ECLI:CZ:NS:2006:26.ND.69.2006.1
sp. zn. 26 Nd 69/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka, a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobce O. S., zastoupeného advokátem, proti žalovanému J. K., o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 120/2004, o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, takto:
Soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Z. F., JUDr. L. Ř., JUDr. N. Ž. a Mgr. D. J. nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 120/2004.
Odůvodnění:
U Vrchního soudu v Praze je vedeno řízení o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2005, č.j. 37 C 120/2004-30. Podle rozvrhu práce je k projednání a rozhodnutí o odvolání příslušný senát 1 Co sestávající ze soudkyň JUDr. L. Ř., JUDr. N. Ž. a Mgr. D. J. (případně zastupující členky senátu JUDr. Z. F.).
Žalovaný vznesl námitku podjatosti těchto soudkyň s odůvodněním, že se Vrchní soud v Praze „dopustil korupčním konáním justičního zločinu proti lidskosti“, též porušil „čl. 13 Úmluvy“, protože mu bylo soudem odepřeno právo na účinný a řádný opravný prostředek; dále byl „donucen k úhradě soudního poplatku v rozporu s §11 odst. 1 písm. b) z. č. 549/1991 Sb.“. Dle názoru žalovaného napadený senát Vrchního soudu v Praze „ignoruje mezinárodní právo, které je nadřazeno právu domácímu; …tento soud neproběhl podle demokratických standardů, čímž každý soudce tohoto senátu prolomil a porušil zásadu nezávislosti a nestrannosti soudce“. Dále žalovaný namítá, že napadený senát „svým rozhodnutím ve věci č.j. 1 Co 43/2006 vyslovil souhlas s úmyslným poškozováním jeho zdraví, s cílem existenční, možná i likvidace absolutní…, s dehonestací jeho senzitivních osobních údajů“, dále soud souhlasil i s „porušováním zásady presumpce neviny vůči jeho osobě…, přestože ze spisu věděl, že jde o pokračování akce asanace…, i po roce 1989 na něj pohlíží jako na třídního nepřítele z důvodu jeho sociálního původu, a proto jej diskriminuje.“
Soudkyně senátu 1 Co se k námitce vyjádřily tak, že jim nejsou známy okolnosti vylučující je z projednání a rozhodování této věci. Nemají k účastníkům řízení, jejich zástupcům ani k projednávané věci samé žádný osobní vztah.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nadřízený ve smyslu ust. §16 odst. 1 o.s.ř. se po zjištění, že námitka podjatosti byla uplatněna včas (§15a odst. 2 o.s.ř.), zabýval její důvodností, aniž bylo třeba nařizovat jednání (§16 odst. 3 věta druhá o.s.ř.). Poté dospěl k závěru, že tato námitka není opodstatněná.
Podle ust. §14 odst. 1 o.s.ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle ust. §14 odst. 4 o.s.ř. důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudu v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdyby soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. §116 o.z.), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský.
Jak vyplývá z vyjádření soudkyň Vrchního soudu v Praze, žádná z nich nemá poměr k věci, účastníky řízení nezná a nemá k nim žádný vztah. Žalobce přitom neuvádí žádné konkrétní skutečnosti (srov. §15a odst. 3 o.s.ř.), které by svědčily o tom, že by zde byl dán důvod k pochybnostem o nepodjatosti soudkyň. Jeho obecný poukaz na to, že „každý soudce tohoto senátu prolomil a porušil zásadu nezávislosti a nestrannosti soudce“, případně, že soud na něj „pohlíží jako na třídního nepřítele…“, a proto jej „diskriminuje“, nic nevypovídá o vztahu výše uvedených soudkyň k osobám účastníků sporu nebo o jejich vztahu k projednávané věci. Nejsou proto dány žádné skutečnosti, které by mohly vést k pochybnosti o jejich podjatosti ve smyslu ust. §14 odst. 1 o.s.ř.
Nejvyšší soud České republiky proto podle ust. §16 odst. 1 o.s.ř. rozhodl tak, že soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. L. Ř., JUDr. N. Ž., Mgr. D. J. a JUDr. Z. F., nejsou vyloučeny z projednání a rozhodnutí ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod. sp. zn. 37 C 120/2004.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. května 2006
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu