ECLI:CZ:NS:2006:29.OD.5.2006.1
sp. zn. 29 Od 5/2006-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce Z. S., podnikatele, místem podnikání Bučovská 437, 683 35 Letonice, IČ: 10 10 64 81, zastoupeného Mgr. Milanem Chytilem, advokátem se sídlem Česká 12, 602 00 Brno, proti žalované RIO, s. r. o., se sídlem Dedinská 233/187, 010 01 Žilina, Slovenská republika, IČ: 36 36 82 96, o 203 331,74 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 14 Cm 24/2005, o určení místní příslušnosti, takto:
Věc vedenou u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 14 Cm 24/2005 projedná a rozhodne Krajský soud v Brně.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhá žalobou podanou u Krajského soudu v Brně vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit mu částku 203 331,74 Kč s odůvodněním, že jde o nezaplacenou kupní cenu zboží dodávaného žalované na základě jejich objednávek.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25.11.2005, č. j. 14 Cm 242/2005-13, vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc předložena Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne s odůvodněním, že je žalována společnost, která má sídlo ve Slovenské republice, soudy v České republice jsou vzhledem k Nařízení Rady (ES) č. 44 příslušné, avšak nelze dovodit místní příslušnost Krajského soudu v Brně. S odkazem na toto usnesení pak Krajský soud v Brně předložil věc Nejvyššímu soudu České republiky.
Podle ustanovení §11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení věci rozhodné skutečnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
Podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Předmětná žaloba byla podána u Krajského soudu v Brně podle podacího razítka dne 5. 9. 2005 a směřuje proti žalované, která má sídlo ve Slovenské republice, nemá zde organizační složku svého podniku, při čemž není tvrzeno a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by měla na území České republiky nějaký majetek. Dnem 1. 5. 2004 vstoupila Česká republika do Evropské Unie, jejímž členem je i Slovenská republika. Jak v České republice tak i ve Slovenské republice je vzhledem k jejich členství v Evropské Unii účinné Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Nařízení“). Podle kapitoly II, oddílu 2, článku 5, písm. b/ Nařízení, může být osoba, která má bydliště na území některého členského státu žalována v jiném členském státě pokud pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, v místě plnění zmíněného závazku. Bydlištěm je v případě společnosti nebo jiných právnických osob podle ustanovení kapitoly V., čl. 60 citovaného Nařízení sídlo nebo ústředí nebo hlavní provozovna. Jak vyplývá z tvrzení žalobce, účastníci nesjednali dohodu o pravomoci soudů České republiky pro řešení sporů vzniklých z uzavřené rámcové smlouvy. Místo plnění dodávky zboží nebylo účastníky smluvního vztahu dohodnuto, a proto podle čl. 31 odst. 1 Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží, publikované sdělením ministerstva zahraničí pod č. 160/1991 Sb., (jejímiž smluvními stranami jsou Česká republika i Slovenská republika), je místem dodávky zboží místo, kde zboží bylo předáno prvnímu dopravci, kterým byl GENERAL PARCEL ČECHY, spol. s r. o. se sídlem v Ejpovicích.
Nejvyšší soud České republiky vzhledem k výše uvedenému určil v souladu s ustanovením §11 odst. 3 o. s. ř., že věc projedná a rozhodne Krajský soud v Brně.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. dubna 2006
JUDr. František Faldyna,CSc.
předseda senátu