ECLI:CZ:NS:2006:26.CDO.1413.2005.1
sp. zn. 26 Cdo 1413/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobců a) M. B. a b) A. B., proti žalovanému Z. R., zastoupenému advokátem, o provedení rekonstrukčních prací, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 6 C 43/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. prosince 2003, č.j. 23 Co 382/2003-188, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 7. 6. 2003, č.j. 6 C 43/97-183, výrokem I. uložil žalovanému povinnost do 24 měsíců od právní moci rozsudku „provést rekonstrukční práce v bytě 2+1 s příslušenstvím, v rodinném domku v P. (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“) tak, aby tento byt byl způsobilý k řádnému užívání a tuto skutečnost doložil kolaudačním rozhodnutím příslušného stavebního úřadu povolujícího užívání předmětného bytu k určenému účelu“. V návaznosti na rozhodnutí ve věci samé rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výroky II., III. a IV.).
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 3. 12. 2003, č.j. 23 Co 382/2003-188, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích o věci samé a o nákladech řízení mezi účastníky, změnil jej ve výrocích o nákladech řízení ve vztahu ke státu a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Soudy obou stupňů vzaly především za zjištěno, že žalovaný je vlastníkem domu, v němž se nachází předmětný byt, že žalobci tento byt užívali na základě dohody o výměně bytu a soudního rozhodnutí, jímž bylo právní předchůdkyni žalovaného uloženo uzavřít s nimi dohodu o odevzdání a převzetí bytu, že předmětný byt není pro svůj stavebnětechnický stav způsobilý k řádnému užívání a vyžaduje rozsáhlé opravy, že předchozí vlastnici domu, v němž se nalézá předmětný byt, bylo rozhodnutími stavebního úřadu ze dne 28. 4. 1993 a ze dne 30. 6. 1997 nařízeno provedení nezbytných úprav v domě, že nařízené úpravy nebyly provedeny a že žalobci a) a jeho rodinným příslušníkům bylo rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 24. 5. 1993 s ohledem na nařízené provedení nezbytných úprav vlastnici domu nařízeno okamžité vyklizení předmětného bytu. S odkazem na §687 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) oba soudy dovodily, že žalovaný jako pronajímatel je povinen zajistit žalobcům jako společným nájemcům řádné užívání bytu, a proto žalobě vyhověly.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost nezdůvodnil a uplatněný dovolací důvod podřadil ustanovení 241a odst. 2 písm. a/ občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). V dovolání uvedl, že předmětný byt byl ve špatném technickém stavu již v době, kdy byla přes nesouhlas tehdejšího vlastníka domu schválena příslušnými orgány výměna tohoto bytu. O této skutečnosti příslušné orgány i žalobci věděli, přesto se žalobci do bytu nastěhovali ze spekulativních důvodů, zřejmě s cílem docílit později přidělení jiného, vyhovujícího bytu v Praze. Dále žalovaný namítl, že není schopen vzhledem ke svým osobním poměrům napadené rozhodnutí splnit, neboť má pouze důchod ve výši 5.395,- Kč měsíčně. Vytkl též soudům obou stupňů, že se nepokusily o předběžné smírné vyřešení věci podle §114a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., které by umožnilo provedení rekonstrukčních prací v bytě po dohodě žalobců a žalovaného, aniž by náklady na tyto práce nesl žalovaný z vlastních prostředků. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobci v dovolacím vyjádření vyvraceli opodstatněnost dovolacích námitek. Poukázali na to, že výměnu bytu uskutečnili z důvodu získání zaměstnání v P., že byt byl v té době provozuschopný a neobyvatelným jej učinily pozdější zásahy žalovaného, že majetkové poměry žalovaného jsou podle jejich názoru dostačující k provedení nařízených rekonstrukčních prací a že ke smírnému řešení žalovaný ani jeho matka (předchozí vlastnice domu) nepřistoupili a možnost spolufinancování rekonstrukce žalobcům nikdy nenabídli.
Podle čl. II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 4. 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 3. 12. 2003, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.”).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky povinného advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.).
Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o.s.ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními §237 odst. 1 písm. b/ a c/ o.s.ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. není dovolání v dané věci přípustné proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci.
Podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., tj. ustanovení, o něž přípustnost dovolání opřel dovolatel, je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o.s.ř.).
Podle §242 odst. 1 a 3 o.s.ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení dovolatelem. Při zkoumání, zda má napadené rozhodnutí ve věci samé zásadní právní význam, může tedy dovolací soud zkoumat jen z hlediska těch právních otázek, které dovolatel v dovolání označil.
Vady řízení podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. ani vady uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládají a lze je přezkoumat pouze v případě přípustného dovolání (§242 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolatel v dovolání výslovně žádné právní otázky, jež by měly mít zásadní právní význam, neformuloval, a co do dovolacích důvodů odkázal na ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., jež však upravuje dovolací důvod spočívající ve vadách řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tomuto dovolacímu důvodu by bylo možno podřadit námitku, že se soudy obou stupňů nepokusily o smírné vyřešení věci, ač není zřejmé, jaký by tato okolnost mohla mít vliv na věcnou správnost napadeného rozhodnutí. Takové vady však, jak již bylo řečeno, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. založit nemohou a přihlížet k nim lze, jen pokud je dovolání přípustné.
Namítá-li dovolatel, že byt byl ve špatném stavu již v době výměny a že se do něj žalobci nastěhovali ze spekulativních důvodů, uplatnil ve skutečnosti dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř., jímž brojí proti skutkovým zjištěním učiněným oběma soudy. Dovolatel však přehlédl, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle §237 odst. 1 písm. a/ a b/ o.s.ř. (nebo při obdobném užití těchto ustanovení ve smyslu §238 odst. 2 a §238a odst. 2 o.s.ř.) – přípustné (§241a odst. 3 o.s.ř.). Je-li přípustnost dovolání teprve zvažována (podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní. Ve vztahu k případným nově uváděným okolnostem je zapotřebí zdůraznit, že – nemůže-li se skutkový základ sporu v dovolacím řízení měnit – nelze v dovolání ani uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé (§241a odst. 4 o.s.ř.); jinak řečeno pro dovolací řízení platí zákaz tzv. skutkových novot.
Dovolatel nenamítá, že by odvolací soud posoudil věc podle nesprávného ustanovení právního předpisu, nebo že by správně zvolené ustanovení nesprávně vyložil, popřípadě je nesprávně aplikoval na zjištěný skutkový stav. Ani z obsahového hlediska tedy neuplatňuje (jediný způsobilý) dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. I kdyby za námitku směřující proti právnímu posouzení věci mělo být považováno tvrzení žalovaného, že není schopen s ohledem na své osobní (majetkové) poměry povinnost uloženou napadeným rozhodnutím splnit, nečiní ani tato námitka napadené rozhodnutí rozhodnutím zásadního právního významu, neboť v hmotném právu ani v ustálené soudní praxi nelze nalézt oporu pro závěr, že by neuspokojivé majetkové poměry zbavovaly dlužníka plnění jeho povinností, ať již zákonných či smluvních.
Se zřetelem k výše uvedenému lze uzavřít, že dovolání proti napadenému rozsudku odvolacího soudu není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Dovolací soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobcům nevzešly v dovolacím řízení prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli proti dovolateli právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. dubna 2006
JUDr. Robert W a l t r , v.r.
předseda senátu