ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.104.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 104/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. února 2006 o dovolání podaném J. P., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 6 To 468/2005 ze dne 10. 10. 2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 5 T 192/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn. 5 T 192/2004 ze dne 6. 6. 2005 byl dovolatel uznán vinným pod bodem 1) trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.) a pod bodem 2) trestným činem útoku na veřejného činitele podle §156 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, který mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku a bylo též rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
V předmětné věci podal J. P. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem sp. zn. 6 To 468/2005 ze dne 10. 10. 2005 tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek ve výroku o vině pod bodem 2), ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že J. P. při nezměněném výroku o vině pod bodem 1) a výroku o náhradě škody odsoudil podle §202 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, který mu podmíněně odložil na zkušební dobu jednoho roku. Dále rozhodl tak, že podle §259 odst. 1 tr. ř. se skutek pod bodem 2) kvalifikovaný v napadeném rozsudku jako trestný čin útoku na veřejného činitele podle §156 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák. vrací soudu prvního stupně k novému rozhodnutí.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal J. P. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že se trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. soudy popsaným skutkem nedopustil, neboť to byl právě on, který byl v kritické době napaden členy hudební kapely. V této souvislosti poukázal na to, že v předmětné věci proti sobě stojí dvě skupiny důkazů (svědků), z nichž jedna svědčí v jeho prospěch, druhá proti němu. Za této situace měly soudy postupovat podle zásady in dubio pro reo a v takto vzniklých pochybnostech tedy rozhodnout v jeho prospěch. Soudy takto nesprávně posoudily věrohodnost jednotlivě slyšených svědků a s ohledem na celkový rozsah provedeného dokazování ve věci nemohly ani dospět k závěru, že by dovolatel naplnil zejména i subjektivní stránku označeného trestného činu. Takto má za to, že nebyly naplněny všechny znaky skutkové podstaty trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., kterým byl shledán vinným, a to nejenom z hlediska jeho subjektivní stránky, ale i stránky objektivní a nakonec i stránky materiální, a to vše znovu s odkazem na to, že to byli právě členové hudební kapely, kteří celý incident vyvolali. Namítl i nedostatek příčinné souvislosti mezi svým jednáním a způsobeným následkem, který spatřuje v poškození kytary. Nad rámec uplatněného dovolacího důvodu potom poukázal na to, že mu nebylo umožněno seznámit se zvukovým záznamem, který byl pořízen o průběhu hlavního líčení. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu ve výroku týkajícího se trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a to ve vině i uloženém trestu a to ve spojení s citovaným rozsudkem soudu prvního stupně, případně aby jej sám obžaloby z uvedeného skutku zprostil. Současně požádal o odklad výkonu mu uloženého trestu do té doby, než dovolací soud o podaném dovolání rozhodne.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že skutkový děj tak, jak byl soudy zjištěn, jednoznačně vyplývá z jednotlivých svědeckých výpovědí s tím, že důvodem výtržnického jednání dovolatele byla jeho podnapilost a tím i neúnosnost jeho chování vedoucí až k přivolání hlídky policie a přerušení produkce hudební skupiny. Ve věci učiněná skutková zjištění pak nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání dovolatele soudy. Proto také navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné, odmítl.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl rozsudkem, který přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzovaném případě by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje a na které dovolací soud reaguje v další části tohoto svého rozhodnutí (uvedeno níže).
V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně dovolatel namítl nesprávné hodnocení ve věci učiněných svědeckých výpovědí, jejichž obsah soudy vyhodnotily nesprávně, když uvěřily výpovědím svědků učiněným v jeho neprospěch (a tedy prokazujícím, že spáchal popsaný skutek). Z této skutečnosti potom dovozuje svou nevinu. Oba soudy však zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely, zabývaly se i namítanými rozdíly ve výpovědích jednotlivě slyšených svědků a také zdůvodnily, proč konkrétním svědkům uvěřily a jiným nikoli (to zejména s ohledem na příbuzenský či přátelský vztah k dovolateli). V důvodech svých rozhodnutí se potom soudy adekvátně zabývaly i všemi znaky skutkové podstaty označeného trestného činu a stejně tak i jeho materiálním znakem. Pokud za těchto okolností i s ohledem na rozsah a obsah ve věci vedeného dokazování dospěly k závěru o vině dovolatele trestným činem výtržnictví, nelze mít za to, že učiněná skutková zjištění jsou v rozporu s právní kvalifikací samotného skutku. Nelze než zdůraznit, že námitky dovolatele uplatněné takto z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. právě směřují pouze do oblasti ve věci učiněných skutkových zjištění, když jeho námitka vztahující se k pořízenému zvukovému záznamu o průběhu hlavního líčení je ryze procesního charakteru a zvolený dovolací důvod jí neodpovídá, když ostatně z obsáhle vedené protokolace pořízené z hlavních líčení ani neplyne, že by dovolatel vůči ní vznášel výhrady.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. S ohledem na uvedené proto dovolací soud ani nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. února 2006
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka