ECLI:CZ:NS:2006:25.CDO.2695.2006.1
sp. zn. 25 Cdo 2695/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce P. K., zastoupeného advokátem, proti žalovanému m. B., zastoupenému advokátkou, o 1.388.379,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 3 C 200/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2005, č. j. 31 Co 371/2005-181, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 15.657,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.
Odůvodnění:
Okresní soud v Berouně rozsudkem ze dne 24. 8. 2001, č. j. 3 C 200/96-125, zamítl žalobu na zaplacení 1.388.379,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky i vůči státu. Vyšel ze zjištění, že dne 4. 10. 1994 žalobce jako nájemce uzavřel s žalovaným jako pronajímatelem smlouvu o pronájmu nebytových prostor, v níž se žalobce zavázal provést na svůj náklad opravu fasády domu, v kterém se nebytové prostory nacházely. Tuto smlouvu měl žalovaný dle tvrzení žalobce porušit tím, že neumožnil žalobci volný výběr stavební firmy, která měla tuto opravu provést, opravu nechal provést sám podle žalobcem zpracované projektové dokumentace a odmítl spolupodepsat podnájemní smlouvu sjednanou žalobcem. Na základě dohody stran posléze došlo k ukončení nájemního vztahu. Žalobce požadoval nahradit škodu, spočívající zejména ve zbytečně vynaložených nákladech v souvislosti s přípravou budoucího provozování galerie v nebytových prostorách a v ušlém zisku. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný neporušil žádnou ze svých zákonných ani smluvních povinností a nebyly tak dány podmínky pro vznik odpovědnosti za škodu podle §420 obč. zák. Navíc na základě námitky žalovaného shledal nárok na náhradu ušlého zisku promlčeným, neboť ke dni uplatnění tohoto nároku u soudu žalobci uběhla subjektivní promlčecí lhůta podle §106 obč. zák.
K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 10. 2005, č. j. 31 Co 371/2005-181, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a zcela se ztotožnil rovněž s jeho právním posouzením.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, které odůvodňuje tím, že nebyly v řízení provedeny všechny jím navržené důkazy, zejména výpovědi svědků a znalecký posudek o výši způsobené škody, a nebyl tak zcela objasněn skutkový stav. Dovolatel je přesvědčen, že k provedení stavebních prací byla použita projektová dokumentace jím pořízená a bez vyřešení této otázky je rozhodnutí soudu předčasné. Protože soudy rozhodly na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl. Uvádí, že dovolací důvody zde nejsou dány, neboť žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně porušení právní povinnosti žalovaným.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. §241 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se v daném případě řídí ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. ust. §241a odst. 3 o. s. ř.) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Právním posouzením ve smyslu ust. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti.
Otázky předložené k posouzení dovolacímu soudu nejsou v dané věci otázkou zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř.
Namítá-li žalobce v dovolání, že byly odmítnuty návrhy na výslech svědků a vyžádání znaleckého posudku, nejedná se o námitky proti právnímu posouzení věci, nýbrž o otázku zjištění skutkového stavu. Tato otázka není otázkou aplikace práva, tím méně pak může být právní otázkou zásadního významu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., jež by založila přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Námitka nesprávného skutkového zjištění zakládá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Uplatnění tohoto dovolacího důvodu však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá (srov. např. R 8/1994).
To platí i o námitce žalobce, že žalovaný použil k provedení stavebních prací jím pořízenou projektovou dokumentaci, neboť odvolací soud rozhodl na základě odlišných skutkových zjištění, že k provedení stavebních prací byla zpracována nová projektová dokumentace.
Jak vyplývá ze shora uvedeného, není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam, a je tedy zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud je proto odmítl podle ust. §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaný má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, a to za podání vyjádření k dovolání. Za tento úkon právní služby náleží odměna za zastupování advokátem z částky napadené dovoláním, tj. 52.330,- Kč, krácená dvakrát o polovinu (§3 odst. 1, §15, §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb. ve znění do 31. 8. 2006), po krácení 13.082,50 Kč, plus 75,- Kč režijního paušálu a 19 % DPH.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. prosince 2006
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu