ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.1497.2005.1
sp. zn. 29 Odo 1497/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudkyň JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce Mgr. L. R., advokáta, jako správce konkursní podstaty úpadkyně U. b., a. s. „v likvidaci“, proti žalované M. spol. s r. o., o zaplacení částky 30,824.865,82 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 7 C 594/2003, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. dubna 2005, č.j. 27 Co 23/2005-156, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 28. dubna 2005, č.j. 27 Co 23/2005-156, potvrdil usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 1. prosince 2004, č.j. 7 C 594/2003-119, kterým soud prvního stupně - odkazuje na ustanovení §107a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) - připustil, aby do řízení na místo dosavadní žalobkyně Ing. M. H., jako správkyně konkursní podstaty úpadkyně U. b., a. s. „v likvidaci“, vstoupila J. B., a. s., (dále jen „společnost“). Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, že v daném případě byly splněny všechny předpoklady pro vstup společnosti (nabyvatelky práva) do řízení na místo žalobkyně.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. a namítajíc, že v době zahájení řízení nebyla původní žalobkyně (U. b., a. s.) aktivně legitimována „k vedení sporu“, když nebyla nositelkou jí tvrzeného práva. Jelikož se odvolací soud (ani soud prvního stupně) otázkou, zda původní žalobkyni svědčilo právo, o které v řízení jde, nezabýval, zatížil řízení vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a současně vycházel z neúplně zjištěného skutkového stavu věci.
Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Jelikož v době po vydání rozhodnutí odvolacího soudu Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 19. srpna 2005, č.j. 33 K 10/2003-7390, ustavil správcem konkursní podstaty úpadkyně U. b., a. s. „v likvidaci“ Mgr. L. R., Nejvyšší soud k této změně v osobě správce konkursní podstaty přihlédl a jmenovaného nadále považoval za žalobce.
Dovolání žalované je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř.; je však zjevně bezdůvodné.
Podle ustanovení §107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).
Nejvyšší soud již v usneseních uveřejněných pod čísly 31/2004 a 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr (od něhož nemá důvod odchýlit se ani v této věci a na nějž v podrobnostech odkazuje), podle kterého při rozhodování o návrhu žalobce, aby navrhovatel práva vstoupil do řízení na jeho místo (§107a o. s. ř.), soud ve vztahu k jím označené právní skutečnosti zkoumá, zda jde vůbec o právní skutečnost, zda jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují přechod práva, zda označená právní skutečnost opravdu nastala a zda je způsobilá mít za následek přechod práva. Otázkou, zda je žalobce skutečně nositelem jím tvrzeného práva, popřípadě, zda podle označené právní skutečnosti toto právo přešlo na jiného, se přitom nezabývá, neboť se netýká zkoumání procesního nástupnictví ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř., ale již posouzení věci samé. Z týchž důvodů se nezabývá ani otázkou, zda smlouva o postoupení pohledávky je platným právním úkonem.
Dovolatelka prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu (a jeho obsahového vymezení), kterým je dovolací soud ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. vázán, splnění žádného z výše uvedených předpokladů, jimiž ustanovení §107a o. s. ř. podmiňuje vyhovění návrhu žalobce na vstup do řízení na místo dosavadního účastníka, nezpochybnila.
Jelikož se z obsahu spisu nepodává ani existence vad, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), Nejvyšší soud dovolání jako zjevně bezdůvodné podle ustanovení §243b odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. května 2006
JUDr. Petr Gemmel, v.r.
předseda senátu