačních zařízení, kde měla být přípojka budována. Nebylo tedy na žalovaném, jak tvrdí soudy obou stupňů, aby se přesvědčil o trasách vedení těchto zařízení, neboť ten byl v dobré víře o pravdivosti údajů uvedených žalobcem ve vyjádření. Za další vadu v řízení dovolatel považuje okolnost, že odvolací soud přihlédl ke znaleckému posudku Ing. J. K., který uvedl, že výměna poškozeného kabelu v délce 120 m byla patřičná a ekonomicky výhodná, nezabýval se však otázkou, za jak dlouho může dojít k zavlhnutí kabelu, navíc k zavlhnutí v délce 120 m proti svahu s převýšením cca 5 m. Navrhuje proto, aby soud dovolací napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu odvolacímu k dalšímu řízení.
Žalobce se ve svém vyjádření k dovolání ztotožnil s rozsudky soudů obou stupňů a rovněž se závěry znaleckého posudku ze dne 27. 11. 2003. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalovaného jako zjevně bezdůvodné odmítl, případně zamítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podle §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)]. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně (ve výroku ohledně věci samé) potvrzen; i když mu předcházel zrušující rozsudek odvolacího soudu, není naplněna podmínka přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., neboť soud prvního stupně nerozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku; přípustnost dovolání lze proto posuzovat pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Dovolání může být podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Přípustnost dovolání není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Žalovaný v dovolání uvedl, že uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci), který sám o sobě není způsobilý založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Z vylíčení důvodů dovolání pak vyplývá, že dovolatel nesouhlasí především s tím, jak soudy obou stupňů zjistily skutkový stav v projednávané věci; tvrdí totiž, že z provedených důkazů skutkový stav nebyl zjištěn správně a správně právně posouzen, a to zejména při stanovení rozsahu a výše škody v návaznosti na provedený znalecký posudek. Nesouhlasí s tím, jak byl znalecký posudek zpracován, ani se závěry znalce ohledně rozsahu nutné výměny kabelu v délce 120 m s ohledem na jeho poškození; ve skutečnosti tedy napadá rozsudek odvolacího soudu v otázce skutkových zjištění, nikoliv pro samotné právní posouzení věci. Rovněž v otázkách příčinné souvislosti a spoluzavinění žalobce jako poškozeného směřují výhrady žalovaného proti závěrům soudů obou stupňů ohledně zjištění skutkového stavu, na základě kterého následně po právní stránce posoudily podmínky odpovědnosti žalovaného za vzniklou škodou. Otázka existence vztahu příčinné souvislosti mezi jednáním nebo opomenutím škůdce a vznikem škody je otázkou skutkovou nikoli právní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. února 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný v Souboru rozhodnutí NS ČR, sv. 14, pod C 1025) a nabízí-li dovolatel v tomto směru závěr, že ke škodě mohlo dojít ještě před výkonem jeho provozní činnosti, předkládá tak vlastní verzi skutkového stavu významného pro rozhodnutí ve věci, aniž by formuloval právní otázku, která má zásadní význam jak pro rozhodnutí v této věci, tak pro rozhodovací činnost soudů vůbec. Namítaná okolnost, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (srov. ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř.), přitom přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. založit nemůže.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a 146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů právo, zatímco žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. února 2006
JUDr. Petr Vojtek,v.r.
předseda senátu