ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.16.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 16/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 8. února 2006 dovolání obviněného J. D., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 6. 2005, sp. zn. 3 To 196/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 2 T 128/2004, a rozhodl takto:
Dovolání J. D. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. 2 T 128/2004, byl obviněný prap. J. D. uznán vinným trestným činem zneužití pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zákona, za který byl podle §53 odst. 1, 2 písm. b), odst. 3 tr. zákona odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 20.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zákona mu byl pro případ, že by uložený trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. řádu mu byla uložena povinnost nahradit poškozenému M. B., bytem P., J. J., škodu ve výši 4.300,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. řádu byl poškozený M. B. odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 20. 4. 2004 kolem 02.25 hodin ve vlaku R 374 P. mezi stanicemi B. a T. ve směru na P. při výkonu služby jako policejní inspektor P.ČR, Oddělení doprovodu vlaků Správy JmK B., při kontrole osobních dokladů cestujícího M. B., 1950, tohoto fyzicky napadl tak, že jej nejdříve udeřil rukou na levou a pravou tvář a následně s větší intenzitou ještě na pravou spánkovou část obličeje, čímž mu způsobil krevní výron pod spojivkou pravého oka lokalizovaný v zevním kvadrantu oční koule v oblasti nad bělimou, drobnou krevní podlitinu zevního koutku levého oka a drobnou trhlinku pravé poloviny dolního rtu bez výraznějšího omezení poškozeného v obvyklém způsobu života.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 15. 6. 2005 Krajský soud v Brně. Ten svým usnesením sp. zn. 3 To 196/2005 odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Brně ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Brno – venkov dovolání, ve kterém napadá rozhodnutí soudu druhého stupně o zamítnutí řádného opravného prostředku, přičemž se odkazuje na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k) a písm. l) tr. řádu a uvádí, že jeho dovolání směřuje do výroku o vině v celém rozsahu a tím i do výroku o trestu.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku v prvé řadě namítá, že skutková věta výroku rozsudku soudu prvního stupně neodpovídá všem znakům skutkové podstaty trestného činu dle §158 odst. 1 písm. a) tr. zákona, neboť z ní jednoznačně nevyplývá, kterou konkrétní pravomoc (oprávnění) veřejného činitele měl svým jednáním vykonávat a v čem měl výkon této pravomoci odporovat zákonu. Tuto okolnost považuje dovolatel za vadu, která jednak je překážkou k náležitému posouzení míry zavinění obviněného, jednak měla být zohledněna odvolacím soudem. Výrok o vině z toho důvodu považuje dovolatel za neúplný.
Z uvedených okolností dovolatel rovněž dovozuje, že skutková zjištění, ke kterým dospěl soud prvního stupně a která akceptoval i soud odvolací, nemohou vést k závěru, že jednáním obviněného došlo k naplnění skutkové podstaty uvedeného trestného činu; v tomto ohledu také považuje dokazování soudu prvního stupně za neúplné nebo zcela chybějící. Dovolatel ještě doplňuje, že řádně zjištěný skutkový stav v tomto ohledu by měl zásadní vliv i na právní posouzení existence případných okolností vylučujících protiprávnost a rovněž tak na právní posouzení stupně společenské nebezpečnosti skutku, neboť v návaznosti na shora uvedené je sporné, zda při řádně zjištěném skutkovém stavu by jednání obviněného dosáhlo stupně nebezpečnosti požadované zákonem.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). V prvé řadě upozorňuje na skutečnost, že část námitek dovolatele neodpovídá deklarovaným dovolacím důvodům, a to ty námitky, které směřují proti úplnosti dokazování a z toho plynoucím skutkovým zjištěním. Z hlediska použitých dovolacích důvodů označuje tu námitku dovolatele, že výrok o vině je nekoherentní, protože popis skutku ve skutkové větě neodpovídá výčtu znaků skutkové podstaty předmětného trestného činu, jak jsou uvedeny v právní větě. Tuto námitku však státní zástupce považuje za nedůvodnou. Má za nepochybné, že obviněný jako příslušník P.ČR vykonávající v době činu službu realizoval svou pravomoc tím, že od poškozeného požadoval, aby prokázal svou totožnost osobními doklady. Nejenže byl v té době veřejným činitelem ve smyslu §89 odst. 9 tr. zákona, ale rovněž fakticky vykonával pravomoc svěřenou mu zákonem v rámci plnění služebních úkolů. Rozsah porušení zákonných povinností dovolatele je dle státního zástupce zjistitelný v rámcové podobě ze skutkové věty, v podrobnostech pak z odůvodnění rozsudku, jak předpokládá §125 odst. 1 tr. řádu. Státní zástupce tedy dochází k závěru, že není pravdivé tvrzení dovolatele, že existuje disproporce mezi popisem skutku a znaky skutkové podstaty trestného činu. Za nedůvodné označuje i námitky týkající se úplnosti dokazování a nedostatečné zjištění skutečného stavu věci. Z těchto důvodů státní zástupce navrhuje, aby podané dovolání bylo jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou podat tento mimořádný opravný prostředek.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení §265b tr. řádu.
Na základě tohoto posouzení dospěl Nejvyšší soud k závěru, že část námitek obsažených v dovolání není se zmíněným dovolacím důvodem v souladu. Z odůvodnění dovolání je totiž zjevné, že některé výhrady dovolatele směřují do oblasti skutkových zjištění soudu a vytýkají nedostatečné či neúplné dokazování a v důsledku toho nedostatečně zjištěný skutkový stav. Kromě toho, že s podstatou takových námitek se nelze ztotožnit (neboť dovolatel je vztahuje především k obsahu, k tzv. skutkové větě, která není a nemůže být absolutním souhrnem veškerých skutkových zjištění soudu), nelze tyto námitky považovat ani za souladné se zákonnými dovolacími důvody, neboť k přezkumu skutkových zjištění soudu dovolání jako speciální druh mimořádného opravného prostředku neslouží.
Za relevantní z hlediska použitých dovolacích důvodů však považuje Nejvyšší soud tu námitku obviněného, ve které namítá údajný rozpor mezi zněním tzv. skutkové věty a popisem zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, neboť takto formulovanou námitku lze vztáhnout pod uplatněný dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu jako námitku proti právnímu posouzení skutku. Ve vazbě na naplnění tohoto dovolacího důvodu pak lze považovat za relevantně uplatněný i dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
Tutéž námitku však nelze vztáhnout na dovolatelem rovněž uplatněný dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, neboť vytýkané nedostatky skutkové věty výroku o vině nejsou toho druhu, aby naplňovaly některý ze znaků uvedeného dovolacího důvodu, tedy že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný, neboť zmíněné ustanovení zákona má na mysli jiné případy takových vad.
Pokud jde o samotnou podstatu zmíněné námitky dovolatele, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že jde o námitku zjevně neopodstatněnou. Především je zjevné, že ze skutkových zjištění soudu (přičemž je pro dovolací soud irelevantní, že dovolatel sama tato zjištění zpochybňuje) vyvodil soud správné právní závěry, a tedy že v právním posouzení skutku soud nepochybil. Jak správně poukazuje i státní zástupce, skutkové okolnosti případu, a to včetně druhu a rozsahu porušení zákonných povinností dovolatele, dostatečně vyplývají jednak v rámcové podobě ze samotného výroku (skutkové věty), tak v podrobnostech z odůvodnění rozhodnutí soudu. Skutečnost, že obviněný jednal jako příslušník P.ČR při výkonu služby, jaké služební povinnosti v době trestného činu plnil, jakož i způsob a rozsah, v jakém své pravomoci překročil, ze skutkových zjištění soudu vyplývají zcela jednoznačně. Jednoznačně z nich mohl soud také existenci či neexistenci případných okolností vylučujících protiprávnost, jakož i stupeň nebezpečnosti činu pro společnost dovodit.
Z výše uvedených důvodů považuje Nejvyšší soud námitky dovolatele za zjevně neopodstatněné. Je sice pravdou, že samotná skutková věta mohla podrobněji či přesněji vyjadřovat ty skutečnosti, jejichž absenci ve skutkové větě považuje dovolatel za právní vadu, nicméně je potřebné připomenout, že za právní vadu řešitelnou v rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu by se mohlo jednat tehdy, jestliže by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném právním posouzení skutku, přičemž je zřejmé, že zjištěný skutek není zcela totéž, jako jeho popis v tzv. skutkové větě.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání je v té části, která je v souladu s použitým zákonným dovolacím důvodem v souladu, zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného J. D. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 8. února 2006
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h