ECLI:CZ:NS:2006:28.CDO.783.2006.1
28 Cdo 783/200
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Františka Ištvánka, o dovolání B. P., státního podniku, zastoupené JUDr. J. S., proti rozsudku Krajského soudu v Brně z 12. 10. 2005, sp. zn. 16 Co 428/2003, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 6 C 380/92 (žalobců: 1. D. G., a 2. P. G., zastoupeného advokátkou, proti státnímu podniku B. P., zastoupenému JUDr. J. S., o vydání věcí), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
O žalobě žalobců, podané u soudu 31. 3. 1992, bylo posléze rozhodnuto Okresním soudem Brno – venkov rozsudkem ze 16. 6. 2003, čj. 6 C 380/92-216, jímž byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný státní podnik byl povinen vydat žalobcům D. G. a P. G. každému z nich po třech ideálních osminách 21 studní na získání hořké minerální vody tak, jak jsou označeny v grafické příloze znaleckého posudku č. 289 znalce Ing. J. K. ze dne 11. 1. 2000 čísly 11, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 50, 51, 52, 53, 54, 55, 56, 57, 58, 71, 72, 73, 74 a 75, které jsou na pozemku parc. č. 2552, zapsaném v pozemkové knize v knihovní vložce č. 2374 pro knihovního vlastníka MUDr. J. R. Žalobcům bylo uloženo zaplatit žalovanému náklady řízení částkou 45.322,85 Kč, k rukám zástupce žalovaného do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, s tím, že plněním jednoho ze žalobců zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost plnit druhému žalobci. Žalobcům bylo dále uloženo zaplatit České republice náklady toho řízení částkou 21.408,10 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí s tím, že plněním jednoho ze žalobců zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost plnit druhému ze žalobců.
O odvolání žalobců proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně z 12. 10. 2005, sp. zn. 16 Co 428/2003. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé (označeném I.) potvrzen. Ve výrocích o nákladech řízení (označených II. a III.) byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že každému ze žalobců bylo uloženo nahradit žalovanému náklady řízení částkou 19.055,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, a že dále bylo každému ze žalobců uloženo nahradit státu 10.704,- Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu Brno-venkov. Každému ze žalobců bylo také uloženo nahradit žalovanému podniku B. 1.493,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen JUDr. J. S., který v řízení před soudy obou stupňů zastupoval žalovaný státní podnik B. P., dne 4. 11. 2005, a dovolání ze strany tohoto státního podniku (zastoupeného JUDr. J. S.) bylo dne 5. 12. 2005 předáno na poště k doručení Okresnímu soudu Brno-venkov, tedy ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 občanského soudního řádu.
Dovolatel ve svém dovolání navrhoval, aby „Nejvyšší soud změnil mimosmluvní odměny advokáta jako náklady řízení podle ustanovení §224 odst. 1 a §142 odst. 1 občanského soudního řádu, a to tak, že povinnost žalobců se zvyšuje o 7.750,- Kč, splatných do tří dnů od právním moci rozsudku dovolacího soudu“.
Dovolatel zdůrazňoval, že jeho dovolání směřuje jen proti odvolacím soudem provedené „nové úpravě bodu II. výroku rozsudku prvostupňového soudu“, týkající se nákladů řízení. Podle názoru dovolatele nebyl tu „výpočet nákladů řízení v případě odměny advokáta uskutečněn podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., respektive vyhlášky č. 484/2000 Sb., v interpretaci právního názoru Ústavního soudu ČR, obsaženého v jeho nálezu ze dne 4. 7. 2001, II.ÚS 598/2000, uveřejněného pod č. 100 ve svazku 23 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR“.
V dovolání bylo ještě uvedeno, že „přirozeně ničeho nenamítáme, jestliže odvolací soud upraví (patrně cestou ustanovení §164 občanského soudního řádu) povinnost žalobců k náhradě nákladů řízení“, a to na požadované zvýšení o 7.750,- Kč; „dovolací řízení pak nemusí proběhnout“. Ve „zvláštní příloze“ svého dovolání zmocněnec dovolatele ještě poukazoval na „několik překlepů, nepřesností a chybných terminologií“, které by měl odvolací soud za použití ustanovení §167 odst. 1, věta druhá, občanského soudního řádu svým usnesením opravil uvedené nedostatky“.
Přípustnost dovolání dovolávajícího se státního podniku, zastoupeného plnou mocí k zastupování pověřeného zmocněnce (s právnickým vzděláním), bylo třeba posoudit podle ustanovení občanského soudního řádu, upravujících v ustanoveních §236 - §239 přípustnost dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 občanského řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu, týkajícího se nákladů řízení, není stanovena, ani zmíněna v žádném z uvedených ustanovení občanského soudního řádu o přípustnosti dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu.
V ustanovení §237 občanského soudního řádu je upravena přípustnost dovolání proti rozsudku a usnesení „ve věci samé“. V ustanoveních §238, §238a a §239 občanského soudního řádu jsou pak jmenovitě a taxativně uvedena usnesení odvolacího soudu, proti nimž je přípustné dovolání. Rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení v žádném z uvedených ustanovení občanského soudního řádu uvedeno není; nejde tu tedy o případ, v němž dovolání „zákon připouští“ (jak to stanoví §236 odst. 1 občanského soudního řádu).
Za uvedených okolností nezbylo dovolacímu soudu než přistoupit k odmítnutí dovolání, podaného v této právní věci dovolatelem shora již uvedeným, podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) občanského soudního řádu, a to jako dovolání nepřípustného.
Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalobcům v řízení o dovolání náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 31. srpna 2006
JUDr. Josef Rakovský
předseda senátu