ECLI:CZ:NS:2006:25.CDO.978.2006.1
sp. zn. 25 Cdo 978/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Jaroslava Bureše v právní věci žalobce B. V., zastoupeného advokátkou, proti žalované Městské nemocnici Č., o náhradu škody, vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 11 C 113/99, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2004, č. j. 24 Co 491/2004-145, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. 11. 2004, č. j. 24 Co 491/2004-145, potvrdil usnesení Okresního soudu Praha – východ ze dne 17. 7. 2003, č. j. 11 C 113/99-123, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 16. 9. 2004, č. j. 11 C 113/99-137, jímž soud prvního stupně odmítl odvolání žalobce proti usnesení téhož soudu ze dne 7. 9. 2002, č. j. 11 C 113/99-121, a to ve smyslu §208 odst. 1 o.s.ř. pro jeho opožděnost, a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu a o odměně zástupce žalobce JUDr. V. P.; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce vlastnoručně psané dovolání, v němž uvedl, že nevěděl, že postupy ustanoveného advokáta byly jen účelové s úmyslem jej poškodit, a s ohledem na složitost věci ani nebyl schopen posoudit, zda jím činěné úkony byly v jeho neprospěch. V doplněném dovolání podaném prostřednictvím ustanoveného zástupce žalobce dovozuje přípustnost z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a to z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. Namítá, že je v rozporu s dobrými mravy odmítnout opožděně podané odvolání, neboť za situace, kdy se stará o svou nemocnou matku, sám je v invalidním důchodu a potýká se s řadou zdravotních problémů, není schopen cestovat z místa bydliště. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení.
Podle ustanovení §240 odst. 2 o.s.ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u dovolacího nebo odvolacího soudu.
Podle ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř. věty první o.s.ř. dovolatel musí být zastoupen advokátem nebo notářem; to neplatí, má-li dovolatel právnické vzdělání, popřípadě jedná-li za něj osoba uvedená v §21 nebo v §21a anebo v §21b, která má právnické vzdělání. Podle §241 odst. 2 o.s.ř. nemá-li dovolatel právnické vzdělání, musí být dovolání sepsáno advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v §21, §21a nebo §21b, která má právnické vzdělání.
Podle ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty, tj. do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno napadené rozhodnutí odvolacího soudu. V případě, že dovolání podal dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení (tj. nemá-li sám nebo osoba, která za něj jedná, právnické vzdělání - srov. §241 o.s.ř a požádá-li ještě před uplynutím lhůty k podání dovolání, popř. před uplynutím prodloužené lhůty, soud o ustanovení zástupce pro podání dovolání, běží lhůta dvou měsíců k doplnění dovolání znovu ode dne právní moci usnesení, kterým bylo o jeho žádosti rozhodnuto (§241b odst. 3 část druhé věty za středníkem o.s.ř.). Marným uplynutím propadné (prekluzívní) lhůty podle ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř. se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k opožděnému doplnění dovolání nemůže přihlížet z úřední povinnosti (srov. usnesení NS ČR ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1730/2002, publikované v Souboru rozhodnutí NS ČR, sv. 23, C 1688). Případná výzva, aby dovolání, které neobsahuje všechny podstatné náležitosti, bylo opraveno nebo doplněno (§243c odst. 1, §43 odst. 1 o.s.ř.), se stává po uplynutí této lhůty bezpředmětnou.
V posuzované věci z obsahu spisu vyplývá, že žalobce dne 10. 3. 2005 podal proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2004, č. j. 24 Co 491/2004-145, včasné dovolání s žádostí o ustanovení právního zástupce pro zastupování v dovolacím řízení; v dovolání neuvedl, v jakých okolnostech spatřuje naplnění dovolacích důvodů a neurčitě vymezil rozsah dovolání. Usnesením Okresního soudu Praha – východ ze dne 10. 8. 2005, č. j. 11 C 113/99-162, jež nabylo právní moci dne 31. 8. 2005, byla žalobci pro dovolací řízení ustanovena právní zástupkyně Mgr. P. M. (nyní M.), advokátka. Od právní moci tohoto rozhodnutí počala žalobci běžet dvouměsíční lhůta k doplnění (odstranění vad) dovolání (§241b odst. 3 část druhé věty za středníkem o.s.ř.), jejíž poslední den připadl na pondělí 31. 10. 2005 (§57 odst. 2 o.s.ř.). Doplněné dovolání však bylo podáno prostřednictvím advokátky až dne 19. 12. 2005, tedy po marném uplynutí zákonné lhůty vymezené v ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř., během níž bylo možno vady dovolání odstranit, proto k němu nebylo dovolacím soudem přihlédnuto. Výzva Okresního soudu Praha - východ ze dne 11. 11. 2005, č. j. 11 C 113/99-164, k odstranění vad dovolání na tom nic nemění, neboť byla nadbytečná a neměla vliv na to, že zákonná lhůta již předtím uplynula.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu - jak uvedeno výše - lze zásadně přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.) a dovolání žalobce, podané ještě v zákonné lhůtě, postrádá specifikaci rozsahu dovolání spolu s označením dovolacích důvodů, včetně jejich obsahového vymezení, nelze v dovolacím řízení pro tyto nedostatky dovolání pokračovat. Na základě těchto skutečností Nejvyšší soud České republiky, aniž se mohl zabývat dalšími okolnostmi, dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 za přiměřeného použití ustanovení a §43 odst. 2 věty první o.s.ř. odmítl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, publikované pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první a §146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch, avšak žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. května 2006
JUDr. Petr V o j t e k, v. r.
předseda senátu