ECLI:CZ:NS:2006:29.OD.51.2006.1
sp. zn. 29 Od 51/2006-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně ŠkoFIN , s.r.o., se sídlem Pekařská 6, 155 00 Praha 5, IČ 45 80 53 69, zastoupené Mgr. Ladou Behenskou, advokátkou, se sídlem Pod Terebkou 12, 140 00 Praha 4, proti žalovanému Ing. H. B. , o zaplacení částky 210.103,42 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 31 Cm 261/2001, o návrhu žalovaného na přikázání věci jinému soudu, takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 31 Cm 261/2001 se Krajskému soudu v Brně nepřikazuje.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá se žalobkyně vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit jí částku 210.103,42 Kč s 10% úrokem s odůvodněním, že žalovaný porušil leasingovou smlouvu, kterou uzavřel se žalobkyní na osobní automobil. V důsledku neplacení sjednaných splátek proto žalobkyně předmětnou smlouvu vypověděla a žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit neuhrazenou část pořizovací ceny, neuhrazené leasingové splátky, finanční služby a náklady spojené s převzetím automobilu externí agenturou.
Žalovaný s poukazem na svůj zdravotní stav po infarktu navrhl, aby věc byla delegována k příslušnému soudu v Brně.
Žalobkyně ve svém vyjádření prohlásila, že nesouhlasí s delegací věci ke Krajskému soudu v Brně s odůvodněním, že by taková delegace byla na úkor rychlosti a hospodárnosti řízení. Delegací věci k jinému soudu by došlo ke značnému prodloužení řízení zahájeného již téměř před čtyřmi lety. Současně vyslovila názor, že s ohledem na rychlé a bezproblémové spojení mezi P. a B. bez nutnosti přestupů, nebude cesta k pražskému soudu představovat výrazně větší zátěž, než jakou by představovala cesta prostředky MHD ke Krajskému soudu v Brně. Poukázala současně na to, že příslušnost Městského soudu byla účastníky sjednána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému Městskému soudu v Praze a Krajskému soudu v Brně, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 o. s. ř.), návrh žalovaného na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Podle ustanovení §12 odst. 3 věta druhá o. s. ř. mají účastníci právo se vyjádřit, ke kterému soudu má být věc přikázána a v případě druhého odstavce citovaného ustanovení též k důvodu, pro který by měla být přikázána.
Důvody vhodnosti podle citovaného ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet jen výjimečně ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listina základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků se vyjádřit k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil nepříznivě.
Zdravotní důvody, na které poukazuje žalovaný ve svém návrhu na přikázání věci jinému soudu, samy o sobě nejsou důvodem pro přikázání věci Krajskému soudu v Brně. Ve smyslu ustanovení §39 o. s. ř. zakotvujícímu institut dožádání může být žalovaný vyslechnut dožádaným soudem v Brně, nehledě ke skutečnosti, že může k podané žalobě podat podrobné písemné vyjádření, v němž navrhne i provedení důkazů, kterými svá tvrzení může prokázat. Nejvyšší soud neshledal žádnou skutečnost, která by odůvodňovala průlom do výše citovaného ústavního principu a proto s přihlédnutím k zápornému stanovisku žalobkyně návrhu na postoupení věci Krajskému soudu v Brně nevyhověl (§12 odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. srpna 2006
JUDr. František Faldyna, CSc.
předseda senátu