ECLI:CZ:NS:2006:28.CDO.804.2006.1
sp. zn. 28 Cdo 804/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. v právní věci žalobkyně Z. H., proti žalovanému K. M., zastoupenému advokátem, o vyklizení pozemků, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 21 C 359/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2005, č.j. 22 Co 23/2005-26, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem výše označeným tak, že potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 12. 2. 2004, č.j. 21 C 359/2002-14, kterým byl žalovaný zavázán vyklidit pozemky parc. č. 1390, 1391 v kat. úz. D. P. Žalobkyni bylo proti žalovanému přiznáno též právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Opřel je o tvrzené procesní a hmotněprávní vady rozsudku. Poukázal na svůj věk 82 let, jenž měl být brán v úvahu a neměl být vydán rozsudek pro uznání. On sám neměl pasivní legitimaci – pozemky neužíval. Soud prvního stupně nebyl místně příslušný k projednání věci. Rozsudek odvolacího soudu není dostatečně určitý a srozumitelný. Je otázkou, zda lze nemovitosti vyklidit, a to i s ohledem na úpravu řešení vlastnických vztahů cestou věcného břemene, které se žalovaný domáhá. Dovolatel žádal, aby Nejvyšší soud obě rozhodnutí nižších instancí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Dovolání bylo sepsáno advokátem, podáno v otevřené lhůtě, a důvody v něm uplatněné obsahově odpovídají ustanovením §241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř. (procesní vada, nesprávné právní posouzení věci). Vzhledem ke shodě rozsudků nižších soudů však přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., tedy pro zásadní právní význam napadeného rozsudku.
Dovolání však není přípustné.
Dovolací soud jen na okraj konstatuje, že rozsudek pro fikci uznání byl soudem prvního stupně vydán v souladu s §114b odst. 5 a §153a odst. 3, 4 o. s. ř.; žalovanému byla výzva soudu s poučením doručena 21. 10. 2003 a rozsudek byl vynesen s dostatečným odstupem po uplynutí 30-ti denní lhůty, dne 12. 2. 2004. Další procesní otázky, jež namítal dovolatel, však nebylo důvodu přezkoumávat; dovolací soud disponuje již konstantní judikaturou, podle níž je přezkum důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. při zkoumání přípustnosti dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nepřípustný (srov. např. usnesení ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, publikované v Soudní judikatuře č. 7/2004).
Ani hmotněprávní námitky nebyly způsobilým předmětem dovolacího přezkumu, jenž je přezkumem mimořádným a limitovaným, nemajícím za cíl revizi činnosti nižších instancí v celé šíři. Nehledě na nezřetelné vymezení otázek případně majících zásadní právní význam, a na skutečnost, že dovolací soud je vázán skutkovými zjištěními nižších soudů, nejsou naznačené hmotněprávní aspekty věci ani judikatorní přínosem, ani nevyplňují ve smyslu §237 odst. 3 judikatorní mezeru. Jde o zcela konkrétní právní aspekty věci, jejichž řešení mělo význam právě a jen pro projednávanou věc a není tu důvodu zobecňovat.
Dovolací soud proto dovolání žalovaného podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Protistraně nevznikly v řízení žádné náklady.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 24. července 2006
JUDr. Ludvík D a v i d , CSc., v. r.
předseda senátu