ECLI:CZ:NS:2006:29.OD.89.2006.1
sp. zn. 29 Od 89/2006-77
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce JUDr. J. S., advokáta se sídlem Starobranská 4, 787 01 Šumperk proti žalovanému R. P. , o zaplacení částky 8 715,30 Kč, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 8 C 54/2003, o návrhu žalovaného na přikázání věci jinému soudu, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 8 C 547/2003 se k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí nepřikazuje .
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Okresního soudu v Šumperku domáhá se žalobce vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit mu částku 8 715,30 Kč s odůvodněním, že žalovaný neuhradil odměnu za zastupování ve věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 8 C 385/92 a následně pod sp. zn. 8 C 63/94.
Proti platebnímu rozkazu vydanému Okresním soudem v Šumperku dne 27.1.2003, pod č.j. Ro 33/2003-5, podal žalovaný odpor a současně navrhl, aby věc byla delegována Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí. V odůvodnění svého návrhu uvedl, že ve věci 8 C 63/94 a 8 C 266/2003 jej zastupoval žalobce, ve věcech jednala soudkyně JUDr. Bohumila Šeuerová a proto poukazuje na podjatost soudu a soudkyně.
Žalobce ponechal na úvaze soudu, jak o návrhu rozhodne. Vyslovil názor, že k tomuto postupu není žádný rozumný důvod a jde o procesní obstrukci žalovaného, který se vyhýbá placení závazků vůči žalobci. Skutečnost, že soudkyně JUDr. Bohumila Šeuerová projednávala v minulosti právní věc, ve které žalobce zastupoval žalovaného, nemůže být důvodem podjatosti soudkyně v tomto řízení.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 27.10.2005, č.j. Nc 104/2005-24, bylo rozhodnuto, že soudkyně JUDr. Bohumila Šeuerová není vyloučena z projednávání a rozhodování předmětné věci. Řízení o dovolání, které proti tomuto usnesení podal žalovaný, bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30.5.2006, č.j. 33 Odo 675/2006-47, zastaveno.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému Okresnímu soudu v Šumperku a Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o.s.ř.), návrh na přikázání věci projednal a dospěl k závěru, že v daném případě nejsou splněny zákonné podmínky, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle odstavce 3 věty druhé citovaného ustanoveni mají účastníci právo se vyjádřit, kterému soudu má být věc přikázána a v případě odstavce 2 citovaného ustanovení též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací nesmí být totiž navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil nepříznivě.
Skutečnost, že soudkyně JUDr. Bohumila Šeuerová, která z projednávání a rozhodování předmětné věci nebyla vyloučena, projednávala jiné věci, v nichž byl žalobce účastníkem řízení, není způsobilá odůvodnit průlom do výše citovaného ústavního principu. Z podání žalovaného ani z obsahu spisu nevyplývají žádné další skutečnosti, které by případně mohly ovlivnit rozhodnutí o přikázání věci jinému než příslušnému soudu.
Nejvyšší soud České republiky proto návrhu žalovaného na přikázání věci jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. nevyhověl a věc Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí nepřikázal.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 11. ledna 2007
JUDr. František Faldyna, CSc.
předseda senátu