Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18.05.2006, sp. zn. 25 Cdo 408/2005 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2006:25.CDO.408.2005.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2006:25.CDO.408.2005.1
sp. zn. 25 Cdo 408/2005 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně MUDr. J. Z., zastoupené advokátem, proti žalovanému P. M., zastoupenému advokátem, o zaplacení 868.884,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 5 C 184/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. listopadu 2004, č. j. 24 Co 339/2004-368, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Náchodě rozsudkem ze dne 20. 4. 2004, č. j. 5 C 184/2000-339, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 25.000,- Kč, zamítl žalobu na zaplacení dalších 843.884,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky řízení a vůči státu. Vyšel ze zjištění, že zaměstnanci žalovaného dne 8. 7. 2002 prováděli opravu deonového jističe v budově, kde se nachází radioterapeutická ordinace žalobkyně, přičemž zřejmě přehodili fáze vodičů, v důsledku toho došlo dne 10. 7. 2000 po spuštění RTG přístroje v ordinaci žalobkyně k obrácenému chodu čerpadla RTG přístroje a k jeho poškození. Soud dovodil odpovědnost žalovaného za poškození tohoto přístroje podle ust. §420a odst. 1 a 2 obč. zák., neboť škoda byla způsobena provozní činností žalovaného a žalovaný v řízení neprokázal okolnosti, které by ho odpovědnosti za škodu zprostily. S odkazem ust. §443 obč. zák. dospěl soud k závěru, že při škodě na starších (použitých) věcech je třeba vycházet z jejich ceny v době poškození, a tuto cenu určil na základě znaleckého posudku, kterým byly poškozené součástky oceněny na 10.900,- Kč a 11.500,- Kč, a včetně práce na opravě žalobkyni přiznal 25.000,- Kč. Pokud žalobkyně požadovala zaplacení částek za součástky, které za ceny mnohonásobně vyšší nakoupila od svého manžela ještě před poškozením přístroje v letech 1998 a 1999 a po poškození RTG přístroje je nechala vyměnit za poškozené, soud jejímu požadavku nevyhověl a ve zbytku žalobu zamítl. K odvolání obou účastníků Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 10. 11. 2004, č. j. 24 Co 339/2004-368, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se s jeho právním posouzením. Vzhledem k místním i časovým souvislostem opravy prováděné zaměstnanci žalovaného, jakož i k technické příčině vzniku škody, shledal správným závěr soudu prvního stupně, že k poruše RTG přístroje došlo v příčinné souvislosti s provozní činností žalovaného, který za škodu odpovídá podle ust. §420a odst. 1 a §420 odst. 2 obč. zák. V době poškození byl RTG přístroj ve vlastnictví žalobkyně, byl prokázán vznik škody a její výše byla soudem prvního stupně stanovena správně podle ust. §443 obč. zák. jako tržní (obvyklá) cena poškozených dílů přístroje, a to na základě závěrů znaleckého posudku, který vycházel z technického stavu přístroje a z cen přístrojů obdobného typu a stáří, obchodovaných v daném čase a místě. Soud nepřihlédl k několikanásobně vyšší kupní ceně, kterou žalobkyně sjednala se svým manželem za náhradní součástky, navíc nebylo prokázáno, že by tuto cenu zaplatila, a nepřihlížel ani k cenám nepoužitých věcí modernějšího typu, na něž žalobkyně poukazovala. Proti tomuto rozsudku, a to v rozsahu, v němž bylo potvrzeno zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně co do částky 843.884,- Kč, podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., a podává je z důvodů podle ust. §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Namítá, že cenu součástek koupených od svého manžela mu skutečně zaplatila, tato částka figuruje v jejím účetnictví a ani kontrolou účetnictví manželů Z. finančním úřadem nebyly shledány žádné závady. Výše její škody se rovná majetkové újmě, která jí nakoupením náhradních dílů vznikla, tedy částce, kterou vynaložila na opravu zničených a poškozených věcí. S poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1618/2001 uvádí, že v řízení bylo prokázáno, že došlo ke zmenšení jejího majetku o částku 843.884,- Kč. Namítá, že znalecký posudek, který ocenil zničené díly přístroje, nevyjadřuje tržní hodnotu jednotlivých náhradních dílů, neboť vychází z cen vyřazovaných RTG přístrojů v nemocnicích, a nepřihlíží k důkazům, které ona v řízení předložila a z nichž vyplývá, že cena nového terapeutického systému činí 7.644.000,- Kč. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. §241 odst. 1 o. s. ř., věc projednal a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 o. s. ř. Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm.b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)]. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že dovolání žalobkyně směřuje do výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby co do částky 843.884,- Kč, a dřívějším rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 11. 7. 2002, č. j. 5 C 184/2000-154, který byl zrušen usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 2. 2003, č. j. 24 Co 629/2002-174, byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, nejedná se o případ, kdy by soud prvního stupně rozhodl jinak než ve svém dřívějším rozsudku proto, že by byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který jeho dřívější rozhodnutí zrušil. Přípustnost dovolání se proto řídí ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Otázka určení výše škody způsobené na věci starší a použité, není otázkou zásadního právního významu v dané věci, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska právního názoru, vysloveného v napadeném rozhodnutí, plně v souladu s hmotným právem. Podle ust. §443 obč. zák. při určení výše škody na věci se vychází z ceny v době poškození. U škody způsobené na věci použité a částečně opotřebované se vychází z její obecné ceny v době poškození a z rozsahu poškození. Jak vyplývá z výsledků řízení, v důsledku škodné události došlo k poškození RTG přístroje, který byl v provozu nejméně 26 let, a jeho oprava si vyžádala výměnu dvou součástek, jež byly nahrazeny součástkami, jež žalobkyně měla již několik let v držení a které - jako již použité - získala koupí od svého manžela. Odvolací sodu zcela správně vycházel z právního názoru, že skutečnou škodou, která na RTG přístroji žalobkyni vznikla, je tržní cena náhradních dílů a nákladů na opravu přístroje. Tento názor je plně v souladu s judikaturou i s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1618/2001 (publikovaném v časopise Soudní judikatura pod č. 94/2003), na nějž dovolatelka odkazuje a v jehož odůvodnění se uvádí, že skutečnou škodou je majetková újma, která znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí, a že při škodě způsobené na starších, použitých či opotřebovaných věcech se vychází z obecné ceny, kterou měly věci v době, kdy k jejich poškození došlo. Nelze přisvědčit námitce dovolatelky, že skutečnou škodou jsou náklady na nové pořízení věci i tehdy, pokud přesahují cenu věci v době škody, neboť pokud by opotřebené součásti byly nahrazeny součástmi novými, musí být od nákladů na opravu odečtena částka odpovídající zhodnocení věci jeho opravou oproti původnímu stavu, protože v opačném případě by poškozenému vznikalo bezdůvodné obohacení zhodnocením věci (srov. R 54/2003). Pokud dovolatelka namítá, že znalecký posudek neurčil cenu věcí správně a že soud pochybil, když nevzal za prokázané, že ona skutečně vynaložila na koupi součástek od manžela žalovanou částku, zpochybňuje tak skutkové závěry, z nichž vycházely soudy obou stupňů. Tyto námitky nejsou námitkami proti právnímu posouzení, tím méně pak mohou být právní otázkou zásadního významu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. Pochybení při hodnocení důkazů a nesprávné skutkové zjištění není totiž dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., nýbrž dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Uplatnění tohoto dovolacího důvodu však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá (srov. např. R 8/1994) a jak z dikce ust. §241a odst. 3 o. s. ř. vyplývá, lze tento důvod uplatnit pouze, je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. To však není tento případ a k případným jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci - §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., lze v dovolacím řízení přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné. Jelikož není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl podle ust. §243b odst. 5 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu jeho nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 18. května 2006 JUDr. Marta Škárová, v.r. předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/18/2006
Spisová značka:25 Cdo 408/2005
ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:25.CDO.408.2005.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Dotčené předpisy:§443 předpisu č. 40/1964Sb.
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-21