ECLI:CZ:NS:2006:28.CDO.2822.2005.1
sp. zn. 28 Cdo 2822/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce J. P., zastoupeného advokátem, proti žalovanému JP, a. s., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 37.557,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 10 C 195/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 14.6.2005, č.j. 40 Co 1385/2004-255, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení..
Odůvodnění:
Žalobce se podanou žalobou, po částečném zpětvzetí, domáhal na žalovaném zaplacení částky 37.557,- Kč s příslušenstvím, a to z důvodu nezaplacení nájemného za rok 1999 za pozemek parc.č. 2670/4, orná půda, v k.ú. R., podle nájemní smlouvy, uzavřené mezi účastníky – žalobcem jako vlastníkem a pronajímatelem, žalovaným jako nájemcem - dne 30.4.1996 s následným dodatkem ze dne 9. 6. 1998.
Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 4.6.2004, č.j. 10 C 195/99-231, rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 37.203,- Kč s přísl. od 1.7.1999 do zaplacení. Soud prvního stupně dovodil, že nájemní smlouva byla uzavřena platně a neshledal účinným odstoupení od smlouvy žalovaného ze dne 14.2.2001; ve smlouvě nebylo dohodnuto, že by snad žalobce měl za povinnost zajistit žalovanému výstavbu na pronajatém pozemku (účel užívání pozemku výslovně sjednán nebyl). Žalovanému tedy zůstala povinnost zaplatit sjednané nájemné.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14.6.2005, č.j. 40 Co 1385/2004-255, změnil rozsudek Okresního soudu v Šumperku tak, že zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 37.203,-Kč s příslušenstvím a zavázal žalobce k náhradě nákladů řízení žalovaného před oběma instancemi. Ve shodě se soudem prvního stupně považoval odvolací soud smlouvu o nájmu pozemku mezi účastníky za platnou, měl však rozdílný názor na otázku právních účinků vyvolaných odstoupením od smlouvy žalovaným ze dne 14.2.2001. Přisvědčil žalovanému, že pozemek mu nebyl odevzdán ve stavu odpovídajícím obvyklému užívání; žalovaný byl od počátku z možnosti využití pronajatého pozemku vyloučen.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Uplatnil dovolací důvody spočívající v nesprávném právním posouzení věci a v tom, že skutková zjištění odvolacího soudu neměla podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování. Tvrdil, že pozemek byl odevzdán jako uživatelný, že změny jeho užívání včetně vynětí ze zemědělského půdního fondu, jež požadoval žalovaný, s věcí nesouvisely a že pouhý odkaz na §679 o. z. v odstoupení od smlouvy nemůže obstát. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Dovolání bylo podáno ve lhůtě oprávněnou osobou zastoupenou advokátem (§240 odst.1, §241 odst.1 o. s. ř.) a jeho přípustnost vyplývala z diformity rozsudků soudů nižších instancí (§237 odst.1 písm.a/ o. s. ř.). Dovolací důvody se opíraly o §241a odst. 2 písm. a/, odst. 3 o. s. ř.
Dovolání není důvodné.
Dovolatel brojil proti těm skutečnostem, jež vedly odvolací soud k aplikaci §679 odst. 1 o. z. ve prospěch žalovaného.
Podle §679 odst. 1 o. z. je nájemce oprávněn odstoupit od smlouvy kdykoliv, byla-li pronajatá věc předána ve stavu nezpůsobilém ke smluvenému nebo obvyklému užívání, anebo stane-li se později – aniž by nájemce porušil svoji povinnost – nezpůsobilou ke smluvenému nebo obvyklému užívání, stane-li se neupotřebitelnou anebo bude-li mu odňata taková část věci, že by byl zmařen účel smlouvy.
Odvolací soud použil tohoto ustanovení, vycházeje ze skutkového stavu, podle něhož k pozemku uplatňoval za podmínek §22 zákona č. 229/1991 Sb. nájemní právo nejprve Výzkumný ústav pro chov skotu R., s. p., a později tamější Výzkumný ústav pro chov skotu, s. r. o., jenž navíc pozemek plnohodnotně obhospodařoval. Na tento stav (vadu) žalovaný žalobce upozornil písemně dne 6. 8. 1999. Žalobce však povinnosti pronajímatele nedostál a nesplnil základní povinnost umožnit nájemci užívání pozemku k obvyklému účelu; proto bylo odstoupení od smlouvy žalovaným oprávněné a žalobci nevznikl nárok na nájemné ani ze závazku, ani na zaplacení adekvátní částky z jiného důvodu.
Přezkumná oprávnění dovolacího soudu jsou omezena v tom směru, že tento soud není oprávněn zasahovat do skutkového základu věci (viz znění a výklad §243a o. s. ř), jak byl zjištěn v řízení před soudy nižších instancí. Předmětem mimořádného přezkumu dovolacím soudem je právní posouzení věci z hlediska aplikace a interpretace hmotného práva a jen v limitované míře z pohledu dodržení procesních předpisů.
Za základ posouzení účinku odstoupení od smlouvy tedy posloužila odvolacímu soudu skutková zjištění jím učiněná; tento stav není Nejvyšší soud oprávněn měnit. Pak ale nelze dovodit nesprávné právní posouzení věci nižší instancí, neboť zjištěné okolnosti nepochybně naplňují skutkovou podstatu §679 odst. 1 o. z.
První z uplatněných dovolacích důvodů tedy nebyl uplatněn poprávu. Dovolací soud však současně neshledal ani naplnění druhého z dovolacích důvodů: má zato, že z velmi obšírných a odůvodněných skutkových zjištění učiněných první instancí převzal odvolací soud takové zjištěné okolnosti (zejména str. 5, 6, 7 prvostupňového rozsudku), které mu umožnily dospět k relevantnímu skutkovému shrnutí a poté k odpovídajícímu právnímu závěru.
Nejvyšší soud proto žalobcovo dovolání podle §243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř. pro správnost napadeného rozsudku zamítl.
Straně žalované by svědčilo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné jí však nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 18. října 2006
JUDr. Ludvík D a v i d , CSc., v.r.
předseda senátu