ECLI:CZ:NS:2006:25.CDO.434.2005.1
25 Cdo 434/3005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Marty Škárové v právní věci žalobce F. B., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému R. F., za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného, Č. p., a. s., o zaplacení 313.893,-Kč s příslušenstvím a částky 400,- Kč měsíčně, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 9 C 799/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. října 2004, č.j. 28 Co 422, 423/2004 – 210, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze citovaným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 17. května 2004 , č.j. 9 C 799/2002 – 172 (ve znění doplňujícího usnesení, jímž okresní soud rozhodl o nákladech řízení státu), kterým byla zamítnuta žalobu o zaplacení částky 313.893,-Kč s příslušenstvím a placení částky 400,-Kč měsíčně počínaje dnem 14. 9. 2002, a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že uplatněné nároky na náhradu škody na zdraví jsou promlčeny, neboť žalobcův zdravotní stav se ustálil po propuštění z rehabilitačního zařízení v K., tj. po 18. srpnu 1999. K tomuto dni bylo možno – jak přesvědčivě podle obou soudů vysvětlili znalci - hodnotit bolestné a ztížení společenského uplatnění žalobce. Nárok žalobce se promlčel uplynutím dvouleté promlčení lhůty (ustanovení §106 odst. 1 obč. zák.) dnem 18.8.2001; žaloba byla podána až 19. 7. 2002. Ze stejných důvodů odvolací soud shledal správným i posouzení nároku na příspěvek na tzv. pečovatelskou službu, neboť také tento nárok vznikl jako celek bezprostředně po dopravní nehodě, k níž došlo 11. 10. 1998, a mohl být uplatněn jakmile se ustálil žalobcův zdravotní stav. Vzhledem k tomu se odvolací soud nezabýval dalším důvodem, pro který okresní soud zamítl žalobu, totiž že žalovaný za škodu na zdraví žalobce neodpovídá, neboť dopravní nehodu zavinil pouze sám žalobce.
Proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm.c) o.s.ř. . Napadené rozhodnutí má podle dovolatele po právní stránce zásadní význam, neboť se v soudní praxi dostatečně neustálil výklad, za jakých podmínek se může provozovatel vozidla zprostit odpovědnosti za škodu, která byla způsobena okolnostmi majícími původ v provozu. Za právně významné považuje také posouzení, kdy mu vznikl nárok na tzv. příspěvek na pečovatelskou službu, přičemž podle dovolatele jde o dílčí nároky, které poškozenému vzniknou vždy až v souvislosti s vynaložením zvýšených nákladů.
Dovolání v této věci není přípustné.
Jelikož odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, aniž jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm.b) o.s.ř., může být dovolání přípustné ve smyslu §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. jedině za předpokladu, že Nejvyšší soud dospěje k závěru, že rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§237 odst. 3 o. s. ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.); proto platí, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, tedy jedině prostřednictvím dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm.b) o.s.ř., vše ovšem za předpokladu, že na tomto právním posouzení rozhodnutí odvolacího soudu spočívá.
Posledně uvedená podmínka splněna není, jde –li o odvolatelem vytýkané posouzení podmínek zproštění se provozovatele vozidla odpovědnosti za škodu. Na tomto posouzení totiž rozhodnutí odvolacího soudu vůbec nespočívá; odvolací soud, maje za správný závěr o promlčení uplatněných nároků, se totiž vůbec nezabýval závěrem soudu prvního stupně, že nehodu zavinil pouze žalobce a proto musí nést škodu jen ve svých poměrech. Je z povahy věci vyloučeno, aby Nejvyšší soud shledal právně významným posouzení, které odvolací soud neučinil.
Rozsudek odvolacího soudu nečiní po právní stránce významným ani posouzení části žalobcova nároku na tzv. pečovatelský příspěvek jako promlčeného. Jestliže – jako je tomu v dané věci - dovolání může být přípustné jedině podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., pak Nejvyšší soud je povinen při zkoumání právních otázek, vycházet ze skutkových zjištění a skutkových závěrů odvolacího soudu. Takovým skutkovým závěrem je jednak závěr obou soudů, že tzv. zvýšené náklady žalobci vznikly v období bezprostředně po nehodě a trvaly do ukončení rehabilitačního pobytu, kdy se ustálil žalobcův zdravotní stav, jednak závěr odvolacího soud, že nový nárok na vyplacení příspěvku po 18. 8. 1999 žalobce neprokázal.
Posouzení uplatněného nároku na tzv. pečovatelský příspěvek do 18. 8. 1999 jako promlčeného je se zřetelem k uvedeným skutkovým závěrům v souladu s hmotným právem. Dovolatel se ostatně míjí s právním posouzením tohoto nároku odvolacím soudem. Ten totiž nezaložil své právní závěry o promlčení, jak se dovolatel mylně domnívá, na předpokladu, že nárok na náhradu účelných nákladů spojených s léčením se promlčuje jako celek (který by jistě neodpovídal ustálené judikatuře – viz např. R 26/1982). Jak již uvedeno, jde –li o další období, tj. po 18. 8. 1999, stejně jako soud prvního stupně i odvolací soud uzavřel, že zvýšené náklady žalobci vznikly v období bezprostředně po dopravní nehodě, a nikoliv později.
Jelikož rozsudek odvolacího soudu nemá v dané věci po právní stránce zásadní význam, dovolání nemůže být přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ; Nejvyšší soud je proto odmítl podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř., aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší soud rozhodl podle ustanovení §243b odst.5 věty prvé, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 věty prvé o.s.ř., neboť žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. května 2006
JUDr. Petr Vojtek,v.r.
předseda senátu