ECLI:CZ:NS:2006:25.ND.41.2006.1
sp. zn. 25 Nd 41/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Jaroslava Bureše v právní věci žalobkyně Č. s. a. s., proti žalovaným 1) A. D. (dříve P. Č.), zastoupenému advokátem, a 2) D. S., zastoupenému advokátem, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 6 C 257/2002, o návrhu žalovaného 1) na přikázání věci Okresnímu soudu v Karviné z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř., takto:
Věc, vedená u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 6 C 257/2002, se nepřikazuje podle §12 odst. 2 o.s.ř. Okresnímu soudu v Karviné.
Odůvodnění:
Návrhem, doručeným dne 16. 2. 2001 Okresnímu soudu v Berouně se žalobkyně domáhala náhrady škody ve výši 83.130,- Kč, která jí měla být způsobena trestnou činností žalovaných. Vzhledem k tomu, že žalovaní měli v době podání žaloby bydliště v různých obvodech Prahy, zvolila v souladu s ustanovením §87 písm. b) o.s.ř. jako místně příslušný soud, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti zakládající nárok na náhradu škody.
K návrhu žalovaných Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 1. 7. 2002, č. j. Ncd 202/2002-106, přikázal věc k projednání Okresnímu soudu v Jičíně.
Dne 15. 3. 2006 byl Nejvyššímu soudu České republiky předložen Okresním soudem v Jičíně spis sp. zn. 6 C 257/2002 spolu s návrhem žalovaného 1) na přikázání věci Okresnímu soudu v Karviné, odůvodněným poukazem na zdravotní důvody, které podle názoru žalovaného 1) neumožňují jeho účast na jednáních u soudu, který je značně vzdálen od místa jeho současného pobytu ve Věznici v K. K doložení svých tvrzení žalovaný 1) současně předkládá znalecký posudek ze dne 10. 11. 2004, znalce z oboru zdravotnictví, odvětví kardiologie, prof. MUDr. V. D., CSc.
Žalobkyně vyjádřila ve svém podání nesouhlas s přikázáním věci jinému soudu s tím, že další návrhy na delegaci věci vedou k neustálému prodlužování délky soudního řízení, přičemž v případě žalovaných dochází v průběhu řízení k opakovanému přemístění do různých věznic. Žalovaný 1) se ostatně k věci může vyjádřit v rámci dožádání.
Žalovaný 2) ponechal otázku delegace na posouzení soudu.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 o.s.ř.), dospěl k závěru, že návrh není důvodný.
Podle §12 odst. 2 o.s.ř. může být věc jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. Podle odstavce 3 věty druhé tohoto ustanovení účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků a jiných okolnostech. Jde zejména o takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ust. zák. č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu poměrů účastníků; delegací nesmí být totiž navozen stav, který by se v poměrech některého účastníka projevil zásadně nepříznivým způsobem.
V posuzované věci Nejvyšší soud České republiky neshledal důvody uváděné žalovaným 1) pro postup podle ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. opodstatněnými. Samotná okolnost, že jeden z účastníků řízení se zdržuje mimo obvod působnosti příslušného soudu, není natolik výjimečná, aby v ní bylo možno bez dalšího spatřovat důvod k přikázání věci; to platí i v případě, kdy oba žalovaní jsou ve výkonu trestu odnětí svobody a místo jejich pobytu se v průběhu řízení mění v závislosti na jejich umístění v konkrétní věznici (nelze zároveň přehlédnout, že každý z žalovaných v současné době vykonává trest v jiné věznici). I když na straně žalovaného 1) k tomu přistupuje jeho nepříznivý zdravotní stav, který mu podle jeho tvrzení neumožňuje účast u soudního jednání u Okresního soudu v Jičíně, má tento soud dostatek procesních prostředků, jak mu zaručit výkon procesních práv tak, aby byla zároveň šetřena práva účastníků ostatních. Přikázáním věci jinému soudu by tedy v daném případě nebylo dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího a ani po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci než u soudu, jemuž byla dříve věc delegována. O tom ostatně svědčí již samotný průběh dosavadního řízení (zejména jeho délka).
Za situace, kdy žalobkyně s návrhem nesouhlasila, se přikázání věci Okresnímu soudu v Karviné nejeví být opatřením, které by mohlo přispět ke zvýšení hospodárnosti a rychlosti řízení, a nelze mít zato, že tu jsou důvody pro přikázání věci podle §12 odst. 2 o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto návrhu žalovaného 1) na přikázání věci Okresnímu soudu v Karviné podle ustanovení §12 odst. 2 a 3 o.s.ř. nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. dubna 2006
JUDr. Petr V o j t e k, v. r.
předseda senátu