ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.941.2006.1
sp. zn. 29 Odo 941/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobce Ing. J. D., proti žalovanému Ing. I. M., o zaplacení částky 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 42 Cm 8/2000, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. srpna 2005, č.j. 4 Cmo 294/2004-114, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. srpna 2005, č.j. 4 Cmo 294/2004 114, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením - cituje ustanovení §47 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000 (dále jen „o. s. ř.“) - odmítl jako opožděné odvolání žalovaného proti rozsudku ze dne 8. srpna 2000, č.j. 42 Cm 8/2000-64, jímž Krajský obchodní soud v Brně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 29. března 2000, č.j. 42 Sm 68/2000-7 a žalovanému uložil zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 11.114,30 Kč (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
V odůvodnění usnesení odvolací soud zejména uvedl, že rozhodnutí soudu prvního stupně bylo žalovanému doručeno v souladu s ustanovením §47 odst. 2 o. s. ř. dne 23. října 2000 a posledním dnem lhůty pro podání odvolání bylo úterý 7. listopadu 2000. Odvolání žalovaného, podané osobně u soudu prvního stupně 10. listopadu 2000, proto ve smyslu ustanovení §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. pro opožděnost odmítl.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.
Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že nebyly splněny podmínky pro náhradní doručení rozsudku soudu prvního stupně. V době od 16. do 28. října 2000 se v místě doručení nezdržoval, jelikož jako zaměstnanec společnosti Z. S. I, s. r. o. vykonával v P. a jejím okolí akviziční činnost a do místa bydliště se nevracel. Ke svému tvrzení pak doložil ověřené opisy pracovní smlouvy ze dne 16. srpna 1999, cestovního příkazu a zprávy ze služební cesty (viz č.l. 125-129).
Proto dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Podle části dvanácté, hlavy I., bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (jak tomu bylo i v této věci vzhledem k ustanovení části dvanácté, hlavy I., bodu 15., zákona č. 30/2000 Sb.) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000).
Dovolání je přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. e) o. s. ř. a je i důvodné.
Podle ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. K vadám uvedeným v §237, a pokud je dovolání přípustné, i k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, však dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Při zkoumání, zda byl rozsudek účastníku řízení doručen, vychází soud ze skutečností vyplývajících z obsahu spisu, popřípadě ze skutečností o okolnostech doručení zjištěných pomocí šetření, které provedl buď sám nebo prostřednictvím soudu prvního stupně. I když při zjišťování skutečností rozhodných pro posouzení, zda soudní písemnost byla řádně doručena, nejde o dokazování, soud při něm postupuje přiměřeně podle ustanovení §122 a násl. o. s. ř. Účastníci proto mají mimo jiné právo být přítomni při výslechu svědků (§126 o. s. ř.), výslechu účastníků (§131 o. s. ř.) či provádění důkazu listinou (§129 o. s. ř.), jejíž obsah je zaměřen ke zjištění rozhodných skutečností, vyjádřit se k její pravosti či správnosti a k výsledkům provedeného šetření (§123 o. s. ř.). Obdobné závěry Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil již v usneseních uveřejněných pod čísly 25/2002 a 40/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Z odůvodnění napadeného rozhodnutí (v návaznosti na obsah spisu) je zřejmé, že odvolací soud založil svůj závěr o opožděnosti odvolání na „zjištěních“ učiněných z doručenky, zprávy doručující pošty a „listovních doručovacích karet“ (viz č.l. 70 p. v., 82 až 89), aniž respektoval pravidla shora uvedená a aniž žalovanému umožnil realizovat práva založená ustanovením §123 o. s. ř. Pochybení odvolacího soudu v tomto směru přitom umocňuje skutečnost, že v době od 1. července do 31. prosince 2000 neměla doručenka povahu veřejné listiny (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. září 2003, sp. zn. 29 Odo 181/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2003, pod číslem 191).
Řízení před odvolacím soudem je tak postiženo vadou, k jejíž existenci u přípustného dovolání Nejvyšší soud přihlíží z úřední povinnosti; proto rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 1, 2 a 4 o. s. ř).
V další fázi řízení odvolací soud nepřehlédne, že zpochybnil-li žalovaný údaje uvedené v soukromé listině, je věcí soudu prokázat, že k doručení písemnosti způsobem předjímaným v ustanovení §47 odst. 2 o. s. ř. skutečně došlo (srov. důvody výše zmíněného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. září 2003, sp. zn. 29 Odo 181/2002).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1 věta třetí o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. srpna 2006
JUDr. Petr Gemmel, v.r.
předseda senátu