ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.1080.2005.1
sp. zn. 29 Odo 1080/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce Ing. R. S., proti žalované PharmDr. Z. T., o zaplacení částky 796.005,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 7 C 1018/2000, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. května 2005, č. j. 37 Co 403/2004-132, takto:
I. Dovolání do výroku o náhradě nákladů řízení se odmítá.
II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání zamítá.
III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení 5.075,- Kč, do rukou její právní zástupkyně, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 7. dubna 2004, č. j. 7 C 1018/2000-120, kterým soud prvního stupně zastavil řízení [podle ustanovení §104 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)], a rozhodl o náhradě jeho nákladů; odvolací soud uložil žalobci rovněž nahradit žalované náklady řízení odvolacího.
Odvolací soud konstatoval, že žalobce se v tomto řízení domáhal po žalované zaplacení 796.005,- Kč s příslušenstvím jako „vypořádacího podílu jednotlivých účastníků sdružení“ s názvem M. S., které zaniklo 31. července 1997. Protože u Městského soudu v Brně je pod sp. zn. 17 C 97/2000 vedeno řízení zahájené 3. července 2000 žalobou PharmDr. Z. T., jež se po Ing. R. S. domáhá zaplacení 364.250,- Kč s příslušenstvím jako majetkového vypořádání ze zaniklého sdružení „M. S.“ a toto řízení není dosud pravomocně skončeno, uzavřel odvolací soud, že bylo na žalobci, aby svá tvrzení přednesl v řízení sp. zn. 17 C 97/2000, které bylo zahájeno dříve; dříve zahájené řízení brání pokračovat v řízení zahájeném později. Proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení pro překážku litispendence potvrdil.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a napadá potvrzující výrok rozhodnutí odvolacího soudu o zastavení řízení a výrok o náhradě nákladů řízení.
Dovolatel především snáší argumenty pro obhajobu svého názoru, že mu nemělo být uloženo hradit žalované náklady řízení. Proti rozhodnutí o zastavení řízení brojí pouze námitkou, že soudy dospěly k závěru, že řízení je třeba zastavit z důvodu litispendence až poté, co se ve věci konala jednání, přičemž v předchozím rozhodnutí, jímž odvolací soud odklidil první rozhodnutí okresního soudu z procesních důvodů, nebyla překážka litispendence důvodem pro zrušení rozhodnutí a tvrzením, že v době podání žaloby nevěděl, že žalovaná podala v červenci 2000 obdobnou žalobu.
Dovolatel navrhuje rozhodnutí odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání shledává rozhodnutí odvolacího soudu správným, navrhuje zamítnutí dovolání a přiznání náhrady nákladů dovolacího řízení.
Jak již Nejvyšší soud uzavřel v rozhodnutí uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2003, od kterého nemá důvodu se odchýlit ani v projednávané věci, není podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001, dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení přípustné. Proto dovolací soud dovolání do výroku o náhradě nákladů řízení podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Ve zbývajícím rozsahu je dovolání je přípustné podle §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Podle ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. lze přezkoumat rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů uplatněných v dovolání. Dovolatel v odůvodnění dovolání proti výroku, kterým odvolací soud potvrdil výrok o zastavení řízení pro překážku litispendence, nenamítá nesprávné právní posouzení překážky litispendence odvolacím soudem, nýbrž to, že v době podání žaloby nevěděl, že žalovaná podala u Městského soudu v Brně v červenci 2000 obdobnou žalobu. K tomu dovolací soud uzavřel, že dřívější zahájení řízení v téže věci je objektivní překážkou pokračování v řízení. Jsou-li splněny předpoklady §83 odst. 1 o. s. ř. musí soud řízení zastavit bez ohledu na to, zda si účastníci jsou překážky vědomi. Dovolatelem předestřený důvod nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem tedy v projednávané věci není naplněn.
Spatřuje-li dovolatel důvod pro zrušení rozhodnutí odvolacího soudu v tom, že se soud prvního stupně ve svém prvním rozhodnutí ani odvolací soud v rozhodnutí zrušujícím překážkou litispendence nezabývaly, není ani tento jeho názor správný. Jsou-li v konkrétní věci splněny podmínky překážky řízení podle §83 odst. 1 o. s. ř., musí k nim soud přihlédnout kdykoli za řízení, jakmile je zjistí. To v projednávané věci oba soudy učinily. Proto dovolací soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., tak, jak se uvádí ve výroku, a přiznal žalované náhradu nákladů řízení podle ustanovení §13 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve výši 5.000,-Kč a paušální náhradu nákladů řízení podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 8. února 2006
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu