ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.1623.2005.1
sp. zn. 29 Odo 1623/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Františka Faldyny, CSc. rozhodl v konkursní věci úpadkyně U. b., a. s. „v likvidaci“, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 33 K 10/2003, o zproštění výkonu funkce správce konkursní podstaty, o dovolání Ing. M. H., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. července 2005, č.j. 1 Ko 96/2005-7284, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 10. června 2004, č. j. 33 K 10/2003-2676, Krajský soud v Ostravě zamítl návrh označených (celkem 8) konkursních věřitelů, aby správkyně konkursní podstaty úpadkyně Ing. M. H. byla zproštěna funkce.
K odvolání konkursní věřitelky L. U. Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že uvedenou správkyni konkursní podstaty výkonu funkce zprostil.
Proti usnesení odvolacího soudu podala Ing. M. H. včasné dovolání, jež má za přípustné dle ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), domáhajíc se zrušení napadeného usnesení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání proti usnesení, kterým odvolací soud změnil usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o návrhu, aby správce konkursní podstaty byl zproštěn výkonu funkce, není podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 přípustné (jak správně uvedl v poučení o opravných prostředcích odvolací soud).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon - zde v ustanoveních §237 až §239 o. s. ř. - připouští.
Ustanovení §238, §238a odst. 1 písm. b/ až g/ a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že ve věci nejde o žádný z tam vyjmenovaných případů.
Podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolání - oproti mínění dovolatelky - též přípustné není; napadené usnesení totiž není usnesením ve věci samé (srov. i usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 52/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2002, sp. zn. 29 Odo 719/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2003, pod číslem 11 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 586/2003, uveřejněné v témže časopise v čísle 9 téhož ročníku, pod číslem 155). Argumenty, z nichž dovolatelka uzavírá, že by dovolání i tak mělo být přípustné, podle Nejvyššího soudu nejsou důvodem pro změnu jeho ustálené soudní praxe v posuzování přípustnosti dovolání v konkursních věcech.
Nejvyšší soud proto dovolání, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1), odmítl (§243b odst. 5, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 22. února 2006
JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.
předseda senátu