ECLI:CZ:NS:2006:28.CDO.343.2006.1
sp. zn. 28 Cdo 343/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci původního žalobce O. Š., zastoupeného advokátkou, a jeho právních nástupců a/ O. Š. a b/ J. D., proti žalovaným 1/ P. f. České republiky a 2/ L. České republiky s.p., o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 8 C 4/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9.6.2005, čj. 26 Co 47/2005-66, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Trutnově zamítl rozsudkem ze dne 14.4.2004, čj. 8 C 4/2004-42, návrh žalobce na určení, že je vlastníkem nemovitostí v katastrálním území H. B., ve výroku rozsudku blíže specifikovaných. Zjistil, že žalobce byl vlastníkem těchto nemovitostí na základě přídělu od státu, po roce 1952 však neplnil povinnosti přídělce, o nemovitosti se nestaral, daně neplatil a odstěhoval se do P., kde nastoupil službu u SNB. Prohlášením z 31.3.1952 se spolu se svou manželkou vzdal přídělu uvedených nemovitostí, přičemž pravost jejich podpisu na této listině byla notářsky ověřena. Rovněž z vyúčtování s odcházejícím přídělcem vyplývá, že odchází do služby SNB, vyúčtování uznal on i jeho manželka za správné a zavázali se zaplatit nedoplatek. Následně se tak stal vlastníkem předmětných pozemků Čsl. stát.
K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové rozsudek soudu prvního stupně potvrdil shora uvedeným rozsudkem. Jeho skutková zjištění shledal správnými a rovněž tak i jeho právní závěr, že žalobce přestal být vlastníkem předmětných pozemků, protože se ve prospěch státu svého přídělu písemně vzdal. Odvolací soud poukázal i na judikaturu, týkající se vydání věcí podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, (dále jen „zákon o půdě“), podle níž nelze vyhovět návrhu na vydání nemovitostí z přídělu, jestliže přídělce neplnil povinnosti, jež mu z přídělu vyplývaly, o své vůli z něj odešel pracovat jinam, majetkově se se státem vypořádal a nemovitosti mu vrátil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, v němž namítal nedostatečně zjištěný skutkový stav, zejména to, že nebyl proveden důkaz z oboru grafologie o pravosti jeho podpisu, na jehož základě byly nemovitosti z jeho vlastnictví převedeny do držení čsl. státu. Pokud byly podpisy zfalšovány, nemohlo dojít k jejich vydržení státem, který nemohl být v dobré víře o převodu. Soud měl věc posoudit podle §131 obč. zák., podle něhož je neoprávněný držitel povinen vydat věc vlastníkovi. Jako dovolací důvod uplatňuje nedostatečné zjištění skutkového stavu soudem a nesprávné právní posouzení věci soudem. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Dovolatel neuvedl, z čeho dovozuje přípustnost dovolání; je zřejmé, že dovolání není přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) nebo písm. b), protože odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně nezměnil, a soud prvního stupně nerozhodoval opakovaně. Dovolání by bylo přípustné jen v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Těžiště dovolání však spočívá v námitkách proti skutkovým zjištěním soudu, tj. v tvrzení, že žalobce nepodepsal listiny dokládající, že vrátil nemovitosti z přídělu státu, z čehož dovozuje, že zůstal jejich vlastníkem. Předmětem řízení pak není nárok podle restitučních předpisů.
Skutková zjištění odvolacího soudu ovšem nemůže dovolací soud přezkoumávat v případě, kdy není dána přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a) nebo písm. b) o.s.ř. Dovolací soud proto vychází ze zjištění, že žalobce se původně stal vlastníkem předmětných pozemků na základě přídělu od státu, že však v souvislosti s odchodem na jiné pracovní zařazení přestal v roce 1952 na přidělené usedlosti hospodařit, písemným projevem vůle jej převedl spolu se svou manželkou zpět státu formou „vzdání se přídělu“ a souhlasil, že jako vlastník nemovitostí bude opět zapsán čs. stát. Za této skutkové situace není závěr soudu, že tím žalobce nepochybně v souladu s tehdy platnými předpisy pozbyl svého vlastnického práva k předmětným nemovitostem, v rozporu s hmotným právem ani s běžnou judikaturou.
Dovolací soud tedy neshledal, že by rozsudek odvolacího soudu byl po právní stránce zásadně významný a proto učinil závěr, že dovolání je třeba odmítnout podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o.s.ř.
Výrok o nákladech řízení je dán tím, že žalovaným, kteří měli v dovolacím řízení úspěch, prokazatelné náklady tohoto řízení nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §142 odst.1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. května 2006
JUDr. Josef R a k o v s k ý , v. r.
předseda senátu