ECLI:CZ:NS:2006:26.CDO.374.2006.1
sp. zn. 26 Cdo 374/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce města P., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Ing. J. M., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 96.169,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 C 251/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30.8.2005, č. j. 25 Co 150/2005-131, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30.8.2005, č.j. 25 Co 150/2005-131, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 16.12.2004, č.j. 5 C 251/2003-106, rozhodl ve výroku I. tak, že řízení do částky 96.169,- Kč zastavil, ve výroku II. rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku ve výši 3.850,- Kč žalobci ve výroku III. rozhodl tak, že zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci poplatek z prodlení ve výši 2,5 promile denně, nejméně však 25,- Kč za každý i započatý měsíc prodlení z částky 4.039,- Kč od 5.9.2000 do zaplacení, z částky 4.039,- Kč od 5.10.2000 do zaplacení, z částky 4.039,- Kč od 5.11.2000 do zaplacení, z částky 4.039,- Kč od 5.12.2000 do zaplacení, z částky 4.039,- Kč od 5.1.2001 do zaplacení, z částky 3.635,- Kč od 5.2.2001 do zaplacení, z částky 3.635,- Kč od 5.3.2001 do zaplacení, z částky 3.635,- Kč od 5.4.2001 do zaplacení, z částky 3.635,- Kč od 5.5.2001 do zaplacení, z částky 3.635,- Kč od 5.6.2001 do zaplacení, z částky 3.635,- Kč od 5.7.2001 do zaplacení, z částky 3.720,- Kč od 5.8.2001 do zaplacení, z částky 3.720,- od 5.9.2001 do zaplacení, z částky 3.720,- Kč od 5.10.2001 do zaplacení, z částky 3.720,- Kč od 5.11.2001 do zaplacení, z částky 3.720,- Kč od 5.12.2001 do zaplacení, z částky 3.720,- Kč od 5.1.2002 do zaplacení, z částky 3.941,- Kč od 5.2.2002 do zaplacení, z částky 3.941,- Kč od 5.3.2002 do zaplacení, z částky 3.941,- Kč od 5.4.2002 do zaplacení, z částky 3.941,- Kč od 5.5.2002 do zaplacení, z částky 3.941,- Kč od 5.6.2002 do zaplacení, z částky 3.941,- Kč od 5.7.2002 do zaplacení, z částky 4.099,- Kč od 5.8.2002 do zaplacení, z částky 4.099,- Kč od 5.9.2002 do zaplacení a ve výroku IV. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 30. 8. 2005, č.j. 25 Co 150/2005-131, změnil výrok III. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. 12. 2004, č.j. 5 C 251/2003-106, tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozhodnutí částku 205.963,- Kč (vyčíslený poplatek z prodlení) dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na jejich náhradě částku 900,- Kč k rukám jeho advokáta.
Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí zejména uvedl, že přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ust. §212 a 212a odst. 1 ve spojení s ust. §214 odst. 1 o.s.ř. ve znění účinném do 31.3.2005 a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Dále uvedl, že na rozdíl od soudu prvního stupně neshledal, že by žalobcův výkon práva byl v rozporu s dobrými mravy. Odvolací soud dospěl k závěru, že ohledně příslušenství se jedná o zákonný nárok ve smyslu ust. §697 obč. zák. Žalovaný navíc zaplatil dlužnou jistinu až po podání žaloby, a to až poté, co proti němu byl zahájen výkon rozhodnutí pro předchozí dlužné nájemné. Nebylo rovněž prokázáno, že by v rozhodném období žalovaný řádně uplatnil slevu z nájemného ve smyslu ust. §699 obč. zák. a pokud ji namítal v rámci svého vyjádření ze dne 7.6.2004, pak k takovéto námitce nemohl soud s ohledem na uplynutí šestiměsíční lhůty přihlížet. Odvolací soud se rovněž neztotožnil s odůvodněním rozhodnutí soudu prvního stupně v tom, že žalobce jako pronajímatel neplnil své povinnosti a že nezajišťoval opravy v domě, neboť z výslechu svědků B. a K. bylo prokázáno, že v roce 1999 popřípadě v roce 2000 byla v domě provedena rekonstrukce topení a současně se správcovská firma zabývala stížnostmi žalovaného ohledně špatného vytápění bytu a nárazového nedostatku teplé vody v roce 2001, jakož i zápachem od sousedící firmy, kdy byla přislíbena kontrola topení v době odstávky s tím, že v ostatních bytech se topí a též je zajištěna řádná údržba systému dodávky teplé vody, přičemž zápach byl vysvětlen čištěním kanalizace. Odvolací soud rovněž přihlédl k dopisu manželky žalovaného ze dne 26.3.2001, ze kterého vyplynulo, že žalovaný a jeho manželka si byli vědomi dluhu na nájemném, přičemž v tomto ohledu navrhovali pouze dohodu o možnosti odečtení některých jejich investic do bytu. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně, a to i co do příslušenství-poplatku z prodlení z nájemného a záloh na služby za jednotlivé měsíce od 8/2000 do 8/2002 včetně, když celková výše dluhu na požadovaném příslušenství jím byla vyčíslena částkou 205.963,- Kč.
Odvolací soud proto změnil rozhodnutí soudu prvního stupně v jeho zamítavém výroku tak, jak bylo uvedeno výše.
Dovoláním ze dne 6.12.2005, doručeným soudu prvního stupně dne 7.12.2005, napadl žalovaný výše uvedené rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu s tím, že dovolání je přípustné dle ust. §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a dovolací důvod spatřuje v ust. §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř, neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
V dovolání žalovaný nejprve popsal dosavadní průběh řízení a odcitoval některé části odůvodnění napadeného rozhodnutí a dále zejména uvedl, že již ve svém vyjádření k žalobě ze dne 7.6.2004 namítal, že neexistuje aktivní věcná legitimace žalobce ve sporu, neboť k datu podání žaloby za ním neměl pohledávku, kterou žalobou uplatňuje, dále že pro případ oprávněného uplatnění žalobního nároku by byl pasivně věcně legitimovaný ve sporu se svou manželkou, která žalovaná nebyla, a rovněž namítal promlčení uplatněného nároku, a to z důvodu právní jistoty, přičemž na těchto námitkách nadále trvá, a je toho názoru, že žaloba byla podána bez právního důvodu. Dovolatel dále uvedl, že se neztotožňuje s hodnocením odvolacího soudu, neboť již v řízení před soudem prvního stupně bylo jednoznačně prokázáno, že předmětný byt byl v naprosto dezolátním stavu, kdy v bytě díky závadě na topném systému dosahovala teplota v chladných měsících 17 stupňů, byly problémy s dodávkou teplé vody, při dešti do bytu zatékalo, byl vlhký, na stropě a stěnách v blízkosti oken byla černá plíseň. Po celou dobu trvání nájemního vztahu se spolu s manželkou snažil situaci řešit, žádali o přeřazení bytu do II. kategorie, o výměnu bytu, o opravu bytu stávajícího. Nakonec on ani jeho žena v bytě nemohli bydlet a pobývali jinde, což bylo dle dovolatele prokázáno svědeckými výpověďmi paní M. a P. Syn začal mít zdravotní problémy, které byly ovlivněny místním prostředím. Dovolatel je toho názoru, že takovýto byt není možno užívat a odůvodnění rozsudku odvolacího soudu považuje za naprosto nedostatečné. Dovolatel se rovněž neztotožnil se závěrem, že v rozhodném období neuplatnil slevu na nájemném. Slevu na nájemném žádal u správní firmy A., s.r.o., ale všechny písemné důkazy ohledně této skutečnosti byly zničeny při povodních v roce 2002. Uvedené bylo ovšem dle dovolatele prokázáno svědeckou výpovědí pana K., zaměstnance předmětné firmy, a není tedy pravdou, že by tak učinil až ve svém vyjádření ze dne 7.6.2004. Odvolací soud nemůže pomíjet skutečnost, že předmětný byt byl v dezolátním stavu a bez zásahu žalovaného a jeho manželky by byl neobyvatelný. Dovolatel dále uvedl, že soudem byla porušena zásada volného hodnocení důkazů. Neztotožnil se ani se závěrem odvolacího soudu, že ohledně příslušenství se jednalo o zákonný nárok ve smyslu ust. §697 obč. zák., přičemž odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 8/1997, v němž se uvádí, že „použití ustanovení §3 odst. 1 obč. zák. nelze vyloučit na základě úvahy, že takový výkon práva, který odpovídá zákonu, je vždy v souladu s dobrými mravy“. Spornou částku uhradil a pokud jde o poplatek z prodlení, výkon práva v tomto konkrétním případě je dle dovolatele s ohledem na uvedené v rozporu s dobrými mravy. Žalobce by měl na poplatek z prodlení nárok, kdyby z jeho strany došlo k plnění, ze kterého by tento nárok vycházel. Nejde o to, že žalobce jako pronajímatel má pouze práva a žalovaný jako nájemce pouze povinnosti. Práva a povinnosti jsou reciproční, jedná se dle dovolatele o synallagmatický vztah. Pokud by měl být nárok žalobce oprávněný, muselo by ze strany žalovaného docházet k výkonu práva mu příslušejícímu, tedy k řádnému užívání bytu, kdy tento byt by k tomu musel být uzpůsoben. Dovolatel proto navrhl, aby dovolací soud jednak odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí, a poté, aby rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce, jak vyplynulo z obsahu spisu, se k dovolání žalovaného nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem ve smyslu ust. §241 odst. 1 a 4 o.s.ř.
O odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí nebylo dovolacím soudem rozhodováno.
Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
V posuzovaném případě je dovolání obsahově směřující do měnícího výroku napadeného rozhodnutí přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť rozsudkem odvolacího soudu byl částečně změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle §242 odst. 1 a 3, první věty o.s.ř. je dovolací soud vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením. K vadám v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř. (tzv. zmateční vady), popř. k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je dovolací soud, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 2 druhá věta o.s.ř.). Tzv. zmatečnostní vady nebyly v dovolání uplatněny a jejich existenci dovolací soud neshledal.
Dovolací soud se nejprve zabýval dovolatelovou námitkou, že odvolací soud porušil zásadu volného hodnocení důkazů. Tímto dovolatel v podstatě uplatnil dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř., podle kterého lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout. S ohledem na to, že dovolatel tuto svou námitku nijak blíže nerozvedl, dovolací soud mohl pouze po prostudování spisu konstatovat, že v postupu odvolacího soudu neshledal žádné porušení zásad vyplývajících z ust. §132 o.s.ř., a proto dovolací důvod podle ust. §241a odst. 3 o.s.ř. nebyl užit opodstatněně.
Dovolací soud se dále zabýval posouzením věci z hlediska dovolacího důvodu dle ust. §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. zda rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Z obsahu dovolání lze dovodit, že dovolatel zejména nesouhlasí s právním závěrem odvolacího soudu, že ohledně nároku na zaplacení poplatku z prodlení nejde v daném případě o výkon práva v rozporu s dobrými mravy ve smyslu §3 odst. 1 obč. zák.
Podle ust. §696 odst. 2 obč. zák. ve znění účinném do 30. 3. 2006 (dále též jen „obč. zák.“) se úhrada za plnění poskytovaná s užíváním bytu nebo záloha na ně platí spolu s nájemným, nebude-li účastníky dohodnuto nebo právním předpisem stanoveno jinak. Nezaplatí-li nájemce nájemné nebo úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu do pěti dnů po její splatnosti, je povinen zaplatit pronajímateli poplatek z prodlení (§697 obč. zák.). Podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše poplatku z prodlení činí za každý den prodlení 2,5 promile dlužné částky, nejméně však 25,- Kč za každý i započatý měsíc prodlení. Podle §3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a povinností oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.
Placení nájemného a úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu náleží mezi základní povinnosti nájemce bytu (srov. §685 a násl. obč. zák.). Splnění této povinnosti nelze přitom podmiňovat tím, zda pronajímatel plní svoji povinnost zajistit nájemci plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24.4.2003, sp. zn. 26 Cdo 2083/2002, ze dne 7.4.2004, sp. zn. 26 Cdo 2325/2003, ze dne 15.4.2004, sp. zn. 33 Odo 668/2002, a usnesení ze dne 25.7.2003, sp. zn. 26 Cdo 1056/2002). Této povinnosti tudíž není nájemce zbaven ani v případě, že pronajímatel nesplní svoji povinnost odstranit kvalifikované závady bránící řádnému užívání bytu. Z toho vyplývá, že ani v případě nesplnění povinnosti pronajímatele odstranit závady v bytě není nájemce oprávněn přestat platit nájemné, nýbrž má možnost postupovat dle ust. §691 obč. zák.
Soudní praxe dovodila, že ustanovení §3 odst. 1 obč. zák. patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Odpovídající úsudek soudu musí být podložen důkladnými skutkovými zjištěními a musí současně přesvědčivě dokládat, že tato zjištění dovolují v konkrétním případě závěr, že výkon práva je s dobrými mravy skutečně v rozporu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12.8.2002, sp. zn. 21 Cdo 633/2002, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazku 26, pod C 2084). Nejvyšší soud rovněž dovodil, že ve vztahu k požadavku na zaplacení úroků z prodlení není vyloučena úvaha o výkonu práva v rozporu s dobrými mravy ve smyslu §3 odst. 1 obč. zák. Nejvyšší soud dospěl též k závěru (srov. rozsudek ze dne 29.3.2001, sp. zn. 25 Cdo 2895/99, uveřejněný pod č. 5 v sešitě č. 1 z roku 2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), že požadavek věřitele na zaplacení úroku z prodlení zásadně nelze považovat za výkon práva v rozporu s dobrými mravy, a to ani v situaci, kdy existence dluhu je mezi účastníky sporná a je o ní rozhodováno v soudním řízení. Odepřít ochranu by bylo možno pouze takovému požadavku, který by opomíjel zajišťovací, sankční a kompenzační charakter institutu prodlení, nevycházel by z jeho smyslu, případně by jej dokonce zneužíval k poškození dlužníka nebo by vzhledem k poměrům účastníků vedl k nepřiměřeným důsledkům v tom smyslu, že by dlužníka zatěžoval likvidačním způsobem, zatímco pro věřitele by neznamenal podstatný přínos. V rozsudku ze dne 22.9.2005, sp. zn. 26 Cdo 2670/2004, pak Nejvyšší soud dovodil, že uvedené právní závěry lze bez dalšího vztáhnout i na povinnosti zaplatit poplatek z prodlení v případě nezaplacení nájemného nebo úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu; ohledně tohoto nároku není proto vyloučena úvaha o výkonu práva v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ust. §3 odst. 1 obč. zák., a to zcela výjimečně především tehdy, přispěl-li k neplacení nájemného či úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu podstatným způsobem samotný pronajímatel, jak to Nejvyšší soud dovodil v naposledy citovaném rozhodnutí. K uvedeným právním názorům se dovolací soud přiklání také v projednávané věci.
V daném případě odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu vycházel z toho, že poplatek z prodlení za neplacení úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu je zákonným nárokem ve smyslu ust. §697 obč. zák. Na rozdíl od soudu prvního stupně však dospěl k závěru, že výkon práva žalobce není v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ust. §3 odst. 1 obč. zák. Odvolací soud při aplikaci ust. §3 odst. 1 obč. zák. na daný případ vycházel z toho, že žalovaný řádně neuplatnil slevu z nájmu dle §699 obč. zák. a dále z toho, že pronajímatel plnil své povinnosti, když bylo prokázáno, že byla v domě provedena rekonstrukce topení a že se zabýval stížnostmi žalovaného na stav předmětného bytu.
Pokud odvolací soud dospěl k závěru, že pronajímatel plnil své povinnosti a že se zabýval stížnostmi žalovaného, porušil ust. §213 odst. 2 o.s.ř., neboť důkazy provedené soudem prvního stupně nezopakoval a přesto dospěl k jinému skutkovému zjištění než tento soud; tím řízení trpí vadou uvedenou v ust. §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. a proto je dovolání důvodné.
Odvolací soud se proto bude v dalším řízení zabývat stavem bytu, (viz výpověď žalovaného, svědecká výpověď R. K. -č.l. 85, Ing. D. P. – č.l. 85, J. B. – č.l. 86) a tím, že žalovaný spolu s manželkou v bytě prováděli jisté opravy tak, aby tento byl obyvatelný, výsledným efektem rekonstrukce topení (s topením byly nadále potíže), postojem pronajímatele k potřebným opravám (s odkazem na předpokládanou privatizaci), popř. zda zaplacení poplatku z prodlení ve výši 205.963,- Kč nebude pro žalovaného likvidační (viz shora naznačené rozhodnutí Nejvyššího soudu) a taktéž tím, že nájem předmětného bytu byl ukončen dohodou ze dne 30. 8. 2002, a to k tomuto datu. Uvedené okolnosti jsou nepochybně právně významné při úvaze, zda je výkon práva žalobce v rozporu s dobrými mravy.
Nejvyšší soud proto s ohledem na výše uvedené podle ust. §243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušil napadený rozsudek a věc vrátil odvolacímu soudu podle §243b odst. 3 věty první o.s.ř. k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta první za středníkem o.s.ř.).
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. května 2006
JUDr. Ing. Jan H u š e k , v. r.
předseda senátu