ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.1177.2005.1
sp. zn. 29 Odo 1177/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSC. a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce České republiky – Ministerstvo financí ČR, proti žalovaným 1) J. P., 2) Mgr. J. P., a 3) J. P., o zaplacení 10 920 035,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 22 Cm 158/95, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. února 2005, č. j. 1 Cmo 13/2004-256, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným k ruce společné a nedílné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 60.890,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. J. P., advokáta.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 22. října 2001, č. j. 22 Cm 158/95 177, uložil žalovaným zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 4 979 000,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 4.7.1993 do 14.7.1994 a 10% úrokem z prodlení od 15.7.1994 do zaplacení (výrok I.), ve zbytku žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Soud zjistil, že žalobce prodal dohodou o vydání a převodu majetku ze dne 1.10.1992 Ing. J. P. (který zemřel v průběhu řízení před soudem prvního stupně), právnímu předchůdci prvního a druhého žalovaného, a třetímu žalovanému v rámci přímého prodeje privatizovaný majetek za aktualizovanou cenu 42 505 915,11 Kč se slibem zaplatit nezpochybnitelnou část kupní ceny, tj. 28 975 000,- Kč. Přihlédl k listině obsahující posouzení podkladů k vydání a dokupu z 19.1.1994 znalce doc. Ing. F. N., CSc., která obsahuje doporučení o snížení kupní ceny na 27 862 962,- Kč. Z toho 20 000 000,- Kč bylo zaplaceno před podáním žaloby a na 3 996 000,- Kč poskytl žalobce slevu z této částky a učinil výpočet z aktualizované kupní ceny, tj. z částky 42 506 000,- Kč. Soud však konstatoval, že cena byla mezi smluvními stranami dohodnuta částkou 41 071 000,- Kč, aniž ji další dohodou měnily. Soud poukázal na to, že žalovaní sami požadovali slevu z kupní ceny 28 975 000,- Kč. Soud při výpočtu částky, jejíž zaplacení žalovaným uložil, z této částky vycházel a odečetl z ní jednak částku 20 000 000,- Kč, kterou zaplatili žalovaní před podáním žaloby, a dále částku 3 996 000 - Kč z titulu žalobcem poskytnuté slevy. Dospěl pak k závěru, že žalovaní jsou povinni zaplatit částku 4 979 000,- Kč, kterou žalobci přisoudil.
K odvolání žalobce i žalovaných Vrchní soud v Praze, rozsudkem označeným v záhlaví, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I. v rozsahu částky 332 000,- Kč, v zamítavém výroku II. ohledně částky 5 941 035,- Kč spolu s úroky z prodlení a ve výroku o náhradě nákladů řízení (první výrok), ve zbývající částce vyhovující výrok I. změnil tak, že žalobu ohledně zaplacení 4 657 000,- Kč a veškerých úroků z prodlení zamítl (druhý výrok), a uložil žalobci zaplatit žalovaným náklady odvolacího řízení (třetí výrok).
Odvolací soud se zabýval námitkami týkajícími se tvrzené neúplnosti řízení, jakož i tvrzením o nepřezkoumatelnosti odůvodnění napadeného rozsudku; dokazování doplnil výslechem svědka Dr. P., přičemž neprovedl žalobcem navrhovaný důkaz znaleckým posudkem, s odůvodněním, že znalecký posudek není zásadně určen k hodnocení jiných důkazů a úkolem znalce nemůže být právní posouzení věci. Připustil, že závěry rozsudku jsou kusé, avšak důvody, pro které soud prvního stupně rozhodl způsobem ve výroku rozsudku uvedeným, je možno z odůvodnění rozsudku poznat. Zabýval se dále námitkami vznesenými v průběhu odvolacího řízení a uvedl, že k údajnému neoprávněného přecenění zásob přihlédl žalobce před zahájením sporu, k vloženým investičním prostředkům pak žalobce přihlédl v průběhu řízení. Poukázal na to, že odvod do státního rozpočtu je zákonnou konsekvencí neoprávněného přecenění zásob, neboť tím se zvýšil zisk a nutně také odvod ze zisku do státního rozpočtu. Výhradu žalovaných k položce rozdílu mezi skutečnými náklady na některé závazky podniku a rezervou za tímto účelem vytvořenou, považoval za důvodnou s poukazem na výsledek ekologického auditu a výslech Dr. J. P.; přitom zdůraznil, že náklady na odstranění ekologických závad byly mnohonásobně vyšší, než uplatňovali nabyvatelé. Pokud jde o položku neupotřebitelnosti části majetku, poukázal odvolací soud na výslech Dr. J. P., na zápis ze 7.10.1993 a na závěr prověrky vypracované doc. Ing. F. N., CSc. a V. K. Na tomto základě shledal námitku žalovaných týkající se neupotřebitelnosti části majetku důvodnou, s výhradou, že tento závěr nelze vztáhnout k namítané nevymožitelnosti pohledávek v hodnotě 322 000,- Kč. Vyhověl proto žalobě jen ohledně částky 322 000,- Kč, ohledně další přisouzené částky výrok II. rozsudku soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl.
Proti druhému výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání s tím, že řízení bylo postiženo vadou mající za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (tedy, že je dán dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. a/ občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.“) a že je založeno na neúplném zjištění skutkového stavu věci. Uvedl, že provedení znaleckého posudku navrhoval nejen on, ale i žalovaní, odvolací soud však dospěl k mylnému názoru, že navrhovaný důkaz má sloužit pouze k hodnocení jiných důkazů či se má vyjádřit k právnímu hodnocení věci a proto tento důkaz neprovedl. Tak tomu však nebylo a provedení důkazu bylo navrhováno ze zcela jiných, pro zjištění skutkového stavu zásadních důvodů. Poukázal na to, že sám odvolací soud připustil, že s ohledem na výrazný časový odstup v trvání deseti let od uzavření smlouvy mezi účastníky a převzetím majetku se podstatně limitují další možnosti dokazování, soud měl však o to více usilovat o provedení všech navržených důkazů. Žalobce je přesvědčen, že nezbytnost znaleckého zkoumání podporuje i skutečnost, že jde o složitou finanční a ekonomickou situaci, jejíž správné posouzení je založeno na důkladném prozkoumání finančně-účetních ukazatelů obsažených v jednotlivých listinách. Závěrem svého dovolání navrhl, aby dovolací soud druhý výrok rozsudku odvolacího soudu zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaní ve vyjádření k dovolání ze dne 31.12.2005 považují rozsudek odvolacího soudu za správný, dovolání za nedůvodné a navrhují zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), ve dvouměsíční dovolací lhůtě zakotvené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a že je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. neboť směřuje proti druhému výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 4 657 000,- Kč.
Poté, co usnesením podle §107 o. s. ř. rozhodl o procesním nástupnictví po v mezidobí zaniklém dovolateli, se dále zabýval důvodností dovolání, tedy tím, zda je dán dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.
Existenci vady řízení, mající za následek tvrzenou neúplnost řízení, spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) nevyhověl jeho návrhu na doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru ekonomika, zabývajícího se zkoumáním, zda kupní cena byla stanovena správně a zda do ní nebyly zahrnuty neoprávněně některé položky.
Vada řízení ve smyslu §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. je způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, jestliže mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. V tomto smyslu je vadou řízení v prvé řadě neúplnost nebo nesprávnost zjištění skutkového stavu věci. Neúplnost nebo nesprávnost zjištění skutkového stavu věci však není dovolacím důvodem v případě, že odvolací soud dospěje ke skutkovým závěrům, na nichž své rozhodnutí založil. I když jsou tato skutková zjištění nesprávná, nejde o vadu řízení a nápravy se lze domáhat jen dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř. (přichází-li jeho uplatnění v úvahu). Mezi vady řízení proto nepatří ani nesprávné hodnocení důkazů. Pochybení v tomto směru se totiž v rozhodnutí odvolacího soudu může projevit jen ve správnosti skutkových zjištění a lze je tedy úspěšně napadat jen dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř.
O vadu řízení při zjišťování skutkového stavu jde naopak i tehdy, jestliže při provádění dokazování nebylo postupováno v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu, tj. nebylo-li postupováno v souladu s ustanovením §120 o. s. ř. v návaznosti na ustanovení §132 o. s. ř. a nebyl proveden navržený důkaz, který procesní strana sporného řízení zatížená povinností tvrzení a povinností důkazní navrhla, přestože měl důkaz sloužit k ověření právně významné skutečnosti pro posouzení věci, za situace, kdy tato skutečnost nebyla prokázána jinak, popř. v rozporu s citovaným ustanovením nebyly zjišťovány okolnosti rozhodnutí pro posouzení věci, přestože byly tvrzeny a k jejich prokázání byly nabídnuty důkazy.
Z dovolání se přitom podává, že dovolatel kritizuje soudy nižších stupňů právě v tom ohledu, že neprovedly jím navržený důkaz znaleckým posudkem.
Jak je zřejmé z protokolu o jednání před odvolacím soudem, odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění, učiněných soudem prvního stupně, které v odvolacím řízení opakoval a doplnil výslechem Dr. J. P.
Na základě volného hodnocení všech provedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti dospěl pak odvolací soud k závěru, že provedené důkazy jsou dostatečné pro posouzení, že do kupní ceny neměly být zahrnuty položky označené jako neupotřebitelný majetek pro podnikání, odvod do státního rozpočtu, rozdíl mezi rezervou a skutečnými náklady a konečně neupotřebitelný majetek (nesprávnost zařazení položek, neoprávněné přecenění zásob a vložené investiční prostředky žalobce uznal a tyto nebyly předmětem odvolacího řízení). Předmětem dovolacího přezkumu je zamítavý výrok rozsudku odvolacího soudu ohledně částky 4,657.000,- Kč, který se týká položek neupotřebitelného majetku pro podnikání, položky rozdílu mezi skutečnými náklady na některé závazky a rezervou za tím účelem vytvořenou a dále položky neupotřebitelný majetek. Za situace, kdy finanční vyčíslení jednotlivých položek není mezi účastníky sporné, je závěr odvolacího soudu, že důkaz dalším znaleckým posudkem (znalcem z oboru ekonomika) již není zapotřebí (výslovně formulovaný v napadeném rozhodnutí), správný.
Dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. tak není naplněn a Nejvyšší soud proto dovolání jako nedůvodné zamítl (§243b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř.), a to bez jednání (§243a odst. 2 věta první o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §142 odst. 1 o. s. ř. v návaznosti na §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o. s. ř., když žalobce neměl v řízení úspěch a je povinen nahradit žalovaným náklady dovolacího řízení. které sestávají z odměny za zastupování advokátem. Výše této odměny se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“). Ve smyslu §3 odst. 1 bodu 6 a §10 odst. 3 vyhlášky činí sazba odměny počítaná podle §3 odst. 3 vyhlášky z jistiny ve výši 4.657.000,- Kč částku 101.355 Kč,- Kč. takto určená odměna se dle §17 odst. 2 vyhlášky zvyšuje (vzhledem k zastupování více /tří/ osob) o 20% na částku 121.626,- Kč, což po zaokrouhlení dle §16 odst. 2 činí 121.630,- Kč. Se zřetelem k tomu, že advokát žalovaných učinil v řízení v jednom stupni (v dovolacím řízení) pouze jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání), snížil Nejvyšší soud takto určenou sazbu odměny o 50 % (dle §18 odst. 1 vyhlášky), na 60.815,- Kč. Společně s náhradou hotových výdajů ve výši 75,- Kč, přiznaných podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, činí konečná výše dovolacích nákladů žalovaných 60.890,- Kč. Tuto částku tedy Nejvyšší soud žalovaným (k ruce společné a nedílné) k tíži dovolatele také přiznal.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutím, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 30. května 2006
JUDr. František Faldyna, CSc. , v. r.
předseda senátu