ECLI:CZ:NS:2006:29.OD.28.2006.1
sp. zn. 29 Od 28/2006-209
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně ČESKÝ ART HOLDING, s. r. o., se sídlem Srbsko u Karlštejna 102, 267 18 Beroun, IČ: 26 12 07 55, zastoupeného JUDr. Janem Šťovíčkem Ph.D., advokátem, se sídlem Vinohradská 37, 120 00 Praha 2, proti žalované České republice –Ministerstvu financí, se sídlem Letenská 15, 118 10 Praha 1, zastoupené JUDr. Alanem Korbelem, advokátem, se sídlem nám. 14. října 3, 150 00 Praha 5 – Smíchov, o zaplacení 23,324.390,- Kč, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 23 C 31/2004, o návrhu žalobkyně na přikázání věci jinému soudu, takto:
Věc, vedená u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 23 C 31/2004, se přikazuje k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 1.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhá žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalované uloženo zaplatit částku 23,324.390,- Kč z důvodu bezdůvodného obohacení, které žalovaná získala tím, že žalobkyně investovala do nemovitosti žalované, nacházející se v části obce S., v době, kdy byla přesvědčena, že je vlastníkem této nemovitosti, značné finanční prostředky. Žaloba původně směřovala nejen proti žalované České republice, ale i proti Fondu dětí a mládeže v likvidaci, se sídlem v Olomouci, usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 21. 3. 2005, č. j. 23 C 31/2004-131, bylo však vzhledem k zániku této organizace rozhodnuto, že v řízení bude pokračováno jen se žalovanou uvedenou v záhlaví tohoto usnesení.
Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 15. 2. 2006, č. j. 23 C 31/2004-205, zamítl žalovanou vznesenou námitku místní nepříslušnosti a po právní moci tohoto usnesení předložil věc Nejvyššímu soudu s návrhem žalobkyně na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Žalobkyně tento návrh na přikázání věci uvedenému soudu odůvodnila poukazem na místa sídel obou účastníků i jejich zástupců a vyslovila názor, že je vhodné, aby věc byla z tohoto důvodu delegována Obvodnímu soudu pro Prahu 1.
Žalovaná se k tomuto návrhu nevyjádřila, ačkoliv jí byl řádně doručen, vzhledem k její námitce nepříslušnosti Okresního soudu v Olomouci, kterou vznesla s odůvodněním, že k projednání věci je příslušný Obvodní soud pro Prahu l, lze však dovodit, že s přikázáním věci tomuto soudu souhlasí.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Okresnímu soudu v Olomouci) a Obvodnímu soudu pro Prahu 1, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.), návrh žalobce na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě jsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána jinému soudu podle §12 odst. 2 o. s. ř.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě druhého odstavce citovaného ustanovení též k důvodu, pro který má být přikázána.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Za situace, kdy žádný z účastníků nemá sídlo v obvodu Okresního soudu v Olomouci, a oba sídlí v Praze, stejně jako jejich zástupci, lze předpokládat, že u navrhovaného Obvodního soudu pro Prahu l bude věc projednána rychleji a hospodárněji než u Okresního soudu v Olomouci, kam by oba účastníci i se svými zástupci museli dojíždět.
Nejvyšší soud proto návrhu vyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. přikázal k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 1.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. května 2006
JUDr. František Faldyna, CSc.
předseda senátu