ECLI:CZ:NS:2006:28.CDO.1800.2005.1
sp. zn. 28 Cdo 1800/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce J. P., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice – Ministerstvu financí se sídlem v Praze 1, Letenská 15, o zaplacení částky 159.345,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 7 C 315/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 24. 2. 2005, č.j. 22 Co 11/2005-47, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích výše označeným byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 14. 10. 2004, č.j. 7 C 315/2004-31, jejímž bylo zamítnuta žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit částku 159.345,- Kč jako finanční náhradu podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, a to ve výši 10.000,- Kč v hotovosti a 149.345,- Kč v cenných papírech. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud opřel svůj potvrzující výrok o zamítavý právní názor ve vztahu k případnému nároku žalobce, opřenému o §13 shora citovaného zákona. Žalobce se vzhledem ke své soudní rehabilitaci podle zákona č. 119/1990 Sb. zajisté stal osobou oprávněnou. Průběh majetkových vztahů k nemovitostem (dům a souvisící pozemky), za něž měla být vyplacena finanční náhrada, však byl takový, že žalobce a jeho manželka M. P. byli ideálními spoluvlastníky těchto nemovitostí (každý jednou polovinou) a žalobcova manželka poté, co byl žalobce odsouzen v tehdejším trestním řízení, prodala kupní smlouvou ze dne 4. 5. 1951 manželům Š. svou ideální polovinu; žalobcův podíl podléhal tehdejšímu trestu propadnutí majetku. Žalobce dostal nyní vyplacenu finanční náhradu od státu za svůj podíl; ve věci sp. zn. 4 C 568/95 se u Okresního soudu ve Svitavách domáhala manželka žalobce finanční náhrady za svůj podíl, nebyla však – a to pravomocně – shledána oprávněnou osobou podle restitučních předpisů, neboť adresátem nuceného prodeje podílu z její strany nebyl stát, ale fyzické osoby.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Dovolání bylo podáno včas, prostřednictvím právního zástupce, a žalobce se domníval, že napadenému rozhodnutí lze přičíst zásadní právní význam v intencích §237 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“), a že je tedy dovolání přípustné. Obsahem dovolacích důvodů, které jsou následně v dovolání vylíčeny, jsou žalobcovy námitky ve směru tvrzeného nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem. Jako určující právní otázku označil žalobce své právo i na náhradu ohledně spoluvlastnického podílu, který byl v pozemkové knize zapsán jako vlastnictví jeho manželky, byla-li tato v souvislosti s nezákonným odsouzením žalobce o svůj majetek připravena, zatímco ke konfiskaci žalobcova spoluvlastnického podílu došlo v souvislosti s jeho trestním odsouzením. Žalobce je přesvědčen, že nebylo možné, aby jeho manželka kupní smlouvu v roce 1951 jako převodce podepsala. Jeden z kupujících Ing. Š. byl funkcionářem ONV ve S. Podle žalobce byla kupní smlouva zfalšována; je tedy dána souvislost mezi jeho nezákonným odsouzením a konfiskací jeho majetku včetně předmětných nemovitostí. Žalobce považoval rozsudek odvolacího soudu za nesprávný a navrhoval jeho zrušení, spolu s rozsudkem soudu první instance, a vrácení věci posledně zmíněnému soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání písemně vyjádřila tak, že navrhla, aby dovolací soud žalobcovu dovolání nevyhověl.
Dovolání není přípustné.
Nejvyšší soud není oprávněn posuzovat výsledek řízení před Okresním soudem ve Svitavách ve věci sp. zn. 4 C 568/95. Skončila-li věc pravomocně zamítavým rozsudkem v neprospěch manželky žalobce, je povinen respektovat tento výsledek řízení jako res iudicata, a to přesto, že žalobcova tvrzení o vynuceném prodeji nemovitostí by zakládala odlišné právní posouzení kupní smlouvy.
V případě žalobce pak již jde jen o vyplacení náhrady nikoli za veškeré nemovitosti v plném rozsahu, ale pouze v částce odpovídající jeho polovičnímu spoluvlastnickému podílu. Byla-li taková náhrada podle §13 odst. 3, 4 zákona č. 87/1991 Sb. státem vyplacena, žalobce nemá žádný další nárok. Nejvyšší soud tu ohledně právního posouzení věci, které je zcela ustálené, odkazuje zejména na své stanovisko občanskoprávního kolegia ze dne 15. 7. 1993, sp. zn. Cpjn 50/93, publikované k výkladu hlavních restitučních zákonů pod č. 34/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (str. 34/252). Podle tam vysloveného právního závěru může oprávněná osoba z důvodu podílového spoluvlastnictví sama uplatnit nárok jen na vydání spoluvlastnického podílu. Analogicky to platí i v relaci k finanční náhradě podle §13 citovaného zákona – ta může být opět poskytnuta jen ve výši odpovídající spoluvlastnickému podílu (též viz např. usnesení NS ze dne 24. 5. 2004, sp. zn. 28 Cdo 931/2004).
Dovoláním napadený rozsudek tedy nevykazuje znaky zásadního právního významu podle §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř. a dovolací soud proto žalobcovo dovolání jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
Úspěšné žalované nevznikly v řízení o dovolání žádné náklady.
Proti tomu usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 22. února 2006
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu