ECLI:CZ:NS:2006:29.OD.93.2005.1
sp. zn. 29 Od 93/2005-45
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně ČSOB Leasing, a. s. se sídlem Na Pankráci 310/60, 140 00 Praha 4, IČ: 63 99 89 80, zastoupené JUDr. Romanem Majerem, advokátem se sídlem Krakovská 1526/24, 110 00 Praha, proti žalované REKO GRANIT s. r. o. se sídlem Kratochvílova 41, 750 02 Přerov, IČ: 25 82 28 96, zastoupené Mgr. Tomášem Cimbotou, advokátem se sídlem Horní náměstí 7, 772 00 Olomouc, o 114.183,27 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 27 Cm 47/2005, o návrhu žalovaného na přikázání věci jinému soudu, takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 27 Cm 47/2005 se přikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ostravě.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit jí částku 114.183,27 Kč s úrokem z prodlení s odůvodněním, že žalovaná porušila povinnosti vyplývající pro ni z leasingové smlouvy č. 3110228. Z důvodu neplnění závazků žalovanou žalobkyně odstoupila od smlouvy a žalované vznikla povinnost zaplatit žalobkyni neuhrazené peněžité závazky.
Proti platebnímu rozkazu vydanému Městským soudem v Praze dne 17. 1. 2005, č.j. 61 Ro 6085/2004-6, podala žalovaná odpor.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 5. 2005, č.j. 27 Cm 47/2005-35, „nevyslovil“ svou místní nepříslušnost s odůvodněním, že námitka místní nepříslušnosti vznesená žalovanou není s ohledem na ustanovení §89a o.s. ř. důvodná.
Poté žalovaná předložila návrh na delegaci vhodnou podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. ke Krajskému soudu v Ostravě s odůvodněním, že jak nynější jednatel, tak i jediný společník žalované jsou pracovně vázáni v regionu Severní Moravy a mají zájem účastnit se všech jednání v této věci, neboť jejich cílem je vyvrátit tvrzení žalobce jak o řádném uzavření leasingové smlouvy, tak i o nárocích vznesených v žalobě. Ponechání sporu u Městského soudu v Praze by znemožnilo případně výrazně omezilo jejich možnost osobně se jednání účastnit. Dalším důvodem jsou důvody ekonomické, kdy žalovaná je již v několika případech exekučně postihována pro splatné pohledávky a z těchto důvodů nemůže volně disponovat svými peněžními prostředky a náklady spojené s cestováním do Prahy by přispěly k navýšení její platební neschopnosti. Žalovaná má navíc za to, že volbou místní příslušnosti tak, jak byla uvedena v leasingové smlouvě byla uvedena v omyl, neboť jí tato skutečnost v době podpisu nebyla známa.
Žalobkyně s přikázáním věci ke Krajskému soudu v Ostravě nesouhlasila s poukazem na to, že žalované již v době uzavírání leasingové smlouvy bylo známo sjednání místně příslušného soudu v obvodu sídla žalobkyně.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Městskému soudu v Praze) a Krajskému soudu v Ostravě, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.), návrh žalované projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě jsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě odstavce druhého citovaného ustanovení též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, kterému má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací nesmí být totiž navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Nejvyšší soud přihlédl k důvodům, kterými žalovaná odůvodnila svůj návrh na přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě, a to jak k ekonomickým, tak i procesním. Lze totiž předpokládat, že vzhledem ke stanovisku žalované k žalobě a k jí navrženým důkazům, bude probíhat řízení u Krajského soudu v Ostravě rychleji a hospodárněji. Základní podmínka ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je splněna a proto Nejvyšší soud návrhu žalované vyhověl a věc přikázal k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ostravě.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. ledna 2006
JUDr. František Faldyna, CSc.
předseda senátu