ECLI:CZ:NS:2006:28.CDO.2627.2005.1
sp. zn. 28 Cdo 2627/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce R. Z., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Městu P., zastoupenému advokátem, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 3 C 213/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 6. 2005, č.j. 12 Co 254/2005-102, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému, k rukám jeho zástupce, náklady dovolacího řízení ve výši 1.625,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni výše označeným byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Tachově ze dne 17. 2. 2005, č.j. 3C 213/2003-79, kterým byl zamítnut žalobní návrh o stanovení povinnosti žalovaného uzavřít se žalobcem smlouvu o nájmu nebytových prostor (budovy čp. 213 s pozemky v obci P.), jak je obsažena ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně. Žalobce byl zavázán k náhradě nákladů, vzniklých žalovanému v odvolacím řízení.
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně konstatoval, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 3. 12. 2001 uzavřena smlouva o smlouvě budoucí (nájemní) podle §50a občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Předmětem smlouvy byly podmínky budoucího kontraktu, vázané na pravomocné skončení sporu města o vlastnictví objektu. Na majetek V. C., a. s., v níž byl žalobce předsedou představenstva, však byl usnesením Městského soudu v Praze dne 28. 1. 2002 prohlášen konkurs. Ve smyslu §50a odst. 3 o. z. proto nebylo možné po žalovaném spravedlivě požadovat, aby závazek ze smlouvy o budoucí smlouvě splnil. Smlouva o budoucí smlouvě nájemní je navíc podle §37 odst. 1 o. z. absolutně neplatná, neboť z ní není zřejmé, s kým – v pozici nájemce - má být v budoucnu nájemní smlouva uzavřena. V jejím čl. II. bodu 1. se uvádí: „Budoucí pronajímatel a budoucí nájemce, resp. společnost, kterou vlastní nebo sdělí, se zavazují uzavřít řádnou nájemní smlouvu na budoucí předmět nájmu…“ Z takového ujednání nelze vysledovat, s jakým subjektem (snad namísto žalobce) má být budoucí nájemní smlouva uzavřena.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce prostřednictvím advokáta a ve lhůtě dovolání, jehož přípustnost spatřoval podle §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v otázce zásadního právního významu napadeného rozhodnutí a dovolací důvody opřel o §241a odst. 2 písm. a/, b/ o. s. ř. (vada řízení, nesprávné právní posouzení věci). Podle dovolatele nedošlo prohlášením konkursu ke změně okolností na straně budoucího nájemce. Skutečnost, že žalobce jako budoucí nájemce byl též členem představenstva společnosti, která v předmětném objektu provozovala kasino (na níž byl prohlášen konkurs), se nedotkla sjednaných práv a povinností. Ani závěr o absolutní neplatnosti pacta de contrahendo není namístě; za budoucího nájemce jednal výlučně žalobce a možnost uvedení jiných osob neprotiřečí povaze smlouvy. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou instancí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání nepřičítal napadenému rozsudku zásadní právní význam a žádal odmítnutí dovolání.
Shoda rozsudků nižších instancí znamenala, že přípustnost dovolání mohla být založena jen zásadním právním významem napadeného rozsudku podle §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř.
Dovolání není přípustné.
Připadá-li v úvahu přípustnost dovolání pouze podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., není možné přezkoumávat procesní námitky, založené na tvrzení o existenci dovolacího důvodu podle §241b odst. 2 písm. a/ o. s. ř. (srov. usnesení NS ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, publikované v Soudní judikatuře č. 7/2004).
Přezkoumávaný rozsudek také postrádá jakýkoli judikatorní dosah; podkladem pro nikoli kontroverzní právní posouzení věci jsou zcela konkrétní a jedinečné skutkové okolnosti případu (usnesení NS ze dne 15. 2. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1731/99, Soubor rozhodnutí NS sv. 2, C 203).
Nedošlo ani k řešení pro věc určujících právních otázek v rozporu s hmotným právem. Dovolací soud sdílí právní názory odvolacího soudu jak zejména o neurčitosti označení budoucího nájemce (ta je zcela evidentní, viz citace výše), tak i o změně poměrů. Podle obsahu relevantních pasáží rozsudků nižších instancí ani není zřejmé, zda byla splněna podmínka ukončení sporu o vlastnictví objektu ve prospěch žalovaného.
Žádná z alternativ zásadního právního významu napadeného rozsudku podle odst. 3 §237 o. s. ř. tedy nebyla naplněna. Dovolací soud proto dovolání žalobce odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Odmítavé rozhodnutí přivodilo povinnost dovolatele nahradit podle §146 odst. 3 o. s. ř. žalovanému náklady dovolacího řízení. Ty spočívaly v jednom úkonu - vyjádření k dovolání v sazbě 6.200,- Kč (§7 písm. e/ vyhlášky č. 484/2000 Sb.). Ten však musel být krácen dvakrát o polovinu, s ohledem na jediný úkon v dovolací řízení a na odmítnutí dovolání (§14 odst. 1, §15, §18 odst. 1 citované vyhlášky). Výsledkem této redukce se stala částka 1,.550,- Kč, a s přičtením režijního paušálu 75,- Kč činily náklady dovolacího řízení 1.625,- Kč, jak shora uvedeno.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 26. května 2006
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu