ECLI:CZ:NS:2006:29.OD.26.2006.1
sp. zn. 29 Od 26/2006-35
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Compas Capital Consult, s. r. o., se sídlem Frýdlantská 1237, 738 01 Frýdek-Místek IČ: 62 30 17 30, zastoupené Mgr. Hanou Slezákovou, advokátkou se sídlem Tř. Kosmonautů 6, 772 31 Olomouc, proti žalovaným 1) město Holešov, se sídlem Masarykova 628, 769 17 Holešov, IČ: 00 28 71 72, 2) město Hulín, se sídlem nám. Míru 162, 768 24 Hulín, IČ: 00 28 72 29, zastoupený JUDr. Petrem Ritterem, advokátem se sídlem Riegrova 12, 772 00 Olomouc, 3) obec Kvasice, se sídlem Antoše Dohnala 18, 768 21 Kvasice, IČ: OO 28 73 85 zastoupené JUDr. Petrem Ritterem, advokátem se sídlem Riegrova 12, 772 00 Olomouc, 4) město Chropyně, se sídlem nám. Svobody 29, 768 11 Chropyně, IČ: 00 28 72 45, 5) město Bystřice pod Hostýnem, se sídlem Masarykovo nám. 137, 768 61 Bystřice pod Hostýnem, IČ: 00 28 72 13, 6) Česká spořitelna, a.s., se sídlem Olbrachtova 1929/62, 140 00 Praha 4, IČ: 45 24 47 82, o určení neplatnosti smluv a o určení akcionáře, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 30 Cm 65/2004, o návrhu soudu na přikázání věci jinému soudu, takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 30 Cm 65/2004 se přikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla určena neplatnost smluv o budoucí smlouvě o koupi akcií, smluv o koupi akcií, smluv o budoucích smlouvách o postoupení pohledávky a určení akcionáře.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 11. 2005, č. j. 30 Cm 65/2004-10, vyzval účastníky, aby se vyjádřili k jeho záměru delegovat věc Krajskému soudu v Ostravě. Po vyjádření všech účastníků usnesením ze dne 13. 1. 2006, č. j. 30 Cm 65/2004-23, vyzval opětovně účastníky, aby se vyjádřili k jeho záměru delegovat věc Krajskému soudu v Brně.
Žalobkyně, která souhlasila s původním záměrem soudu postoupit věc Krajskému soudu v Ostravě, se k návrhu na postoupení věci Krajskému soudu v Brně nevyjádřila, ačkoliv předmětné usnesení jí bylo řádně doručeno. Žalovaní ad 1), 2), 3), 4) a 5) s návrhem soudu na postoupení věci Krajskému soudu v Brně souhlasili, žalovaná ad 6) uvedla, že se přiklání k názoru, aby řízení proběhlo u Městského soudu v Praze podle původního návrhu žalobkyně, neboť dovodila, že žalobkyně hodlá napadnout především její zájmy. Pokud by však soud dospěl k závěru, že by bylo vhodné věc delegovat Krajskému soudu v Brně, bude toto rozhodnutí respektovat.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Městskému soudu v Praze) a Krajskému soudu v Brně, kterému má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř., návrh na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že jsou v daném případě splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. mají účastníci právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě druhého odstavce citovaného ustanovení též k důvodu, pro který má být přikázána.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečným způsobem odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Při rozhodování o přikázání věci vzal Nejvyšší soud v úvahu především skutečnost, že s výjimkou žalované ad 6), je pro ostatní účastníky dostupnější Krajský soud v Brně. Avšak ani žalovaná ad 6) neuvedla zcela negativní stanovisko k záměru soudu navrhnout přikázání věci Krajskému soudu v Brně. I když vzdálenost sídla účastníků od sídla soudu není sama důvodem pro přikázání věci jinému soudu, v posuzovaném případě zejména vzhledem k předmětu sporu lze předpokládat, že Krajským soudem v Brně bude věc projednána hospodárněji.
Nejvyšší soud proto návrhu Městského soudu v Praze vyhověl a věc přikázal podle §12 odst. 2 o. s. ř. k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. dubna 2006
JUDr. František Faldyna, CSc.
předseda senátu