ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.1.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 1/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. ledna 2006 o dovolání podaném J. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 5 To 142/2005 ze dne 18. 5. 2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 2 T 308/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. 2 T 308/2003 ze dne 30. 9. 2004 byl dovolatel pod bodem 1-7, 10-19, 21 uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.), pod bodem 1-4, 6, 14, 16, 17, 21 trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., pod bodem 8, 9 trestným činem podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. a pod bodem 20 trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. Příslušný skutkový děj je přitom podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k souhrnném nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci a rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody. Podle §226 písm. a) trestního řádu (dále jen tr. ř.) byl zproštěn obžaloby pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. a podle §226 písm. c) tr. ř. pro trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr .zák.
V předmětné věci podal J. K. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. 5 To 142/2005 ze dne 18. 5. 2005 tak, že je jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal J. K. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí. Za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. d), g), l) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku předně namítl, že soud prvního stupně porušil ustanovení trestního řádu o přítomnosti obžalovaného u hlavního líčení v jeho věci a odvolací soud toto pochybení nenapravil. V této souvislosti uvedl, že potvrzení o své pracovní neschopnosti obdržel soud dne 29. 9. 2004, a telefonicky byl ujištěn příslušnou samosoudkyní, že pro jeho pracovní neschopnost bude hlavní líčení odročeno. Skutečnost, že mu jeho zdravotní stav znemožnil objektivně účastnit se hlavního líčení, potom byla dodatečně potvrzena jeho lékařem (k dotazu soudu) dne 28. 12. 2004. Z hlediska dovolacího důvodu uplatněného podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. potom uvedl, že se sice k trestné činnosti v přípravném řízení doznal, neuvědomil si však dosah svého počínání s tím, že ani takto učiněné doznání nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny okolnosti případu. V tomto směru poukázal na to, že v řízení před soudy navrhl provedení důkazu výslechem majitelů zastaváren, kde údajně odcizená kola prodával (v zastavárnách také předával doklady o koupi kol), avšak soudy takto jím navržené doplnění dokazování neakceptovaly. Kritizoval také obecné tvrzení uvedené v důvodech rozhodnutí odvolacího soudu představující jeho názor na způsob, jakým jsou nakupovány věci v zastavárnách, bez konkrétního vztahu k trestné činnosti dovolatele.
Proto také navrhl, aby dovolací soud „napadené rozhodnutí zrušil a Okresnímu soudu v Břeclavi, o jehož rozhodnutí jde, přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhl, aby předseda senátu soudu prvního stupně podle §265h odst. 3 tr. ř. navrhl dovolacímu soudu odložení výkonu rozhodnutí v jeho věci.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky. K uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. uvedl, že podmínky pro konání označeného hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného tak, jak jsou vymezeny v ustanovení §202 odst. 2, 4, 5 tr. ř. byly splněny, když dovolatel ostatně ani porušení některého konkrétního ustanovení trestního řádu nenamítá. Soud takto při splnění podmínek obsažených v ustanovení §202 tr. ř. nebude konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného v případě, že obviněnému brání objektivní okolnosti v účasti na hlavním líčení, obviněný tyto okolnosti dostatečným způsobem doloží a požádá o odročení hlavního líčení. Okolností, která by bránila provedení hlavního líčení takto, není pouhé předložení dokladu o pracovní neschopnosti, a to bez ohledu na to, zda obviněný takový doklad doručil soudu až v den konání hlavního líčení nebo o den dříve. Samotná pracovní neschopnost má význam především v oblasti práva pracovního, příp. v oblasti nemocenského pojištění, když ze skutečnosti, že obviněný je práce neschopen ještě automaticky neplyne, že objektivně není schopen účasti u hlavního líčení. Doklad, který měl potvrdit, že obviněný nebyl schopen účasti u hlavního líčení konaného dne 30. 9. 2004, pochází až ze dne 28. 12. 2004. Za daných okolností tak mohl soud prvního stupně konat hlavní líčení dne 30. 9. 2004 v nepřítomnosti dovolatele a k porušení zákonných ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nedošlo. Navíc v označeném hlavním líčení bylo vedeno dokazování výlučně ve vztahu ke skutku, v němž byl spatřován obžalobou trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., pro který byl dovolatel podle ustanovení §226 písm. a) tr. ř. obžaloby zproštěn. Námitky uplatněné J. K. v rámci jím uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se vztahují výlučně ke skutkům, pro které byl soudy shledán vinným pokračujícími trestnými činy krádeže podle §247 tr.zák a porušování domovní svobody podle §238 tr. zák. Žádná z užitých námitek se však netýká nesouladu mezi okolnostmi vylíčenými v jednotlivých tzv. skutkových větách, uvedených ve výroku citovaného rozsudku soudu prvního stupně a mezi zákonnými znaky shledaných trestných činů, příp. poukazu na nesprávnost jiného hmotně právního posouzení. Svými námitkami se dovolatel ve skutečnosti domáhá pouze jiného hodnocení své výpovědi učiněné v rámci přípravného řízení a poukazuje jimi na neúplnost provedeného dokazování. Jeho námitky takto směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění a zvolenému dovolacímu důvodu tedy neodpovídají. Protože s ohledem na uvedené nelze shledat důvodnost uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř., ani důvodnost dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., není takto dán ani uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Další varianta uvedeného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která je dána tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozhodnutí soudu prvního stupně, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nepřichází v předmětné věci v úvahu, neboť odvolání J. K. bylo odvolacím soudem zamítnuto po meritorním přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně. Proto také navrhl, aby dovolací soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S ohledem na uvedený dovolací důvod argumentoval dovolatel tím, že pokud se k trestným činům, jimiž byl nakonec soudy shledán vinným, doznal v přípravném řízení, tak pouze proto, že měl obavu z možného vzetí do vazby s tím, že si neuvědomil dosah svého doznání, a je osobou bez právnického vzdělání, když v přípravném řízení neměl obhájce. Poukázal i na to, že navrhoval provedení dalších důkazů v řízení před soudem, jeho návrhy však soudy odmítly. Nebyl tak bez důvodných pochybností zjištěn skutkový stav ve smyslu ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. K uvedeným námitkám je nutno uvést, že zejména nalézací soud vysvětlil, proč neuvěřil změněným výpovědím dovolatele v řízení před soudem a proč nemá pochybnosti o jeho výpovědích učiněných v rámci přípravného řízení. Ani podle přesvědčení dovolacího soudu nebylo nijakým způsobem prokázáno, že by dovolatel v přípravném řízení ke svým výpovědím, v jejichž rámci se k trestné činnosti kladené mu za vinu opakovaně doznal, byl jakýmkoli způsobem nucen, přičemž tyto jeho výpovědi korespondují také se zjištěními, které plynou z výpovědí jednotlivých poškozených. Přitom lze poukázat i na to, že dovolatel je sice osobou práva neznalou, avšak zároveň osobou s bohatou kriminální minulostí, a to včetně majetkové trestné činnosti, tedy osobou, která má zjevně zkušenosti se svým výslechem v postavení obviněného, na což také správně poukázal soud prvního stupně. I když v důvodech svého rozhodnutí odvolací soud odkazoval obecně na závěry justiční praxe a tuto argumentaci ani dovolací soud nepovažuje za adekvátní s tím, že k ní vskutku nelze přihlédnout, lze současně dodat, že na jejím základě nebyla vina dovolatele vybudována. Její prokázání bylo založeno jednak na doznání samotného dovolatele, o jehož přesvědčivosti není za daných okolností pochyb, ale byla založena i na výpovědi poškozených a šetření policie na místech jednotlivých skutků. V důvodech svého rozhodnutí potom nalézací soud podrobně popsal jednotlivé skutky, zabýval se i nově vedenou obhajobou dovolatele a vysvětlil, v kterých částech a z jakých důvodů jí neuvěřil. Stejně přiléhavě vysvětlil i to, proč odmítl provést další důkazy navrhované dovolatelem se správným odkazem zejména na jejich nadbytečnost. Pokud by tedy dovolatel uplatnil pouze tento dovolací důvod (§265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.), nezbylo by než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout.
K dovolacímu důvodu uplatněnému podle §265b odst. 1 písm.d) tr. ř. je třeba uvést, že ten je uplatněn důvodně tehdy, jestliže bylo porušeno ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání. V této souvislosti dovolatel namítl, že se dne 29. 9. 2004 předložením dokladu o své pracovní neschopnosti soudu prvního stupně omluvil z hlavního líčení nařízeného na následující den, přičemž tuto informaci nepochybně soud podle prezenčního razítka dne 29. 9. 2004 obdržel. I podle přesvědčení dovolacího soudu byla tato omluva soudu prvního stupně doručena včas a záznam, že do příslušného spisu byla zařazena až dne 30. 9. 2004 v 10.30 hod. (po skončení hlavního líčení), je bezvýznamný, protože je nezbytné organizovat práci soudu tak, aby takovou informaci obdržel za daných okolností soudce neprodleně. Nelze takto přijmout závěr učiněný odvolacím soudem spočívající v tvrzení, že za daných okolností tak soudkyně jednala ze svého pohledu (opožděné předložení uvedeného dokladu v rámci konaného hlavního líčení) v souladu se zákonem. Na druhé straně nutno ovšem zdůraznit, že samotné předložení potvrzení o pracovní neschopnosti bez dalšího ještě neprokazuje existenci objektivních okolností bránících obviněnému v účasti na hlavním líčení. Překážku v podobě existence oněch objektivních okolností je zapotřebí soudu dostatečným způsobem doložit a požádat o odročení hlavního líčení. V tomto směru lze souhlasit s argumentací státního zástupce v tom směru, že takovou okolností není pouhé předložení potvrzení o pracovní neschopnosti, které má význam především v oblasti práva pracovního, popř. má svůj význam v oblasti nemocenského pojištění. Samo o sobě však ještě nevypovídá o tom, že obviněný, ač práce neschopný, není také neschopen účasti u hlavního líčení. Dostatečný doklad o tom, že dovolatel nebyl objektivně schopen účasti u zmíněného hlavního líčení, potom soud obdržel až dne 28. 12. 2004, ač dovolateli nic nebránilo tuto skutečnost uvést již v souvislosti se zaslaným potvrzením o pracovní neschopnosti. Nestačí tedy jakákoliv omluva obžalovaného (dovolatele), ale omluva musí být řádná tak, aby při jejím hodnocení soud mohl dospět k závěru, že ji lze akceptovat. Takto byl splněny podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného z hlediska §202 odst. 2, 4, 5 tr. ř. a v konečném důsledku i respektován čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle kterého má každý právo i na to, aby byla jeho věc soudem projednána v jeho přítomnosti. Bez významu potom není ani zjištění, že dovolatel se několika hlavních líčení účastnil a v jejich průběhu uplatnil svou obhajobu. Lze pouze připomenout, že v inkriminovaném hlavním líčení bylo prováděno dokazování výlučně ve vztahu ke skutku kvalifikovanému jako trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. (stejně jako v jednom z předchozích hlavních líčení), když pro tento trestný čin byl dovolatel nakonec obžaloby podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn. Nutno uzavřít, že s ohledem na uvedené tak ani dovolací soud nedospěl k závěru, že jeho nepřítomnost u označeného hlavního líčení reálně a ve skutečnosti omezila jeho obhajobu a v konečném důsledku tak jeho právo na spravedlivý proces. Proto také v tomto směru je podané dovolání zjevně neopodstatněné.
Konečně k dovolacímu důvodu uplatněnému podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je na místě uvést, že tento dovolací důvod dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu. Současně se však nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícímu napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzované věci by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, které by svojí povahou odpovídaly obsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., či procesními vadami odpovídajícími obsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. tak, jak na ně ve svém mimořádném opravném prostředku dovolatel odkazuje.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. S ohledem na uvedené potom dovolací soud ani nerozhodoval o návrhu (podnětu) dovolatele podle §265h odst. 3 tr. ř., když ostatně takový návrh podle citovaného ustanovení zákona může podat pouze předseda senátu soudu prvního stupně.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. ledna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka