ECLI:CZ:NS:2006:26.CDO.956.2005.1
sp. zn. 26 Cdo 956/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobkyně D. B., zastoupené advokátem, proti žalované Z. B., zastoupené advokátem, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp.zn. 8 C 9/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. října 2004, č.j. 11 Co 409/2004-43, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Klatovech (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 2. 2. 2004, č.j. 8 C 9/2004-17, uložil žalované povinnost vyklidit do 15 dnů od právní moci rozsudku „byt v I. křídle domu č.p. 1 v osadě O. S., v Obci Č.“ (dále „předmětný byt“ nebo „byt“ a „předmětný dům“) a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že žalobkyně je vlastnicí předmětného domu na základě kupní smlouvy ze dne 13. 3. 2000 (s účinky vkladu vlastnického práva ke dni 15. 3. 2000), že dne 1. 2. 1998 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně V. T. smlouvu o nájmu předmětného bytu na dobu určitou – do 31. 12. 2000, že žalobkyně oznámila žalované změnu v osobě vlastníka předmětného domu přípisem ze dne 6. 9. 2000, že žalovaná byt užívala i po skončení sjednané doby nájmu a že žalobkyně podala dne 15. 1. 2004 žalobu na vyklizení žalované z bytu. Dovodil, že nájemní vztah žalované k předmětnému bytu se po 1. 1. 200l konkludentně obnovoval na dobu jednoho roku podle §676 odst. 2 obč.zák., protože však žalobkyně podala včas (v 30-ti denní lhůtě) žalobu na vyklizení, došlo k zániku nájemního vztahu ke dni 31. 12. 2003; žalovaná tak od 1. 1. 2004 užívá předmětný byt bez právního důvodu a žalobkyně se právem domáhá ochrany svého vlastnického práva podle §126 odst. 1 obč.zák.
K odvolání žalované Krajský soud v Plzni (soud odvolací) rozsudkem ze dne 29. 10. 2004, č.j. 11 Co 409/2004-43, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud, vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, přisvědčil i jeho právnímu posouzení věci. Konstatoval, že odvolání žalované podané z důvodu podle §205 odst. 2 písm. f) o.s.ř. obsahuje nová skutková tvrzení. Protože v dané věci nejde o řízení uvedené v §120 odst. 2 o.s.ř., ani o některý z případů upravených v §205a odst. 1 o.s.ř., nelze k těmto novým, až v odvolacím řízení uplatněným skutečnostem při zjišťování skutkového stavu přihlížet. Dovodil, že v projednávané věci nejde ani o případ upravený v §205 odst. 1 písm. d) o.s.ř., tj. že by odvolatelka nebyla řádně poučena podle §119a o.s.ř., neboť uvedené poučení se týká toliko účastníků přítomných u jednání; žalovaná se však jednání před soudem prvního stupně konaného dne 2. 2. 2004 nezúčastnila a sama se tak připravila o možnost, aby se jí poučení dostalo.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost odvodnila podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a uplatnila v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Popisuje okolnosti týkající se užívacího vztahu k předmětnému bytu a uvádí, že poté, co obdržela žalobu, udělila plnou moc advokátu JUDr. F. V., jemuž tyto skutečnosti sdělila a doložila a požádala jej, aby je přednesl u nařízeného soudního jednání a aby současně omluvil její nepřítomnost. Jmenovaný právní zástupce se však jednání před soudem prvního stupně nezúčastnil, omluvu své nepřítomnosti (i nepřítomnosti žalované) spolu s plnou mocí a vyjádřením k žalobě doručil tomuto soudu až poté, kdy bylo jednání skončeno a vynesen rozsudek, takže uváděné skutečnosti a důkazy nebyly soudu před vyhlášením rozsudku známy; odvolací soud k nim nepřihlížel s odkazem na ustanovení §205a odst. 1 a §205 odst. 2 písm. f) o.s.ř. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje dovolatelka v nesprávním právním závěru, že užívá předmětný byt bez právního důvodu, neboť – jak vyplývá z předložených důkazů – nájemní smlouva ze dne 1. 2. 1998 je neplatná a společnými nájemci předmětného bytu jsou žalovaná a její manžel R. B. na základě nájemní smlouvy ze dne 27. 8. 1994. Navrhla, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř.
Ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládá, jelikož rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem odvolacího soudu, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci.
Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., z něhož ji dovozuje dovolatelka.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Vady uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), přípustnost dovolání nezakládají a lze k nim přihlédnout (i z úřední povinnosti) pouze v případě přípustného dovolání (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.). Je-li přípustnost dovolání teprve zvažována (podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), nemůže být námitka vady řízení při zjišťování skutkového stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.
Jestliže tedy v projednávané věci použila dovolatelka – posuzováno z obsahového hlediska – též námitku vady řízení, které se měl dopustit odvolací soud tím, že v řízení neprovedl nově navrhované důkazy pro jejich nepřípustnost ve smyslu §205a o.s.ř., nemůže tato námitka založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a dovolací soud k ní proto přihlédnout nemohl. Pro úplnost lze však dodat, že odvolacímu soudu lze přisvědčit, pokud dovodil, že poučovací povinnost podle §119a o.s.ř. směřuje jen vůči účastníkům, kteří jsou u jednání přítomni. Ti, kteří se jednání nezúčastnili, nemusí být bez ohledu na důvod nepřítomnosti uvedeným způsobem poučení (srov. Bureš, J., Drápal, L., Mazanec M., Občanský soudní řád, komentář, C. H. Beck, 5. vydání 2001, str. 416). Dovolatelka přitom nezpochybňuje, že byla k jednání před soudem prvního stupně, u něhož byl vynesen rozsudek, řádně předvolána; důvody, pro něž se tohoto jednání nezúčastnila, nemohou být z hlediska splnění poučovací povinnosti významné. Závěr odvolacího soudu o tom, že v dané věci nelze přihlížet ke skutečnostem nově uváděným až v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, je podle názoru dovolacího soudu v souladu se zákonem.
Za tohoto stavu nemůže být za otázku zásadního právního významu považována otázka, zda je – z pohledu nově uváděných skutečností a důkazů – správný právní závěr odvolacího soudu, že žalovaná užívá předmětný byt bez právního důvodu, nebyly-li tyto skutečnosti uplatněny v řízení právně relevantním způsobem, a odvolací soud z nich proto při právním posouzení věci nemohl vycházet.
Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání žalované podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly v této fázi řízení náklady, na jejichž náhradu by měla právo vůči žalované.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. srpna 2006
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v.r.
předsedkyně senátu