ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.1017.2005.1
sp. zn. 29 Odo 1017/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Hany Gajdziokové, v právní věci návrhu na změny zápisu F. s. r. o., za účasti a) Ing. O. H., b) D. V., c) D. V., d) M. V., a e) D. V., do obchodního rejstříku, o dovolání F. s. r. o. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. ledna 2005, č. j. 8 Cmo 451/2004-335, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. ledna 2005, č. j. 8 Cmo 451/2004-335 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. dubna 2004, č. j. F 34764/1999 C 6623/1-300, ve znění opravného usnesení ze dne 15. června 2004, č. j. F 34764/1999 C 6623-323 se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. dubna 2004, č. j. F 34764/1999 C 6623/1-300, ve znění opravného usnesení ze dne 15. června 2004, č. j. F 34764/1999 C 6623-323 ve výrocích I a III, kterými tento soud zastavil řízení ve věci a uložil F. s. r. o. (dále jen „společnost“) zaplatit České republice soudní poplatek.
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně učinil správná skutková zjištění na která pro stručnost odkazuje.
Odvolací soud konstatoval, že ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že dne 26. listopadu 1991 byla sepsána listina, označená jako změna společenské smlouvy společnosti (uzavřené dne 16. října 1991 mezi F. V. a R. D.), kterou však společnice R. D., nepodepsala. Touto listinou bylo zvýšeno základní jmění společnosti na 134.000,- Kč a do společnosti přistoupili Ing. V. P. a F. M. Na základě této listiny byla ke dni 24. ledna 1992 provedena změna zápisu v obchodním rejstříku a status Ing. V. P. a F. M. jako společníků nebyl v průběhu jejich účasti ve společnosti zpochybněn. Smlouvami ze dne 9. února 1993 (dále jen „smlouvy o převodu obchodních podílů“) převedli oba jmenovaní své obchodní podíly ve společnosti na Ing. O. H. a Ing. V. V. Následně vznesl F. V. na mimořádné valné hromadě konané dne 11. listopadu 1999 námitku, že posledně jmenovaní nejsou společníky společnosti.
Odvolací soud uzavřel, že pro závěr o statutu Ing. O. H. a Ing. V. V. je zásadní posouzení, zda tito nabyli obchodní podíly v dobré víře a v souladu s právem. Otázka dobré víry je důležitá pro závěr o přípustnosti námitky společnosti, která tvrdí, že Ing. V. P. a F. M. nebyli společníky společnosti, a proto nemohli své obchodní podíly převést na Ing. O. H. a Ing. V. V.
Odvolací soud dospěl k závěru, že Ing. V. P. a F. M. se společníky společnosti nestali, protože společnice R. D. nepodepsala dohodu o změně společenské smlouvy. Pokud by nabyvatelé obchodních podílů tuto skutečnost věděli, či vzhledem ke všem okolnostem měli vědět, nejednali by v době převodu obchodních podílů v dobré víře v zápis do obchodního rejstříku a společnost by mohla tuto skutečnost namítat. Pokud však nabyvatelé byli v dobré víře ve status převodců zapsaných jako společníci v obchodním rejstříku, tato námitka jí nepřísluší.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že nabyvatelé obchodních podílů v dobré víře v době uzavření smluv o převodu obchodních podílů byli.
Dále odvolací soud konstatoval, že společenská smlouva společnosti platná ke dni 9. února 1993 umožňovala převod obchodních podílů na třetí osoby s tím, že k platnosti převodu je třeba souhlas ostatních společníků. Společenská smlouva pro souhlas ostatních společníků nestanovila žádnou formu. Proto lze dovodit, že projev vůle – souhlas ostatních účastníků s převodem – lze učinit neformálně, a to jak výslovně tak konkludentně. V řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno zápisy z valných hromad, že v lednu 1994 a v prosinci 1994 se konaly valné hromady společnosti za účasti všech společníků. Z této skutečnosti odvolací soud dovodil, že společníci F. V. a R. D. s převody obchodních podílů konkludentně souhlasili, a proti účasti nových společníků Ing. O. H. a Ing. V. V. žádným způsobem nebrojili.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala společnost dovolání. V odůvodnění dovolání napadá závěry odvolacího soudu o platnosti smluv o převodu obchodních podílů a tvrdí, že má za to, že se jí v průběhu řízení podařilo prokázat nedostatek dobré víry u Ing. H. a Ing. V. Specifikuje důvody, pro které tyto osoby v dobré víře nebyly. Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Ing. O. H. a D. V. ve vyjádření k dovolání tvrdí, že dovolání není přípustné a poukazují na to, že některé dovolací námitky nebyly uplatněny v průběhu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam.
O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam jde zejména, jestliže rozhodnutí řeší právní otázku, kterou dovolací soud dosud nevyřešil, nebo kterou odvolací soudy nebo dovolací soud rozhodují rozdílně. Řeší-li napadené rozhodnutí určitou právní otázku v rozporu s hmotným právem, má vždy po právní stránce zásadní význam.
Odvolací soud založil své rozhodnutí mimo jiné na tom, že souhlas společníků s převodem obchodních podílů, stanovený společenskou smlouvou mohl být udělen i konkludentně. Tento závěr odvolacího soudu je v rozporu s hmotným právem.
Ustanovení §63 obchodního zákoníku ve znění účinném k datu uzavření smlouvy o převodu obchodních podílů určovalo, že právní úkony týkající se založení, vzniku, změny, zrušení nebo zániku společnosti musí mít písemnou formu; zákon stanoví, pro které úkony se vyžaduje forma notářského zápisu.
Souhlas společníků s převodem obchodního podílu je jednostranným právním úkonem, který se týká změny společnosti, konkrétně změny ve složení jejích společníků. K udělení takového souhlasu byla proto potřebná písemná forma a nepostačovalo pouze udělení souhlasu konkludentně, jak dovodil odvolací soud. V této souvislosti pak je třeba podotknout, že se odvolací soud nezabýval povinností společníků převádějících obchodní podíl stanovenou dle skutkového zjištění soudu prvního stupně v článku 8 společenské smlouvy, nabídnout jej nejdříve ostatním společníkům.
Protože právní posouzení věci co do řešení otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, je v rozporu s hmotným právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), rozhodnutí odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných důvodů i rozhodnutí soudu prvního stupně podle §243b odst. 2, věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný (§243d odst. 1, věta druhá a §226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. července 2006
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu