ECLI:CZ:NS:2006:25.CDO.534.2005.1
sp. zn. 25 Cdo 534/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Ing. P. K., proti žalovanému I. A., o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 8 C 20/97, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. října 2001, č. j. 10 Co 311/2000-37, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.575,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na účet advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 28. 7. 1999, č. j. 8 C 20/97-23, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 90.000,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Odvolání žalovaného bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 10. 2001 č. j. 10 Co 311/2000-37, odmítnuto pro opožděnost podle §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ve znění účinném do 31. 12. 2000. Odvolací soud vycházel ze zjištění, že zásilka obsahující rozsudek, proti němuž odvolání směřovalo, byla ve smyslu §47 odst. 2 o.s.ř. po opakovaném pokusu o doručení žalovanému na jím uvedenou adresu pro doručování uložena na poště dne 30. 9. 1999 a k jejímu doručení tak došlo dne 4. 10. 1999 bez ohledu na to, že si ji žalovaný vyzvedl dne 13. 10. 1999. Odvolání proti rozsudku prostřednictvím zástupce, jemuž žalovaný udělil plnou moc dne 22. 10. 1999, bylo podáno k poštovní přepravě dne 27. 10. 1999, tedy po uplynutí odvolací lhůty, jež počala běžet dne 5. 10. 1999 a uplynula dne 19. 10. 1999.
Proti tomuto usnesení podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. f) a §238a odst. 1 písm. e) o.s.ř., a odůvodňuje je podle ustanovení §241 odst. 3 písm. a), b) a d) o.s.ř. tím, že byl-li rozsudek doručen pouze jemu osobně, nikoliv jeho zástupci, nelze doručení považovat za řádné, tedy takové, které by založilo počátek běhu odvolací lhůty. Tvrdí, že již v průběhu řízení před soudem prvního stupně zmocnil ke svému zastupování, na základě plné moci udělené dne 4. 5. 1999, advokáta JUDr. J. D. Její předložení bylo zaprotokolováno při jednání dne 28. 6. 1999 a důvod, proč není založena ve spise, žalovanému není znám. Přesto s takto zmocněným zástupcem žalovaného soud nejednal, nevyrozumíval ho o jednáních, nedoručoval mu písemnosti a ani předmětný rozsudek soudu prvního stupně zástupci nedoručil, proto žalovaný udělil opětovně plnou moc témuž zástupci k podání odvolání proti rozhodnutí, které mu jako zástupci nebylo doručeno. Doručení rozhodnutí samotnému účastníku řízení, pokud byl pro celé řízení zastoupen advokátem, považuje dovolatel za neúčinné a počátek (a ani konec) běhu odvolací lhůty ve smyslu ustanovení §204 odst. 1 o.s.ř. od něj nelze odvodit. Dále namítá, že odmítnutím odvolání pro údajnou opožděnost odvolací soud odňal žalovanému, jako účastníku řízení, svým postupem možnost jednat před soudem a porušil tím ústavní právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Rovněž poukazuje na tu skutečnost, že byť odvolací soud ve svém odůvodnění konstatuje, že žalovaný nebyl při doručování rozhodnutí opakovaně zastižen, ze spisu nevyplývá, že by byla soudem vyžádaná zpráva poštovního úřadu o způsobu doručení, a tudíž není zřejmé, zda bylo postupováno v souladu s ustanovením §47 odst. 2 o.s.ř. a zda byl počátek běhu odvolací lhůty správně stanoven. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání tvrdí, že advokát JUDr. J. D. se sice k jednání dne 28. 6. 1999 dostavil, nicméně se jej nezúčastnil poté, co nebyl schopen se prokázat písemnou plnou mocí; protože ji nepředložil ani dodatečně, soudy obou stupňů správně vycházely z toho, že žalovaný není ve věci zastoupen. Žalobce navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.
Vzhledem k ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů, (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále jen „o.s.ř.“). Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení - a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. e) o.s.ř., není důvodné.
Podle §49 odst. 1 o.s.ř. má-li účastník zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci. Má-li však účastník osobně v řízení něco vykonat, doručuje se písemnost nejen zástupci, ale i jemu.
Podle §204 odst. 1 o.s.ř. odvolání se podává do patnácti dnů od doručení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje.
Podle §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno opožděně.
Účastník se může dát v řízení zastupovat zástupcem, jehož si zvolí (§24 odst. 1 o.s.ř.). Každý, kdo v řízení vystupuje jako zástupce účastníka, popřípadě jako jeho další zástupce, musí své oprávnění doložit již při prvním úkonu, který ve věci učinil (§32 odst. 1 o.s.ř.). Zástupce, vybavený plnou mocí pro celé řízení, je oprávněn ke všem úkonům, které může v řízení učinit účastník (§28 odst. 2 o.s.ř.), ať je jím advokát (§25 o.s.ř.) nebo tzv. obecný zmocněnec (§27 o.s.ř.). Je rovněž oprávněn přebírat písemnosti určené jím zastupovanému účastníku; zákon soudu předepisuje, aby písemnosti adresované účastníku, pokud mu jimi není ukládána povinnost v řízení něco osobně vykonat (např. dostavit se k výslechu, ke znalci apod.), doručoval jeho zástupci. Dovolateli je třeba přisvědčit v tom, že doručení rozhodnutí ve věci samé jen účastníku, který je zastoupen zástupcem s plnou mocí pro celé řízení, není řádným doručením, je procesně neúčinné a nevyvolává účinky doručení, což znamená, že takovým nesprávným doručením nepočíná běh lhůty k odvolání, neboť její počátek je spojen toliko s doručením řádným.
Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na závěru o běhu odvolací lhůty s počátkem od náhradního doručení stejnopisu rozsudku samotnému žalovanému; pro posouzení důvodnosti dovolání je proto rozhodující, zda žalovaný byl zastoupen, jak tvrdí v dovolání, či nikoliv.
V protokolu o jednání konaném dne 28. 6. 1999 u Okresního soudu v Ústí nad Labem je sice zmíněn jako zástupce žalovaného JUDr. J. D. s odkazem na plnou moc ze dne 4. 5. 1999, jednání se však nezúčastnil, jak plyne z protokolu i z okolnosti, že nečinil žádné přednesy a že na rozdíl od ostatních přítomných osob ani nepodepsal protokol. Soud prvního stupně nadále s tímto advokátem jako se zástupcem žalovaného nejednal, s čímž byli žalobce i JUDr. D. srozuměni, neboť k odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně byla přiložena plná moc datovaná dnem 22. 10. 1999, přičemž advokát v odvolání neuvedl, že žalovaného již předtím zastupoval a že mu rozhodnutí nebylo doručeno. Je tedy zřejmé, že žalovaný plnou moc, jíž by doložil své zastoupení v době před doručováním rozsudku soudu prvního stupně, nepředložil, a že tedy je třeba vyjít z toho, že v řízení byl zastoupen až na základě plné moci ze dne 22. 10. 1999. Argumentace uvedená v dovolání se z tohoto pohledu jeví jako účelová a nemůže nic změnit na správnosti závěru o marném uplynutí lhůty k podání odvolání, jejíž počátek odvolací soud důvodně odvozoval od doručení rozsudku soudu prvního stupně žalovanému dnem 19. 10. 1999.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska ustanovení §238a odst. 1 písm. e) o.s.ř. správné a že netrpí vadou podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř.; z obsahu spisu se nepodává, že by bylo postiženo jinou vadou uvedenou v §237 odst. 1 o.s.ř. (dovolatel ani nic takového netvrdí), proto bylo dovolání žalovaného podle §243b odst. 1, 5 věty za středníkem o.s.ř. zamítnuto.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §142 odst. 1 a §151 odst. 2 věty první před středníkem o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001 (ustanovení části dvanácté, Hlavy I, bodu 10. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); s ohledem na výsledek dovolacího řízení má žalobce právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem. Výše odměny byla vypočtena z peněžité částky, jež byla předmětem dovolacího řízení (90.000,- Kč), podle §3 odst. 1 a §10 odst. 3 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb., sazba byla snížena o 50% podle §14 odst. 1 a §15 citované vyhlášky (předmětem dovolacího řízení bylo rozhodnutí procesní povahy) a o dalších 50% podle §18 odst. 1 věty první citované vyhlášky (byl učiněn pouze 1 úkon - vyjádření k dovolání) na výsledných 4.500,- Kč; žalovanému kromě toho náleží paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 75,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 29 Odo 196/2001, publikované pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2000); JUDr. M. nedoložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty osvědčením o registraci plátce této daně příslušným správcem daně.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. srpna 2006
JUDr. Petr V o j t e k, v.r.
předseda senátu