ECLI:CZ:NS:2006:26.CDO.2351.2005.1
sp. zn. 26 Cdo 2351/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce J. M., zast. advokátkou, proti žalovaným 1. A. K., a 2. V. K., o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp.zn. 13 C 84/2003, k dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci ze dne 21.3.2005, čj. 30 Co 376/2004-46, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 21.3.2005, čj. 30 Co 376/2004-46, se ve výrocích I. a II. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 21.3.2005, čj. 30 Co 376/2004-46, změnil rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 16.1.2004, čj. 13 C 84/2003-24, ve výroku I. tak, že žalobu na přivolení k výpovědi z nájmu bytu 2+1 s příslušenstvím, v 1. patře domu čp. 695 ve V. zamítl (výrok I. rozsudku odvolacího soudu), dále vyslovil, že ve výrocích II. o zastavení řízení ve vztahu ke 2. žalované a III. o povinnosti vyklidit a předat předmětný byt všemi, kdo v bytě bydlí s 1. žalovaným do 15 dnů po zajištění přístřeší, zůstává rozsudek soudu prvního stupně nedotčen (výrok III. rozsudku odvolacího soudu); dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumal v rozsahu dotčeném odvoláním (výrok I.) a shledal odvolání důvodným. V podrobnostech odvolací soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že pronajímatel může podle ust. §711 odst. 1 písm. c/ obč. zákoníku vypovědět nájem bytu jen s přivolením soudu, jestliže nájemce nebo ti, kdo s ním bydlí, přes písemnou výstrahu hrubě porušují dobré mravy v domě. V daném případě 1. žalovaný namítá, že mu výstraha nebyla doručena. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný k prokázání tohoto tvrzení nenavrhl žádné důkazy, a dovodil, že je na žalobci, aby prokázal, že byly splněny zákonem stanovené předpoklady pro přivolení k výpovědi z nájmu bytu. Pokud žalobce nenavrhl žádné důkazy k prokázání toho, že výstraha byla 1. žalovanému doručena, je třeba vycházet z toho, že výstraha nebyla doručena, a proto nelze žalobě o přivolení k výpovědi z nájmu bytu z důvodu dle výše uvedeného ustanovení vyhovět.
Odvolací soud proto rozhodl tak, jak bylo uvedeno výše, a zároveň rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Dovoláním ze dne 8.7.2005 žalobce napadl výše uvedený rozsudek odvolacího soudu ve výrocích I. a II. (výrok III. rozsudku odvolacího soudu nebyl dovoláním dotčen) s tím, že dovolání je přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. a bylo podáno z důvodů uvedených v „§243 písm. b/ odst. 3“ (správně §241a odst. 2 písm. b/ a odst. 3 o.s.ř.).
V odůvodnění dovolání žalobce zejména uvedl, že se neztotožňuje s názorem odvolacího soudu, že nebyly splněny formální náležitosti žaloby pro použití výpovědního důvodu dle ust. §711 odst. 1 písm. c/ obč. zákoníku. Vzhledem k tomu, že doručení písemné výstrahy 1. žalovaný v řízení popřel, bylo na žalobci, aby doručení prokázal, a protože nenavrhl důkazy k prokázání této skutečnosti, učinil odvolací soud podle dovolatele nesprávný závěr, že k doručení výstrah nedošlo.
Dovolatel v podrobnostech v dovolání uvedl, že u soudu prvního stupně při jednání předkládal k nahlédnutí kopie písemných výstrah spolu se dvěma podacími lístky (originály) pošty Varnsdorf ze dne 5.2.2003, R 041982 a R 041981. Z protokolu o jednání ze dne 9.1.2004 před soudem prvního stupně podle žalobce vyplývá, že mj. požadoval provedení důkazu písemnými výstrahami ze dne 5.2.2003 včetně doručenek (podacích lístků) a tyto důkazy byly prováděny. Dovolatel předložil k nahlédnutí originály podacích lístků a pak důkaz o nedoručení písemné výstrahy zasílané doporučeně byl na straně 1. žalovaného a tato strana měla navrhnout důkaz zprávou pošty, že k doručení skutečně nedošlo. Pokud 1. žalovaný takový důkaz nenavrhl, neunesl důkazní břemeno a soud prvního stupně rozhodl správně.
Dovolatel je proto toho názoru, že odvolací soud nesprávně hodnotil důkazní situaci, když požadoval po žalobci, aby předkládal důkazy i ohledně tvrzení 1. žalovaného. S ohledem na uvedené dovolatel navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu ve výrocích I. a II. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení a rozhodnutí.
Z obsahu spisu vyplývá, že 1. žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) posoudil dovolání podle ust. §240 odst. 1, §241 odst. 1 a 4 a §241a odst. 1 o.s.ř. a konstatoval, že bylo podáno oprávněnou osobou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno.
Dovoláním dovolatel napadl výrok I. rozsudku odvolacího soudu, v němž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobu na přivolení k výpovědi z nájmu bytu 2+1 s příslušenstvím v domě čp. 695 ve V., zamítl. Dále byl dovolatelem napaden výrok II. rozsudku odvolacího soudu, v němž tento soud rozhodoval o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
V posuzovaném případě je dovolání směřující proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., neboť směřuje proti rozhodnutí, jímž byl změněn odpovídající výrok rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé. Uplatněným dovolacím důvodem (v dovolání je nepřesně uveden odkaz na ust. §243 písm. b/ odst. 3) je nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), a to, že rozhodnutí vychází z nesprávného skutkového zjištění (§241a odst. 3 o.s.ř.).
Odvolací soud, jak vyplývá z odůvodnění rozsudku, při aplikaci ust. §711 odst. 1 písm. c/ obč. zákoníku, podle něhož může pronajímatel vypovědět nájem bytu jen s přivolením soudu, jestliže nájemce nebo ti, kdo s ním bydlí, přes písemnou výstrahu hrubě porušují dobré mravy v domě, dospěl ke skutkovému zjištění, že k doručení výstrah žalovanému nedošlo, neboť žalobce k prokázání doručení výstrahy žalovanému nenavrhl žádné důkazy.
Z obsahu spisu – viz protokol o jednání před soudem prvního stupně ze dne 9.1.2004 (č.l. 17) a z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že soud prvního stupně na návrh žalobce prováděl důkaz mj. písemnými výstrahami (dvěma) ze dne 5.2.2003 včetně dokladů o jejich doručení (podacích lístků, jejichž kopie jsou ve spise) a na základě toho dospěl ke skutkovému zjištění, že písemné výstrahy byly žalovaným doručeny, a námitku 1. žalovaného, že písemnou výstrahu neobdržel, považoval za účelovou s tím, že žalovaný nenavrhl žádné důkazy k prokázání tohoto tvrzení.
Podle ust. §213 odst. 1 o.s.ř., ve znění účinném do 31.3.2005 (viz čl. II., bod 3 zák. č. 59/2005 Sb.) odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně. Dokazování může opakovat nebo je i doplnit, nejde-li o rozsáhlejší dokazování a lze-li je provést bez průtahů (§213 odst. 2, věta první o.s.ř., ve znění účinném do 31.3.2005). Odvolacímu soudu je tak umožněno, aby mohl dospět k vlastnímu zjištění skutkového stavu, popř. odlišnému od skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně.
Odvolací soud, jak vyplývá z výše uvedeného, aniž by se zabýval důkazy navrženými žalobcem k prokázání této skutečnosti resp. aniž by doklady o doručení výstrah v odvolacím řízení hodnotil jinak, se odchýlil od skutkového zjištění soudu prvního stupně o doručení výstrah ze dne 5.2.2003. Tím odvolací soud porušil postup stanovený v uvedeném ustanovení, čímž řízení trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, což představuje dovolací důvod uvedený v ust. §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.
V dovolání dovolatel uplatnil dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci, a to, že rozhodnutí vychází z nesprávného skutkového zjištění (§241a odst. 2 písm. b/ a odst. 3 o.s.ř.). Z obsahu dovolání vyplývá, že námitky dovolatele směřují proti vadnému postupu odvolacího soudu při hodnocení důkazů, na jehož základě poté odvolací soud dospěl k nesprávnému skutkovému závěru a tento skutkový stav právně posoudil.
Podle §242 odst. 1 a 3 o.s.ř. dovolací soud přezkoumává rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden, přičemž je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně jeho obsahového vymezení. Pokud je dovolání přípustné, je dovolací soud mj. povinen přihlédnout i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Nejvyšší soud s ohledem na uvedené, aniž by nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.) rozhodl tak, že rozsudek odvolacího soudu zrušil ve výroku I. a v souvisejícím výroku II. o náhradě nákladů řízení a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2, věta za středníkem, odst. 3, věta první o.s.ř.).
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1, věta třetí o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. února 2006
JUDr. Ing. Jan H u š e k , v.r.
předseda senátu