ECLI:CZ:NS:2006:26.CDO.579.2006.1
sp. zn. 26 Cdo 579/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobkyně D. S., zastoupené advokátem, proti žalované J. K., o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené Obvodním soudem pro Prahu 7 pod sp. zn. 4 C 108/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31.8.2005, č.j. 11 Co 339/2005-100, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31.8.2005, č.j. 11 Co 339/2005-100, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 7 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 22.2.2005, č.j. 4 C 108/2002-78, vydaným poté, co byl jeho dřívější rozsudek ze dne 27.2.2003, č.j. 4 C 108/2002-12, usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15.8.2003, č.j. 17 Co 369/2003-26, z důvodu nedostatečně zjištěného skutkového stavu a vad předcházejícího řízení zrušen a věc vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení, vyhověl žalobě o přivolení k výpovědi z nájmu bytu „sestávajícího z pokoje a kuchyně s příslušenstvím, III. kategorie, v I. patře domu č.p. 377, Ovenecká 6, P. 7“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“), určil, že nájemní vztah skončí uplynutím třetího měsíce následujícího po právní moci tohoto rozsudku, a žalované uložil byt vyklidit a vyklizený předat žalobci do 15 dnů poté, co jí bude poskytnut náhradní byt; současně rozhodl o náhradě nákladů řízení. Provedeným dokazováním soud prvního stupně zjistil, že žalovaná, aniž by pronajímatele (žalobkyni) vyzvala k odstranění závady a tuto konkretizovala, provedla bez souhlasu pronajímatele v pronajatém bytě na vlastní náklady stavební úpravy spočívající ve výměně vodovodního vedení, sprchového koutu a podlahy pod sprchovým koutem, nechala zde instalovat nové obklady a umístit sádrokartonovou stěnu oddělující sprchový kout od zbytku bytu. Podle soudu první instance však potřeba opravy nemohla vzniknout na předmětu nájmu, neboť v souladu se stavební dokumentací sprchový kout nebyl součástí předmětného bytu, a ani jeho výstavba nebyla podle sdělení stavebního úřadu povolena. Dále soud uvedl, že vyjádření stavebního úřadu, že není třeba souhlasu pronajímatele k provedení popsaných úprav, bylo relevantní pouze pro stavební řízení, a nikoliv již ve vztazích občanskoprávních. Dospěl tak k závěru, že žalovaná provedením neoprávněných úprav v bytě hrubě porušila své povinnosti nájemce vymezené ustanoveními §694 a §695 občanského zákoníku ve znění účinném v době dání výpovědi, tj. do 30.3.2006 (dále jen „obč. zák.“), neboť podle soudu „je třeba stavební úpravou a jinou podstatnou změnou v bytě rozumět každý zásah, kterým se mění stavební uspořádání bytu …“ , nikoli tedy pouze uspořádání viditelných prvků bytu, ale i prvků na první pohled nezjevných, jako jsou rozvody elektrické energie či vody (pro srovnání zde odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.11.2002, sp. zn. 26 Cdo 659/2001), čímž žalovaná naplnila skutkovou podstatu výpovědního důvodu podle §711 odst. 1 písm. d) obč. zák. Naplnění téhož výpovědního důvodu však již soud neshledal v dalším jednání žalované, která neplatila řádně nájemné od 1.7.2002, avšak žaloba byla podána již 19.8.2002, a nájemné tak nebylo řádně placeno po dobu kratší tří měsíců.
K odvolání žalované Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 31.8.2005, č.j. 11 Co 339/2005-100, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu o přivolení k výpovědi z nájmu bytu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně ohledně skutkových zjištění vyplývajících z provedeného dokazování, avšak dospěl k odlišnému právnímu posouzení věci, především pojmů „stavební úpravy“ a „jiné podstatné změny v bytě“. Shodně se soudem prvního stupně konstatoval, že těmito je třeba rozumět každý zásah, kterým se mění stavební uspořádání bytu. Aby však byla naplněna skutková podstata výpovědního důvodu podle §711 odst. 1 písm. d) obč. zák., musí zde předpokládané porušení povinností dosáhnout určité intenzity, aby mohlo být posouzeno jako „hrubé“. Odvolací soud se neztotožnil se závěry soudu první instance, že v posuzovaném případě došlo k výměně vodovodního vedení (kterou jistě lze z hlediska ust. §694 a §695 obč. zák. považovat za stavební úpravu, resp. jinou podstatnou změnu v bytě), neboť tato skutečnost nikterak nevyplývá z provedených důkazů. Navíc soud prvního stupně ani nespecifikoval, v jaké míře (rozsahu) k této změně mělo dojít. Za stavební úpravu či jinou podstatnou změnu v bytě nelze podle odvolacího soudu považovat vybudování sádrokartonové stěny, jejímž vztyčením nedošlo ke změně stavebního uspořádání bytu co do počtu, příp. výměry jednotlivých místností, a která současně nezasahuje do nosných prvků stavby, ani instalaci nových obkladů či výměnu shnilých podlah. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná neprovedla v předmětném bytě stavební úpravu nebo jinou podstatnou změnu ve smyslu ust. §694 obč. zák. a tedy nenaplnila výpovědní důvod podle §711 odst. 1 písm. d) obč. zák.
Pravomocný rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., a které odůvodňuje tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Dovolatelka především zpochybňuje skutkové závěry odvolacího soudu ohledně rozsahu a způsobu provedení „úprav“ v předmětném bytě a z nich vycházející posouzení jejich právní povahy, a namítá, že „každá z těchto úprav byla novým zásahem do stávajícího stavu, proto nemohla být pouhou opravou, respektive udržovací prací.“ Co se týče intenzity porušení povinností nájemce ve vztahu k výpovědnímu důvodu podle §711 odst. 1 písm. d) obč. zák. dovolatelka uvádí, že v posuzovaném případě lze analogicky vycházet ze znaků, jež byly v demonstrativním výčtu publikovány v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.4.2004, sp. zn. 26 Cdo 85/2004, tj. např. škody na straně pronajímatele, motivace jednání na straně nájemce, porušení jiných povinností nájemce vyplývajících z nájmu bytu či délky doby uplynuvší od porušení povinnosti do dne podání výpovědi. K tomu dovolatelka podotýká, že žalovaná „se neomezila na porušení svých povinností nájemce spočívajících v provádění stavebních úprav a jiných podstatných změn v bytě bez souhlasu pronajímatele, ale své povinnosti nájemce porušila i opakovaným svévolným neplacením nájemného v předepsané výši.“ Dále namítá, že ačkoli na jejím majetku doposud k žádné škodě nedošlo, nelze vznik takové škody do budoucna vyloučit, neboť práce provedené v bytě šly výrazně nad rámec pouhé opravy stavu, jaký zde byl před rekonstrukcí. V závěru dovolatelka odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci, neboť zjištěné porušení povinností nájemce dosahuje takové intenzity, že zakládá právo pronajímatele nájemní vztah podle §711 odst. 1 písm. d) obč. zák. vypovědět. Z tohoto důvodu navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání vyvracela opodstatněnost dovolacích námitek, vyjádřila přesvědčení, že se tyto námitky týkají především dokazování povedeného soudem prvního stupně a nikoli rozsudku odvolacího soudu, odkázala na své vyjádření ke všem aspektům žaloby obsažené v jejím odvolání a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací posoudil dovolání – v souladu s čl. II bodem 3 zákona č. 59/2005 Sb. – podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (dále též jen „o.s.ř.“) a shledal, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelka je zastoupena advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno (§240 odst. 1, §241 a §241a odst. 1 o.s.ř.).
V posuzovaném případě je dovolání podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. přípustné, neboť napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle §242 odst. 1 a odst. 3 věty první o.s.ř. je dovolací soud vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením. K vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř. (tzv. zmatečnostní vady), popř. k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je dovolací soud, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 2 věta druhá o.s.ř.). Tzv. zmatečnostní vady v dovolání uplatněny nebyly a jejich existenci soud neshledal.
Podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., vady, k nimž za řízení došlo, jsou způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, nejde-li o zmatečnosti uvedené v §229 o.s.ř. a jestliže mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Zejména tak jde o situaci, kdy při provádění dokazování nebylo postupováno v souladu s občanským soudním řádem (např. svědek byl vyslechnut jako účastník řízení, soud neposkytl poučení podle §118a o.s.ř., nebyly zjišťovány rozhodné skutečnosti, byl porušen princip neúplné apelace, rozhodoval věcně nepříslušný soud, byl porušen postup upravený v §213 o.s.ř. apod.).
Podle §213 odst. 1 o.s.ř. není odvolací soud vázán skutkovým stavem tak, jak jej zjistil soud prvního stupně. Ve smyslu ust. §213 odst. 2 o.s.ř. může odvolací soud opakovat dokazování nebo je i doplnit, nejde-li o rozsáhlejší doplnění a lze-li je provést bez průtahů; při zjišťování skutkového stavu však nepřihlíží ke skutečnostem nebo důkazům, které byly účastníky řízení uplatněny v rozporu s ust. §205a nebo §211a o.s.ř. (§213 odst. 3 o.s.ř.). Pro řízení před odvolacím soudem platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného (§211 o.s.ř.). Z toho plyne, že dokazování před odvolacím soudem musí být provedeno při jednání (§122 odst. 1 o.s.ř.) a účastníci mají právo vyjádřit se ke všem důkazům, které byly provedeny (§123 o.s.ř.). Zásada, že odvolací soud není vázán skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně tedy neznamená, že by se odvolací soud mohl bez dalšího odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně. Může tak učinit za předpokladu, že opakuje dokazování, popřípadě dokazování doplní, tedy postupuje-li v souladu s §122 odst. 1 a §123 o.s.ř., a dokazování provede způsobem, který pro jednotlivé důkazní prostředky stanoví §125 a násl. o.s.ř. Přitom povaha důkazů sama o sobě určuje, zda možnost poznání výsledků dokazování je u obou soudů stejná či nikoliv. Typicky je tento rozdíl v možnostech poznání dán u důkazů výslechem účastníků řízení či svědků. Při hodnocení těchto důkazů spolupůsobí totiž vedle věcného obsahu výpovědi i další skutečnosti (například způsob reprodukce vylíčených okolností, chování v průběhu výpovědi apod.), které – ač nejsou bez vlivu na posouzení věrohodnosti výpovědí – nemohou být vyjádřeny v protokolu o jednání. Má-li tedy odvolací soud jiný názor na věrohodnost výpovědi účastníků nebo svědků než soud prvního stupně, nesmí z toho vyvodit jiný skutkový závěr, než soud prvního stupně (a ani závěr, že tyto výpovědi jsou z hlediska výsledků dokazování irelevantní), jestliže dané důkazy sám neopakoval, popřípadě řízení jinými důkazy sám nedoplnil (srov. shodně např. rozhodnutí publikované pod č. 92/1968 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1546/99, uveřejněný pod č. 11 v sešitě č. 1 z roku 2001 časopisu Soudní judikatura). Je-li rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné, protože tento soud nerespektoval zásady uvedené v ustanoveních §157 a §132 o.s.ř., musí odvolací soud takové rozhodnutí dle §221 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zrušit (srov. shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1045/99, uveřejněný pod č. 14 v sešitě č. 1 z roku 2001 časopisu Soudní judikatura). Jestliže odvolací soud uvedeným způsobem nepostupoval, trpí odvolací řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a je dán dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.
V projednávané věci odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že ze souhlasných tvrzení obou účastnic a z důkazů provedených soudem prvního stupně (konkrétně z vyjádření Odboru výstavby městské části Praha 7, výsledků místního šetření a výslechu svědka H.) nevyplývá, že by ze strany žalované došlo v předmětném bytě k takovému zásahu do vodovodního vedení, který lze považovat za jeho „změnu“. Odvolací soud poznamenal, že tato skutečnost nejenže není obsahem zjištění učiněných soudem prvého stupně při místním šetření, ale nelze ji vyvodit ani z výpovědi svědka H. či ze zprávy Úřadu městské části P. 7. Odvolací soud dále vytkl soudu prvního stupně, že nevysvětlil, kde, v jaké míře (rozsahu) k této změně mělo dojít, tedy např. zda bylo stávající vedení zcela odstraněno, zda bylo instalováno nové, popř. zda došlo ke změně jeho umístění.
Odvolací soud tak, aniž by v souladu s ust. §213 odst. 2, odst. 3 o.s.ř. opakoval, příp. doplnil dokazování provedené v předchozím řízení, a aniž by odstranil oprávněně vytýkanou kusost skutkových závěrů soudu prvního stupně, dospěl na základě před soudem prvního stupně provedených důkazů k odlišnému závěru o skutkovém stavu než tento soud, a v návaznosti na něj i k odlišnému závěru právnímu ohledně charakteru prací provedených žalovanou a v důsledku toho i naplnění výpovědního důvodu podle §711 odst. 1 písm. d) obč. zák.
Řízení před odvolacím soudem je tak z uvedených důvodů stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Dovolací soud se proto již nezabýval uplatněnými dovolacími důvody a podle §243b odst. 2 věta za středníkem a §243b odst. 3 věta první o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
V rámci nového projednání věci odvolací soud v případě zjištění, že se skutečně jedná o stavební úpravy či jiné podstatné změny v bytě, neopomene náležitě posoudit intenzitu porušení povinností nájemce vyplývajících z nájmu bytu z hlediska naplnění skutkové podstaty výpovědního důvodu podle §711 odst. 1 písm. d) obč. zák. (v podrobnostech srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.4.2004, sp. zn. 26 Cdo 85/2004).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§243 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. prosince 2006
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu