ECLI:CZ:NS:2006:28.CDO.2281.2005.1
sp. zn. 28 Cdo 2281/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobkyně a) V. K., zastoupené opatrovníkem Ing. J. K. a návazně advokátkou, b) K. Ch., zastoupeného též JUDr. K. S., proti žalovaným 1) E. Ch., 2) E. Ch. ml., 3) J. Ch., všem zastoupeným advokátem, o vydání části nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 5 C 1322/92, o dovolání právních nástupců prvního žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 6. 2005, č.j. 16 Co 56/2002-438, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Brně výše označeným bylo po úmrtí prvního žalovaného rozhodnuto, že v řízení bude pokračováno jako s žalovanými s 1) R. Ch., 2) nezl. J. Ch., 3) T. Ch., 4) K. Ch.
Jde o právní nástupce prvního žalovaného ve smyslu §107 odst. 2 o.s.ř., neboť tito jako dědici, podle odst. 1 téhož ustanovení, vstoupili do jeho procesního postavení. Okruh dědiců zjistil odvolací soud ze spisu Okresního soudu v Jihlavě zn. 10 D 482/2003.
Proti tomuto usnesení podali tři ze čtyř nově žalovaných (s výjimkou nezl. J. Ch.) dovolání. Namítli v něm, že předmět řízení (část nemovitostí) nevlastní a tudíž ho ani nemohou vydat. Připomněli, že výroky II., III. a V. rozsudku soudu prvního stupně byly zamítavé a jsou pravomocné, čímž je podle jejich názoru předmět sporu vyčerpán. Povaha věci tedy neumožňuje pokračovat v řízení, odvolací soud měl řízení zastavit a zrušit rozsudek soudu prvního stupně; dovolatelé proto žádali, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil.
Ostatní účastníci se k dovolání nevyjádřili, neboť jim nebylo doručováno.
Dovolání je sice podle §239 odst. 2 písm. b) o.s.ř. přípustné a bylo podáno ve lhůtě advokátem, není však důvodné.
Procesní nástupnictví nově nastoupivších žalovaných, namísto zemřelého prvního žalovaného, bylo beze vší pochybnosti odvolacím soudem správně zjištěno.
Úkolem dovolacího soudu pak není posuzovat hmotněprávní postavení procesních nástupců ve věci, tedy jejich vyhlídky ve sporu. V tom se dovolatelé mýlí, namítají-li skutečnosti vážící se k otázce vlastnictví či vydání části nemovitostí. Jestliže dovolatelé „připomínají“, že jimi označené prvostupňové výroky (proti ostatním žalovaným) byly zamítavé a jsou pravomocné, pak flagrantně pomíjejí, že žalobci byli úspěšní vůči prvnímu žalovanému – tedy právnímu předchůdci nyní nastoupivších žalovaných – a že to byl právě první žalovaný, kdo podal proti rozsudku soudu prvního stupně (jeho výroku I.) odvolání.
Tím spíše tedy povaha věci umožňuje v řízení pokračovat.
Proto dovolací soud podle §243b odst. 2 o.s.ř. dovolání právních nástupců prvního žalovaného zamítl.
Ostatním účastníkům nevznikly a ani nemohly vzniknout v dovolacím řízení žádné náklady.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 12. dubna 2006
JUDr. Ludvík D a v i d , CSc., v.r.
předseda senátu