ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.283.2004.1
sp. zn. 29 Odo 283/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Petra Gemmela rozhodl v konkursní věci dlužnice F. s. r. o., o návrhu věřitelky S. s. r. o., na prohlášení konkursu na majetek dlužnice, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 80 K 10/2003, o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. ledna 2004, č. j. 1 Ko 447/2003-80, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. ledna 2004, č. j. 1 Ko 447/2003-80, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. září 2003, č. j. 80 K 10/2003 - 44, prohlásil k návrhu věřitelky S. s. r. o. konkurs na majetek dlužnice F. s. r. o.
K odvolání dlužnice Vrchní soud v Praze ve výroku označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, že dlužnice je ve smyslu ustanovení §1 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), v úpadku ve formě platební neschopnosti. Shodně se soudem prvního stupně měl přitom za to, že navrhující věřitelka doložila (pravomocnými rozhodnutími) toliko pohledávky ve výši 15.950,- Kč, 5.290,- Kč, 5.222,- Kč, 10.300,- Kč a 11.305,- Kč představující náhradu nákladů řízení. Dlužnice pak podle odvolacího soudu nedoložila, že by učinila projev směřující k započtení svých pohledávek proti pohledávkám navrhující věřitelky. O pohledávkách dalších věřitelů dlužnice nic neuvedla a nepředložila ani důkazy, jimiž by osvědčila, jejich úhradu.
Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ ve spojení s §237 odst. 1 písm. c/ a odst. 3 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítajíc, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Konkrétně dovolatelka namítá, že u úpadku ve formě platební neschopnosti musí být doloženo jednak to, že dlužník má více věřitelů (tedy nejméně dva) a jednak to, že dlužník není objektivně schopen po delší dobu plnit své splatné závazky. Dlužníkovu neochotu plnit přitom nelze zaměňovat s jeho nemožností platit. Dále poukazuje na to, že v posuzované věci namítala nepatrnost tvrzených pohledávek. Přitom připouští, že tato okolnost sama o sobě nevylučuje závěr o objektivní neschopnosti dlužníka bagatelní pohledávky uhradit, upozorňuje však, že odvolací soud její údajnou platební neschopnost, nijak podrobně nezdůvodnil. Toliko uzavřel že existují pohledávky, které neuhradila. K tomu dovolatelka uvádí, že má majetek, který jí umožňuje uhradit pohledávky citované v napadeném usnesení a že k úhradě těchto pohledávek nedošlo pro její neochotu tak učinit. U pohledávek z titulu nákladů řízení, si nebyla vědoma toho, že jde o pohledávky soudně vykonatelné. S ohledem na uvedené má dovolatelka za to, že odvolací soud neposoudil dostatečně existenci úpadku v podobě insolvence a jeho právní závěr je proto nesprávný. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Navrhující věřitelka poukazuje na to, že dovolatelka neuvádí žádnou otázku zásadního právního významu ani žádnou otázku, která by byla řešena v rozporu s hmotným právem. K námitce dovolatelky, že k úhradě pohledávek navrhovatelky nepřistoupila, jelikož si nebyla vědoma jejich vykonatelnosti, navrhující věřitelka zdůrazňuje, že dlužnice byla zastoupena právními zástupci s vysokoškolským vzděláním právního směru, kteří si vykonatelnosti pohledávek museli být vědomi. Dlouhodobá platební neschopnosti dlužnice byla podle navrhující věřitelky prokazována více způsoby, když proti dlužnici vedla soudní řízení i společnost T. a. s. Tvrzení, že není v platební neschopnosti, dlužnice neprokazovala ani nedoložila. Navrhovatelka proto požaduje, aby dovolací soud potvrdil napadené rozhodnutí a přiznal jí náhradu nákladů řízení.
Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. v rovině výkladu ustanovení §1 odst. 2 věty první ZKV, neboť potud je napadené rozhodnutí v rozporu s jeho dosavadní judikaturou.
Podle ustanovení §1 odst. 2 věty první ZKV v rozhodném znění, dlužník je v úpadku, jestliže má více věřitelů a není schopen po delší dobu plnit své splatné závazky.
V usnesení uveřejněném pod číslem 53/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud k výkladu uvedeného ustanovení uzavřel, že pro závěr o dlužníkově úpadku pro platební neschopnost je nutné i naplnění znaku spočívajícího v tom, že dlužník k úhradě svých splatných závazků po delší dobu „není schopen“ a že břemeno tvrzení a břemeno důkazní i v tomto ohledu nese věřitel, který podal návrh na prohlášení konkursu.
Problémem v této věci je, že dovolacímu přezkumu nemůže být řádně podrobena námitka dlužnice, že k úhradě svých závazků schopna je, leč není k tomu ochotna. Odvolací soud se totiž k tomuto znaku úpadku v napadeném rozhodnutí nevyslovil (žádný úsudek v daném ohledu neučinil), což právní posouzení věci činí neúplným a ve světle judikatorních závěrů Nejvyššího soudu i nesprávným.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2, 3 a 6 o. s. ř.).
Úkolem odvolacího soudu bude vypořádat se v novém rozhodnutí i s tím, zda ke dni prohlášení konkursu na majetek dlužnice byl naplněn i znak její neschopnosti (a nikoli pouhé neochoty) splatné závazky, pro něž byl konkurs prohlášen, hradit.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. října 2006
JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.
předseda senátu