ECLI:CZ:NS:2006:25.ND.57.2006.1
sp. zn. 25 Nd 57/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Jaroslava Bureše ve věci oprávněné Okresní správy sociálního zabezpečení H. K., proti povinnému F. G., Slovenská republika, státnímu občanu Slovenské republiky, o výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 28 E 124/2005, o určení místní příslušnosti podle ustanovení §11 odst. 3 o.s.ř., takto:
Nejvyšší soud České republiky neurčuje, který soud projedná a rozhodne věc vedenou u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 28 E 124/2005.
Odůvodnění:
Oprávněná navrhla, aby na základě vykonatelného platebního výměru Okresní správy sociálního zabezpečení H. K. (dále jen „OSSZ“) ze dne 8. 12. 2004, č. j. PV/939/04/OSVČ, byl proti povinnému F. G., nařízen výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí k uspokojení pohledávky v částce 15.386,- Kč.
Okresní soud v Hradci Králové usnesením ze dne 15. 11. 2005, č. j. 28 E 124/2005-23, vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc ve smyslu ustanovení §11 odst. 3 o.s.ř. předložena Nejvyššímu soudu ČR k určení, který soud věc projedná a rozhodne, s odůvodněním, že z podání oprávněné ani z iniciativy soudu se nepodařilo zjistit rozhodné skutečnosti pro určení místní příslušnosti ve smyslu ustanovení §252 odst. 1 a 2 o.s.ř., zejména pak pobyt povinného na území České republiky ani jeho majetek nacházející se na tomto území.
Podle ustanovení §11 odst. 3 o.s.ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
S ohledem na citované ustanovení se dovolací soud předně zabýval otázkou, zda je dána pravomoc soudů České republiky pro řízení.
Podle článku 249 Smlouvy o Evropském společenství v platném znění, má nařízení obecnou působnost. Je závazné v plném rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.
Vzhledem k tomu, že v předmětné věci bylo zahájeno řízení o výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí proti povinnému, jenž je státním občanem Slovenské republiky, dne 22. 2. 2005, tedy v době, kdy již na území České republiky i Slovenské republiky bylo účinné Nařízení Rady (ES) č. 44/2001, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Nařízení“), je třeba pro posouzení pravomoci soudů České republiky v předmětné věci vycházet z ustanovení tohoto Nařízení.
Podle kapitoly II oddíl 6 článek 22 bod 5 Nařízení mají bez ohledu na bydliště výlučnou příslušnost pro řízení, jejichž předmětem je výkon rozhodnutí, soudy členského státu, na jehož území výkon rozhodnutí byl nebo má být proveden.
Výrazem „má být proveden“ se rozumí místo skutečného výkonu rozhodnutí podle způsobu jeho provedení s tím, že výkon má být proveden tam, kde je s ohledem na konkrétní okolnosti reálné dosáhnout účelu výkonu (tj. požadované plnění skutečně vymoci), tedy kde povinný má postižitelný majetek, z něhož může být uspokojena pohledávka oprávněného. Ve smyslu čl. 22 bod 5 je tak rozhodující předmět řízení, nikoliv povaha jeho účastníků; otázka místní příslušnosti pro posouzení pravomoci soudů České republiky není rozhodující, neboť pro řízení o výkon rozhodnutí vyplývá pravomoc přímo z uvedeného Nařízení. Na tom nemůže nic změnit ani skutečnost, že v citovaném článku není použito pojmu „pravomoc“, neboť za soud pravomocný ve věci nařízení výkonu rozhodnutí je považován soud toho členského státu, na jehož území má být výkon rozhodnutí proveden.
V posuzované věci ve fázi řízení před nařízením výkonu rozhodnutí, který oprávněná navrhla provést prodejem movitých věcí, se soudu prvního stupně nepodařilo zjistit postižitelný majetek povinného nacházející se na území České republiky, jenž by podléhal výkonu rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že na území České republiky nebylo možné zjistit majetek povinného s trvalým bydlištěm v jiném členském státě Evropské unie a realizovat tak samotný výkon rozhodnutí, není splněna podmínka výlučné příslušnosti (pravomoci) podle čl. 22 bod 5 Nařízení.
Na základě těchto skutečností Nejvyšší soud České republiky dovodil, že nejsou splněny podmínky pro postup podle ustanovení §11 odst. 3 o.s.ř., neboť není dána pravomoc soudů České republiky pro toto řízení. Závěr o nedostatku pravomoci českých soudů (jakožto podmínky řízení, za níž může soud rozhodnout ve věci samé ve smyslu ustanovení §103 o.s.ř.) je přitom závazný i pro Okresní soud v Hradci Králové, který, aniž sám zkoumal splnění podmínek řízení ve smyslu ustanovení §103 o.s.ř., věc předložil Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o určení místní příslušnosti. Na soudu prvního stupně nyní bude, aby tento závěr vyjádřil ve svém rozhodnutí podle ustanovení §104 odst. 1 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. srpna 2006
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu