ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.781.2005.1
sp. zn. 29 Odo 781/2005-757
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci návrhu na povolení zápisu změn Č. n. p., do obchodního rejstříku, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. BXXXVI 39, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. února 2005, č. j. 7 Cmo 88/2004-735, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. února 2005, č. j. 7 Cmo 88/2004-735 a usnesení Městského soudu v Praze, ze dne 13. ledna 2004, č. j. F 129960/2003 F1806/2004/BXXXVI 39-718 se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Městského soudu v Praze, ze dne 13. ledna 2004, č. j. F 129960/2003 F1806/2004/BXXXVI 39-718, kterým tento soud zamítl návrh na povolení zápisu usnesení valné hromady o snížení základního kapitálu společnosti Č. n. p. (dále jen „společnost“), podle ustanovení §211 odst. 4 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“).
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud uvedl, že způsob, jak bude naloženo s částkou odpovídající snížení základního kapitálu, byl v usnesení valné hromady společnosti o snížení základního kapitálu a v návrhu, resp. odvolacím návrhu, vymezen tak, že „s částkou odpovídající snížení základního kapitálu, tj. 1,080,805.500,- Kč bude naloženo takto: O částku 1,080,805.500,- Kč představující úhrn jmenovitých hodnot zrušovaných akcií společnosti bude snížen základní kapitál společnosti a částka 398,191.500,- Kč představující rozdíl mezi pořizovací cenou zrušovaných vlastních akcií a jejich jmenovitou hodnotou bude v souladu s čl. XXII. (změny vlastního kapitálu) odst. 7 úvodních ustanovení přílohy č. 2 Opatření Ministerstva financí České republiky, č. j. 281/89 759/2001, kterým se stanoví účtová osnova a postupy účtování pro podnikatele, použita na „částečnou úhradu ztrát z předchozích období“.
Podle odvolacího soudu lze souhlasit s odvolatelem v tom, že v případě tzv. nominálního snížení základního kapitálu, tedy i předmětného snížení, o součet jmenovitých hodnot vlastních akcií (k němuž je společnost povinna dle §161b odst. 4 obch. zák.), lze jen stěží hovořit o naložení s částkou odpovídající snížení základního kapitálu v tom smyslu, že by se jednalo o skutečnou částku, jež by mohla být například vyplacena akcionářům apod. Ustanovení §211 odst. 1 písm. a) obch. zák. nicméně nerozlišuje nominální a efektivní snížení základního kapitálu, ale považuje za obligatorní náležitost usnesení valné hromady o snížení základního kapitálu (tedy pro oba typy snížení) vymezení způsobu, jak bude naloženo s částkou odpovídající snížení základního kapitálu. Je proto nutné je vyložit tak, že nejde jen o faktické vyplácení této částky, ale o určení způsobu, jak bude tato částka nadále společností vedena v rámci majetku společnosti, včetně jejího vedení v účetnictví. Tato částka může být obecně zcela nebo zčásti použita na úhradu ztráty společnosti nebo na tvorbu rezervního fondu. Další možností je vyplacení částky akcionářům, snížení základního kapitálu či prominutí závazku splatit emisní kurs akcií (což v daném případě, vzhledem k tomu, že základní kapitál byl snížen o jmenovitou hodnotu vlastních akcií v majetku společnosti, nepřichází v úvahu). Nelze vyloučit ani přeúčtování částky, snížení základního kapitálu ve prospěch účtu ostatní kapitálové fondy.
Ustanovení §211 odst. 1 písm. a) obch. zák. hovoří o způsobu naložení s částkou odpovídající snížení základního kapitálu, tedy s částkou představující celý objem snížení základního kapitálu. Nelze samozřejmě vyloučit, aby byl tento objem rozdělen a jeho jednotlivé části byly použity různě (např. část na úhradu existující ztráty a část na tvorbu rezervního fondu, na úhradu budoucí ztráty), nicméně usnesení valné hromady musí zahrnovat použití všech částí, jejichž součet tvoří snížení základního kapitálu. V daném případě je ze shora citované části usnesení valné hromady zřejmé, že takto byl určen způsob použití pouze částky 398,191.500,- Kč, představující rozdíl mezi pořizovací cenou zrušovaných akcií a jejich jmenovitou hodnotou. Ohledně zbývající části snížení základního kapitálu 682,614.000,- Kč předmětné usnesení vůbec neobsahuje způsob naložení. Takový způsob nemůže v žádném případě nahradit obecné konstatování, že „o částku 1,080,805.500,- Kč představující úhrn jmenovitých hodnot zrušovaných společností, bude snížen základní kapitál společnosti“. Citované konstatování není určením způsobu naložení s částkou odpovídající snížení základního kapitálu ve smyslu §211 odst. 1 písm. a) obch. zák. (je jen proklamací samotného snížení základního kapitálu, tudíž tautologií).
Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Tvrdí, že otázky řešené odvolacím soudem v napadeném rozhodnutí jsou otázkami zásadního právního významu a jsou řešeny v rozporu s hmotným právem, z čehož usuzuje na dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dále namítá, že řízení v projednávané věci je postiženo vadou, která má za následek nesprávné právní rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.].
Za otázku zásadního právního významu považuje dovolatelka posouzení, je-li třeba při snížení základního kapitálu akciové společnosti výlučně s použitím vlastních akcií v majetku společnosti v usnesení valné hromady o snížení základního kapitálu v rámci „způsobu, jak bude naloženo s částkou odpovídající snížení základního kapitálu“ ve smyslu §211 odst. 1 písm. a) obch. zák. uvádět položku odpovídající v účetnictví vedené hodnotě vlastních akcií společnosti (tj. ve výši jejich pořizovací hodnoty).
Dovolatelka dovozuje, že odvolací soud zjednodušeně vychází z toho, že úhrnná pořizovací cena akcií (v nichž jsou tyto akcie evidovány v účetnictví společnosti) bude vždy tvořit část celkového snížení základního kapitálu. Vzhledem k tomu, že akciová společnost účtuje o vlastních akciích v jejich pořizovací ceně, nezáleží na tom, za jakou pořizovací cenu společnost vlastní akcie nabyla. Pokud by tato částka byla nižší, než úhrnná jmenovitá hodnota akcií, byla by i úhrnná výše pořizovacích cen akcií nižší, než rozsah snížení základního kapitálu společnosti (vyjádřený ve smyslu §157 obch. zák. úhrnem jejich jmenovitých hodnot); naopak, pokud by úhrnná výše pořizovacích cen akcií byla vyšší než jejich jmenovitá hodnota, bylaby i úhrnná výše pořizovacích cen akcií vyšší, než rozsah snížení základního kapitálu společnosti.
Podle přesvědčení dovolatelky není v rámci identifikace „způsobu, jak bude naloženo s částkou odpovídající snížení základního kapitálu“ namístě uvádět v usnesení valné hromady o snížení základního kapitálu s použitím vlastních akcií to, „jak bude naloženo s částkou odpovídající úhrnné pořizovací ceně předmětných akcií“, a to z toho důvodu, že tato „částka“ není součástí „částky odpovídající snížení základního kapitálu“, jak mylně dovozuje odvolací soud.
Vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spatřuje dovolatelka v tom, že jí odvolací soud na jedné straně vytýká nesprávnost usnesení valné hromady, na druhé straně však je zřejmé, že odůvodnění jeho závěru je samo o sobě chybné a nedostatečné, pokud jde o způsoby „naložení“ s předmětnou „částí“ „částky odpovídající snížení základního kapitálu“.
Dovolatelka zdůrazňuje, že usnesení valné hromady (jak upozorňovala už v odvolání) směřuje k tzv. nominálnímu nikoli efektivnímu snížení základního kapitálu. Předmětné snížení základního kapitálu dovolatelky má být totiž snížením realizovaným výlučně s použitím vlastních akcií v jejím majetku, a tudíž se z povahy věci nemá (s výjimkou samotného snížení základního kapitálu a zrušení vlastních akcií) projevit navenek, nýbrž pouze v účetnictví dovolatelky, a to pouze restrukturalizací položek jejího vlastního kapitálu. Dovolatelka soudí, že „částkou odpovídající snížení základního kapitálu“ je třeba rozumět pouze majetek, který se „uvolní“ v důsledku snížení základního kapitálu. K takovému „uvolnění“ majetku přitom dochází jen při efektivním snížení základního kapitálu, a proto uvedená náležitost usnesení valné hromady o snížení základního kapitálu má v pravém smyslu předmětného výrazu místo jen při efektivním snížení základního kapitálu.
Za otázku zásadního právního významu dovolatelka pokládá i posouzení, zda je přípustné, aby usnesení o snížení základního kapitálu akciové společnosti výlučně s použitím vlastních akcií neobsahovalo výslovné určení, jak bude ve vztahu k celkové výši snížení základního kapitálu účetně vypořádána položka odpovídající v účetnictví vedené hodnotě vlastních akcií společnosti (tj. ve výši jejich úhrnné pořizovací ceny), pokud způsob tohoto vypořádání vyplývá z obsahu usnesení (případně i ve vazbě na související právní a účetní předpisy).
Dovolatelka dovozuje, že z právních principů vyplývá, že náležitosti právních úkonů nemusejí být uváděny výslovně, nýbrž že postačí, aby byly z jejich obsahu jednoznačně dovoditelné. Tak tomu v daném případě je. Usnesení valné hromady totiž uvádí mimo jiné „částka 398,191.500,- Kč představující rozdíl mezi pořizovací cenou zrušovaných vlastních akcií a jejich jmenovitou hodnotou“. Ve spojení s tím, že zmíněný účetní rozdíl má být použit na krytí ztrát společnosti je potom zřejmé, že (úhrnná) pořizovací cena předmětných zrušovaných akcií činí 682,614.000,- Kč. Skutečnost, že dojde ke zrušení evidence, zrušených vlastních akcií v účetnictví společnosti (ve výši 682,614.000,- Kč), je přitom zcela zřejmá z povahy věci i z účetních předpisů. Konstatování, že předmětné vlastní akcie budou na základě příkazu společnosti zrušeny v zákonné evidenci zaknihovaných cenných papírů, je přitom v usnesení valné hromady formulováno výslovně.
Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu v rozsahu napadeném dovoláním a rovněž usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam.
Zásadní právní význam dovolací soud shledává (a potud má dovolání za přípustné) v řešení otázky, zda, popřípadě v jakém rozsahu, musí být při snížení základního kapitálu s použitím vlastních akcií v majetku společnosti v usnesení valné hromady uveden způsob, jak bude naloženo s částkou odpovídající snížení základního kapitálu.
V ustanovení §211 odst. 1 písm. a) obch. zák. se uvádí, že v usnesení valné hromady o snížení základního kapitálu musí být (mimo jiné) uveden způsob, jak bude naloženo s částkou odpovídající snížení základního kapitálu.
V důvodové zprávě k zákonu č. 370/2000 Sb., který do obchodního zákoníku povinnost uvádět v usnesení valné hromady způsob, jak bude naloženo s částkou odpovídající snížení základního kapitálu vložil, se k tomu uvádí, že „navrhovaná změna ustanovení §211 odst. 1 má zvýšit informovanost akcionářů, neboť již z pozvánky na valnou hromadu by mělo být zřejmé, jak bude naloženo s částkou odpovídající snížení základního kapitálu. Tento požadavek dosavadní právní úprava neobsahovala.“
Za situace, kdy obchodní zákoník nevyjímá snížení základního kapitálu s použitím vlastních akcií z působnosti ustanovení §211 odst. 1, lze přisvědčit odvolacímu soudu v tom, že nelze obecně uzavřít, že v usnesení valné hromady o snížení základního kapitálu tímto způsobem nemusí být uvedeno, „jak bude naloženo s částkou odpovídající snížení základního kapitálu“. Způsob „naložení“ s touto částkou, byť by se týkal jen toho, jak se projeví snížení základního kapitálu v účetnictví společnosti, může totiž být významný pro rozhodnutí akcionářů o tom, jak budou na valné hromadě hlasovat. To však platí pouze za situace, kdy může akciová společnost o „naložení s částkou odpovídající snížení základního kapitálu“ sama rozhodnout. Vyplývá-li „způsob naložení“ z právního předpisu, lze teleologickým a historickým výkladem citovaného ustanovení dovodit, že tento údaj v usnesení valné hromady uveden být nemusí, neboť „způsob naložení“ nemohou akcionáři hlasováním na valné hromadě ovlivnit. Pokud by totiž prosadili do usnesení valné hromady jiný způsob naložení s uvedenou částkou, bylo by takové usnesení v rozporu se zákonem se všemi důsledky z toho plynoucími.
Bylo tedy povinností odvolacího soudu zabývat se v projednávané věci tím, zda měla společnost možnost rozhodnout o tom, jak naloží v účetnictví s částkou snížení základního kapitálu odpovídající jejich pořizovací ceně. Protože se odvolací soud touto otázkou nezabýval, je jeho právní posouzení věci neúplné a tedy i nesprávné.
Proto Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), rozhodnutí odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných důvodů i rozhodnutí soudu prvního stupně podle §243b odst. 2, věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro soud prvního stupně (odvolací soud) závazný (§243d odst. 1, věta druhá a §226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí o věci bude soud prvního stupně věnovat náležitou pozornost i podobě výroku rozhodnutí. Zamítavý výrok jeho rozhodnutí totiž zjevně nevyhovoval závěrům formulovaným ve směrnici pléna bývalého Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 5/1968 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR, str. 45 – 46.
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 11. dubna 2006
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu