ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.21.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 21/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. ledna 2006 o dovolání podaném D. B., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 5 To 468/2005 ze dne 13. 7. 2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 6 T 247/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné sp. zn. 6 T 247/2004 ze dne 12. 5. 2005 byl dovolatel uznán vinným pod bodem 1), 3) dvěma trestnými činy vydírání podle §235 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.) a pod bodem 2) trestným činem podvodu podle §250 odst.1 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na dobu čtyř let. Současně bylo rozhodnuto též o vznesených nárocích na náhradu škody.
V předmětné věci podal D. B. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením sp. zn. 5 To 468/2005 ze dne 13. 7. 2005 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal D. B. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku namítl ve vztahu k trestným činům vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., jimiž byl shledán vinným, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním, resp. i hmotně právním posouzení obou skutků popsaných v souvislosti s uvedeným trestným činem. Poukázal na to, že trestní oznámení týkající se obou skutků bylo poškozenými podáno až po uplynutí dvou, resp. šesti měsíců po jejich spáchání, a to proto, že poškození se rozhodli k podání trestních oznámení údajně až poté, co se dozvěděli, že obdobným způsobem měl dovolatel jednat i v dalších hernách, případně až poté, co zjistili, že dovolatel vzniklý dluh neuhradí. Ve vztahu k dodatečné výpovědi poškozené H. potom uvedl, že vzhledem k tomu mohlo být s její původní výpovědí účelově manipulováno. Jeho jednání takto mohlo být kvalifikováno nanejvýše jako trestný čin výtržnictví podle §202 tr. zák. Bez bližšího potom uvedl, že přehlédly „tzv. materiální stánku věci“. Proto také uvedl, že se domáhá „zrušení jím tímto napadeného rozhodnutí odvolacího soudu“.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že s ohledem na dovolatelem užitou argumentaci uplatněnou v podaném dovolání nelze mít za to, že ta odpovídá po obsahové stránce zvoleným dovolacím důvodům ani žádnému z dalších zákonných dovolacích důvodů ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Poukázala ve vztahu ke shledanému trestnému činu podvodu na to, že soudy své právní úvahy založily na zjištění, že dovolatel nepracoval v době sjednávání půjčky, dlouhodobě neměl finanční prostředky a o svých možnostech půjčku vrátit uvedl poškozenou v omyl a jednal tak v úmyslu obohatit se na její úkor. K trestným činům výtržnictví pak uvedla, že dovolatel vychází z jiných skutkových zjištění než k jakým dospěly soudy, které měly za důvodně prokázané, že hrubostí a nadávkami nutil poškozené k vydání peněz, když z hlediska namítané materiální stránky uvedených trestných činů byl typový stupeň jejich společenské nebezpečnosti dán. Nad rámec důvodů uplatněných v podaném dovolání potom uvedla, že výstižněji měly být shledané skutky právně posouzeny jako trestný čin loupeže, protože však pochybnosti v tomto směru nejsou dány ve prospěch dovolatele, který jediný podal ve věci odvolání, nejsou tak současně dány reálně možnosti k přezkoumání napadeného rozhodnutí v tomto směru. S ohledem na uvedené proto navrhla, aby dovolací soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je pak dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod proto dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání věci a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý se shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu. Na tomto místě je možné již uvést, že se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, protože v řízení předcházejícímu napadenému rozhodnutí nebyl dán některý z důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., tedy v posuzované věci nebylo předcházející řízení zatíženo hmotně právními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje. To proto, že dovolatel v jeho rámci namítl, že výpovědi učiněné poškozenými a způsob jakým v posuzované věci podali trestní oznámení vedly soudy k nesprávnému právnímu závěru ve vztahu k posouzení skutků uvedených pod body 1) a 3) ve výroku rozsudku nalézacího soudu. Z této skutečnosti potom dovodil, že předmětné skutky měly být soudy právně kvalifikovány nanejvýše (pouze) jako trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., a to bez bližšího i s ohledem na jejich materiální stránku. Oba soudy však zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely, a to především z jednoznačných výpovědí jednotlivých poškozených nepochybně prokazujících pohrůžky násilí ze strany dovolatele a nutící je k zapůjčení uvedených peněžních částek. Materiální stránka uvedených trestných činů je potom zjevně dána zjištěním soudů, že typový stupeň jeho jednání v daném případě vykazuje znaky činu pro společnost nebezpečného. Ústřední námitka dovolatele týkající se okolností a doby, za kterých byla podána poškozenými jednotlivá trestní oznámení, je potom zcela nepřípadná.
S poukazem na uvedené proto Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm.a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. ledna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka