ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.198.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 198/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. února 2006 o dovolání podaném K. D., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 2 To 110/2004 ze dne 11. 1. 2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci pod sp. zn. 28 T 4/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci sp. zn. 28 T 4/2003 ze dne 3. 8. 2004 byl dovolatel uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 trestního zákona formou spolupachatelství podle §9 odst. 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl za použití §40 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon mu byl za současného uložení dohledu podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let.
V předmětné věci podal Krajský státní zástupce v Ostravě, pobočka v Olomouci odvolání v neprospěch dovolatele (stejně i spoluobviněného), a to výlučně do výroku o trestu. O takto podaném odvolání rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem sp. zn. 2 To 110/2004 ze dne 11. 1. 2005 a to tak, že z podnětu podaného odvolání podle §258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek částečně zrušil v celém výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině nově rozhodl tak, že dovolatele odsoudil za použití §40 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků a pro výkon takto uloženého trestu jej zařadil do věznice s dozorem. Současně mu uložil i trest zákazu činnosti, v rozsudku přesně specifikovaný na dobu pěti roků.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal K. D. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že v řízení před oběma soudy nebyl jednoznačně a nepochybně prokázán trestný čin, kterým byl nakonec shledán vinným. V této souvislosti potom odvolací soud provedl takto jiné nesprávné hmotně právní posouzení věci ve vztahu k uloženému trestu a dospěl tak k chybnému závěru, který se promítl do uložení nepřiměřeně přísného trestu. Vzal sice v úvahu osobní poměry dovolatele, nepřihlédl však k okolnostem případu a to z hlediska ustanovení §40 odst. 1 tr. zák., když nevzal dostatečně v úvahu to, že dovolatel se spoluobviněným nahradili způsobenou škodu a nevzal ani v úvahu, že jejich jednání bylo na samé hranici práva obchodního a práva trestního při současné ustálené judikatuře Ústavního soudu České republiky, ze které plyne, že trestní represe je nejzazším prostředkem právní ochrany. Odvolací soud takto při ukládání trestu nevzal v úvahu všechny okolnosti případu a jeho výrok o trestu tak vychází z nesprávného hmotně právního posouzení věci, kterým je třeba rozumět též pochybení stran aplikace ustanovení o ukládání trestů (tedy i ustanovení §40 odst. 1 tr. zák.), když v opačném případě by vůbec nebylo možné se cestou dovolání domáhat nápravy. Proto také navrhl, aby dovolací soud podle §265k tr. ř. zrušil citovaný rozsudek Vrchního soudu v Olomouci a věc mu vrátil ve smyslu ustanovení §265l tr. ř. k novému projednání a rozhodnutí. Současně požádal, aby podle §265o odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o přerušení výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání a to do té doby, než bude o dovolání rozhodnuto.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že poukázal na obsah užitého dovolacího důvodu a zároveň na ustanovení §27, §31 a §40 odst. 1 tr. zák. V této souvislosti poukázal také na to, že zvolený dovolací důvod (§265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.) lze uplatnit pouze ve vztahu k nesprávnému hmotně právnímu posouzení skutku nebo jiné skutkové okolnosti, která z hlediska ukládání trestu může spočívat např. v pochybení v souvislosti s ukládáním trestu úhrnného či souhrnného. Naproti tomu důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je podle ustálené rozhodovací praxe dán i tehdy, jestliže při ukládání trestu soud aplikoval ustanovení §40 odst. 1 tr. zák., ač pro takový postup nebyly dány zákonné podmínky, ale i tehdy, jestliže pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody tyto podmínky dány byly, ale soud je nevzal v úvahu. V těchto případech by šlo o trest uložený mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně právě ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V posuzované věci se však o takový případ nejedná, neboť soudy obou stupňů aplikovaly ustanovení §40 odst. 1 tr. zák. a dovolatel v této souvislosti pouze namítl nepřiměřenost trestu uloženého odvolacím soudem (jeho přísnost). To však samo o sobě není způsobilé naplnit zvolený důvod dovolání, protože nesprávný druh či výměra uloženého trestu mohou být obsahem dovolacího důvodu jenom za podmínek vymezených v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy tehdy, jestliže byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo trest uložený ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákonem na ten který konkrétní trestný čin. O takový případ se však v posuzované věci nejedná, nehledě na to, že dovolatel ani tento dovolací důvod neuplatnil. Dovolatelem vznesené námitky tak nelze vztáhnout k žádnému z dovolacích důvodů vymezených zákonem v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., když pod ně nelze podřadit případné nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a takto zvažovat, zda trest byl uložen jako nepřiměřeně přísný či mírný. Uzavřel s tím, že uplatněné námitky v rámci užitého dovolacího důvodu stojí mimo jeho rámec, stejně jako mimo rámec ostatních dovolacích důvodů. Proto také navrhl, aby dovolací soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jelikož bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. S ohledem na uvedené dále navrhl, aby předseda senátu nerozhodoval o návrhu dovolatele na odložení správně přerušení) výkonu trestu odnětí svobody.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolatel své námitky vznesl v tomto směru s tím, že v jiném nesprávném hmotně právním posouzení věci odvolacím soudem je nutno spatřovat uložení trestu odnětí svobody, který pokládá za nepřiměřeně přísný, když soud nevzal v úvahu skutečnosti již shora popsané. Tak tomu však ve skutečnosti není, neboť úvahy o přísnosti či mírnosti uloženého konkrétního trestu se nemohou opírat o žádný z dovolacích důvodů vymezených zákonem za předpokladu, že jsou respektována ustanovení zákona týkající se druhu a výše ukládaného trestu. V posuzované věci totiž oba soudy shodně aplikovaly ustanovení §40 odst. 1 tr. zák. (moderace) a odvolací soud také vysvětlil z jakých důvodů uložil nepodmíněný trest odnětí svobody při současném odůvodnění toho, proč aplikoval zmíněné ustanovení §40 odst. 1 tr. zák. Úvahy o tom, zda uložený trest je takto nepřiměřeně přísný, nejsou z hlediska vymezení dovolacích důvodů obsažených v §265b odst. 1, 2 tr. ř. na místě. To ani z hlediska dovolacího důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (ten ani nebyl uplatněn), neboť nebyl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákonem na předmětný trestný čin. Lze souhlasit i s vyjádřením státního zástupce v tom směru, že dovolací námitky stran uloženého trestu za daných okolností nemohou naplnit žádný ze zákonem stanovených dovolacích důvodů, protože jimi nemůže být ani případné nepřiléhavé vyhodnocení kriterií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného či mírného trestu. Nelze tedy než uzavřít, že námitky vznesené dovolatelem stojí obsahově mimo rámec dovolacích důvodů stanovených zákonem, které slouží pouze k nápravě závažných procesních a hmotně právních vad, taxativně vymezených v ustanovení §265b tr. ř.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. S ohledem na uvedené potom dovolací soud ani nerozhodoval o návrhu dovolatele na přerušení výkonu uloženého trestu odnětí svobody.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. února 2006
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka