ECLI:CZ:NS:2006:26.CDO.1722.2005.1
sp. zn. 26 Cdo 1722/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce města Z., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) P. G. a 2) M. G., o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 9 C 11/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 8. listopadu 2004, č.j. 12 Co 510/2003-198, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 8. listopadu 2004, č.j. 12 Co 510/2003-198, se ve vztahu mezi žalobcem a prvým žalovaným zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
V části, kterou byl rozsudek odvolacího soudu dovoláním napaden ve vztahu k druhé žalované, se dovolání zamítá.
Ve vztahu mezi žalobcem a druhou žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Šumperku (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 27. 2. 2003, č.j. 9 C 11/2002-128, přivolil k výpovědi z nájmu bytu č. 4, I. kategorie, o velikosti 2+1 s příslušenstvím, nacházejícího se na 2. podlaží v domě č.p. 543 ul. K., č.o. 8 v Z., kterou dal žalobce žalovaným; určil, že nájem skončí posledním dnem tříměsíční lhůty, která počne běžet od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku; žalovaným uložil povinnost předmětný byt vyklidit a vyklizený předat žalobci do 15 dnů od zajištění přístřeší; současně rozhodl i o nákladech řízení. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně uzavřel žalobce s žalovanými nájemní smlouvu na dobu neurčitou, 1. žalovaný je výlučným vlastníkem domu č.p. 24 v K., 2. žalované svědčí z jedné poloviny vlastnické právo k domu v Z., S. č.p. 450, který se podle kolaudačního rozhodnutí ze dne 29. 3. 1978 skládá ze dvou bytů. Možnost bydlení žalovaných v domě v K. č.p. 24 však je vyloučena, neboť v domě jsou jen dvě malé obytné místnosti, v nichž bydlí matka žalovaného se sestrou, jejím druhem a třemi nezletilými dětmi. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že na žalovaných lze spravedlivě požadovat, aby užívali byt v přízemí domu č.p. 450 ve S. (dále jen „byt ve S.“), neboť je svou velikostí a vybavením uzpůsoben pro bydlení manželů a jejich dvou nezletilých dětí (byť mají zdravotní potíže) a nabízí lepší kvalitu bydlení než pouze dvoupokojový a navíc panelový předmětný byt. Z těchto důvodů byl podle soudu prvního stupně naplněn výpovědní důvod podle §711 odst. 1 písm. g) občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“).
K odvolání žalovaných Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (odvolací soud) rozsudkem ze dne 8. listopadu 2004, č.j. 12 Co 510/2003-198, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud doplnil dokazování o další listinné důkazy, jejichž potřeba vyšla během řízení najevo (§120 odst. 2 občanského soudního řádu – dále jen „o.s.ř.“), z nichž uzavřel, že 2. žalovaná opustila společnou domácnost a vzdala se práva společného nájmu předmětného bytu ve prospěch 1. žalovaného písemným prohlášením adresovaným žalobci dne 7. 5. 2003, že dne 9. 6. 2003 žalobce uzavřel s 1. žalovaným novou nájemní smlouvu k předmětnému bytu a že k datu 27. 10. 2004 bylo manželství žalovaných pravomocně rozvedeno. Z těchto důvodů se podle názoru odvolacího soudu žalobce již nemohl úspěšně domáhat přivolení k výpovědi ze společného nájmu bytu, který zanikl, a v důsledku toho odpadl i předmět sporu. Změněnému skutkovému stavu podle názoru odvolacího soudu neodpovídala ani výpověď adresovaná ještě oběma žalovaným, a proto žalobě nebylo možné vyhovět.
Pravomocný rozsudek odvolacího soudu napadá v jeho měnícím výroku žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. a jako dovolací důvod uplatňuje §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. Nesprávné právní posouzení spatřuje v tom, že výpověď daná oběma manželům neobstojí v případě zániku společného nájmu. Takový závěr podle dovolatele odporuje judikatuře Nejvyššího soudu (sp. zn. 3 Cdon 122/96), podle které je výpověď z nájmu bytu doručená pronajímatelem oběma manželům způsobilá vyvolat zánik nájemního vztahu pouze u toho z manželů, jenž se v průběhu řízení stal výlučným nájemcem bytu. Proto je zánik společného nájmu v průběhu řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu nerozhodný. Pokud žalobce uzavřel s 1. žalovaným novou nájemní smlouvu, pouze tím formálně deklaroval pokračování stávajícího nájemního vztahu. Navíc podle jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 3 Cdon 1477/96 nelze hmotně právní úkon pronajímatele dodatečně měnit, ani upravovat, ledaže by šlo o novou výpověď, k níž by ovšem bylo třeba získat přivolení soudu novým návrhem na zahájení řízení. Z těchto důvodů dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) posoudil dovolání podle §240 odst. 1, §241 a §241a odst. 1 o.s.ř. a shledal, že dovolaní bylo podáno oprávněnou osobou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno.
Dovolaní směřující proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, je přípustné – navzdory nesprávnému poučení odvolacím soudem – podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.
Podle §242 odst. 1 a 3 o.s.ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil.
Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout k vadám řízení uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř. a k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takové vady řízení však v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu. Nejvyšší soud tedy napadené rozhodnutí přezkoumal z hlediska uplatněného dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.).
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy učinil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Napadené rozhodnutí je založeno na právním závěru, že zánik společného nájmu bytu manžely během řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu má za následek, že žalobu obsahující výpověď ze společného nájmu bytu manžely nezbývá než zamítnout, neboť odpadl předmět sporu.
Soudní praxe (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. května 1997, sp. zn. 3 Cdon 122/96, uveřejněný pod č. 56 v sešitě č. 7 z roku 1997 časopisu Soudní judikatura) se ustálila v názoru, že jestliže je výpověď z nájmu bytu řádně doručena oběma (bývalým) manželům, pak soudu nic nebrání v tom, aby po zjištění, že výlučným nájemcem bytu je (ať již v důsledku trvalého opuštění společné domácnosti druhým manželem, nebo v důsledku dohody, či soudního rozhodnutí podle §705 obč. zák.) pouze jeden z nich, žalobě vyhověl a k výpovědi přivolil jen vůči tomuto výlučnému nájemci; to platí jak v případě, že společné právo zaniklo před doručením výpovědi a před započetím sporu, tak v případě, že k zániku společného nájmu došlo až v průběhu řízení. Při neexistenci společného nájmu totiž požadavek, že se rozsudek musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné straně sporu, není pojmově myslitelný (viz §91 odst. 2 o.s.ř. a oproti tomu úpravu obsaženou v odstavci prvém téhož ustanovení).
Dovolateli je tudíž nutno dát za pravdu, namítá-li, že zjištěný zánik nájemního vztahu u druhé žalované nebránil odvolacímu soudu ve věcném přezkoumání uplatněného výpovědního důvodu vůči prvnímu žalovanému, který se stal poté, co žalovaná trvale opustila společnou domácnost, výlučným nájemcem bytu. Okolnost, že právo společného nájmu bytu manžely zaniklo, důvodem k zamítnutí žaloby vůči (výlučnému) nájemci být nemůže.
Ve vztahu k prvnímu žalovanému byl tudíž dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. dovolatelem uplatněn právem; dovolací soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.), rozsudek odvolacího soudu, který spočívá na nesprávném právním posouzení zkoumané otázky, včetně navazujícího výroku o nákladech řízení mezi žalobcem a prvním žalovaným zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu v dotčeném rozsahu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem, odst. 3 věta první o.s.ř.).
V části, kterou byl rozsudek odvolacího soudu dovoláním napaden ve vztahu k druhé žalované, pak Nejvyšší soud dovolání ze stejných důvodů podle §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl. Úsudek, že žaloba o přivolení k výpovědi z nájmu nemůže obstát vůči tomu, kdo ke dni rozhodnutí odvolacího soudu (§211 a §154 odst. 1 o.s.ř.) již (společným) nájemcem bytu není, je totiž v tomto rozsahu úsudkem správným (což dovolatel argumenty snesenými v dovolání jen potvrzuje).
Výrok o nákladech dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a druhou žalovanou se opírá o ustanovení §243b odst. 5 větu první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. a je odůvodněn tím, že dovolatel, jehož dovolání bylo zamítnuto, a neměl tedy v dovolacím řízení úspěch, by měl nahradit náklady dovolacího řízení druhé žalované, jíž však podle obsahu spisu v tomto stádiu řízení žádné náklady nevznikly.
Právní názor dovolacího soudu je v dalším řízení pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení mezi žalobcem a prvým žalovaným soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. května 2006
JUDr. Robert W a l t r , v.r.
předseda senátu