ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.231.2004.1
sp. zn. 29 Odo 231/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v konkursní věci dlužníka J. U., o návrhu věřitele J. M., na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. 29 K 4/99, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. listopadu 1999, č. j. 1 Ko 376/99 – 48, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 15. listopadu 1999, č. j. 1 Ko 376/99 – 48, Vrchní soud v Praze jako soud odvolací potvrdil usnesení ze dne 20. září 1999, č. j. 29 K 4/99-39, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci prohlásil konkurs na majetek dlužníka.
Podáním datovaným 6. října 2000 a doručeným soudu prvního stupně osobně dne 11. října 2000 (č. l. 76-78) podal dlužník proti usnesení odvolacího soudu dovolání, domáhaje se jeho zrušení.
Dovolání bylo podáno opožděně.
Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde - se zřetelem k datu vydání napadeného rozhodnutí - i v této věci.
Podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (coby součást procesu projednání a rozhodnutí dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodně uzavřel Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněném pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usneseních ze dne 2. ledna 2002, sp. zn. I. ÚS 660/01, ze dne 24. 1. 2002, sp. zn. IV. ÚS 560/01, ze dne 11. června 2002, sp. zn. I. ÚS 274/02 a v nálezu ze dne 20. února 2002, sp. zn. II. ÚS 618/01).
Ustanovení §240 o. s. ř. ve znění účinném před 1. lednem 2001 pak určuje, že účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení (odstavec 1). Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (odstavec 2).
Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno zástupci navrhujícího věřitele a ustanovenému správci konkursní podstaty dlužníka dne 17. prosince 1999 a dlužník je převzal 17. ledna 2000, kdy nabylo právní moci (srov. doručenky u č. l. 51 p. v.). Ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. tak byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání 17. únor 2000 (čtvrtek). Dovolání doručené soudu prvního stupně osobně až dne 11. října 2000 je proto opožděné (po uplynutí lhůty k podání dovolání bylo ostatně i vyhotoveno).
Skutečnosti, že dovolání je opožděné, si byl zjevně vědom i dlužník. Proto podáním datovaným 3. prosince 2001 a došlým soudu 5. prosince 2001 požádal o prominutí zmeškání této lhůty (srov. č. l. 183). Tuto dlužníkovu žádost soud prvního stupně zamítl (nevyhověl jí) usnesením ze dne 27. února 2003, č. j. 29 K 4/99-259, doručeným zástupkyni dlužníka JUDr. B. K. dne 2. května 2003 (srov. doručenku č. l. 259 p. v.). Odvolání dlužníka proti tomuto usnesení (č. l. 276) pak Vrchní soud v Praze odmítl odkazuje na ustanovení §43 odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném od 1. ledna 2001 - usnesením ze dne 19. ledna 2004, č. j. 1 Ko 20/2004-300, doručeným dlužníku (v intencích §66c odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání /dále též jen „ZKV“/, v rozhodném znění) 18. února 2004 jeho vyvěšením na úřední desce soudu a současným zveřejněním (právě 18. února 2004) v Obchodním věstníku. Totéž usnesení bylo dlužníku doručováno i poštou tak, že je osobně převzal 25. února 2004.
Nehledě k rozhodnutím zmíněným v předchozím odstavci, Nejvyšší soud podotýká, že jak v době vydání napadeného usnesení, tak v době podání žádosti o prominutí zmeškání lhůty a rozhodování o této žádosti, zapovídal prominutí zmeškání lhůty účastníku konkursního řízení přímo zákon o konkursu a vyrovnání (k 15. listopadu 1999 šlo o ustanovení §3 odst. 2 věty druhé ZKV a ke dni podání žádosti a rozhodnutí o ní šlo o §66b odst. 4 ZKV). Prominout zmeškání lhůty k podání dovolání pak vylučuje i ustanovení §240 odst. 2 věty první o. s. ř.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. opožděné dovolání odmítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 9. února 2006
JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.
předseda senátu