ECLI:CZ:NS:2006:29.OD.84.2005.1
sp. zn. 29 Od 84/2005-82
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Š. D. , zastoupené Mgr. Janem Drapáčem, advokátem se sídlem nám. Osvobození 15, 789 01 Zábřeh, proti žalovanému V. K. , t.č. ve výkonu trestu Věznice Plzeň, Klatovská 202, 301 35 Plzeň, o zaplacení částky 25 972,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 5 C 216/2004, o návrhu soudu na přikázání věci jinému soudu, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 5 C 216/2004 se Okresnímu soudu v Šumperku nepřikazuje.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou podanou původně u Okresního soudu v Šumperku domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit jí částku 25 972,- Kč s úrokem z prodlení s odůvodněním jednak, že žalovaný po odcizení platební karty odčerpal z účtu žalobkyně částku 17 972,- Kč, a dále nezaplatil splatnou splátku na půjčku poskytnutou mu žalobkyní.
Usnesením ze dne 13. 5.2004, č.j. Ro 784/2004-10, které nabylo právní moci 8.6.2004, vyslovil Okresní soud v Šumperku svou místní nepříslušnost, s tím, že věc bude po právní moci usnesení postoupena Okresnímu soud v Jičíně.
Poté, co byl platební rozkaz vydaný Okresním soudem v Jičíně dne 8.7.2004, č.j. 28 Ro 721/2004-15, usnesením téhož soudu ze dne 15.9.2004, č.j. 28 Ro 721/2004-39, zrušen, zjistil soud, že žalovaný je ve vazební věznici v Olomouci a proto vyzval účastníky, aby se vyjádřili k jeho záměru předložit věc Nejvyššímu soudu za účelem přikázání věci Okresnímu soudu v Šumperku.
Žalobkyně s návrhem soudu na přikázání věci jinému soudu souhlasila, žalovaný se nevyjádřil, ačkoliv výzva mu byla řádně doručena.
Okresní soud v Jičíně s poukazem na to, že žalobkyně i svědci navrhovaní žalovaným mají bydliště v obvodu Okresního soudu v Šumperku a kromě toho žalovaný, který žádá o eskortu k jednání, je ve věznici v Olomouci, předložil spis Nejvyššímu soudu s návrhem na delegaci vhodnou k Okresnímu soudu v Šumperku.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Okresnímu soudu v Jičíně) a Okresnímu soudu v Šumperku, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o.s.ř.), návrh na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána jinému soudu podle §12 odst. 2 o.s.ř.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o.s.ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě druhého odstavce citovaného ustanovení též k důvodu , pro který by věc měla být jinému soudu přikázána.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon při tom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Okolnost, že žalobkyně a dvě žalovaným navržené svědkyně bydlí v obvodu Okresního soudu v Šumperku sama o sobě není rozhodující pro přikázání věci jinému soudu, když je též možno využít institutu dožádání zakotveného v ustanovení §39 o.s.ř. Skutečnost, na kterou Okresní soud v Jičíně především klade důraz, totiž, že žalovaný, který požaduje eskortu k jednání ve věci samé, se nachází ve věznici v Olomouci, v době předložení věci Nejvyššímu soudu již neexistovala, neboť, jak se ze spisu podává, v té době byl žalovaný již ve výkonu trestu ve věznici v Plzni.
Tyto argumentace se nadto staly bezpředmětnými za situace, kdy žalobkyně podáním došlým soudu prvního stupně 31.1.2006 vzala žalobu zcela zpět, takže lze očekávat, že řízení bude zastaveno. Za tohoto stavu věci při respektování výše citovaného ústavního principu neshledal Nejvyšší soud důvod vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. pro přikázání věci jinému než příslušnému soudu. Návrhu Okresního soudu v Jičíně na přikázání věci jinému soudu proto nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 17. května 2006
JUDr. František Faldyna, CSc.
předseda senátu