Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 05.04.2006, sp. zn. 3 Tdo 223/2006 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.223.2006.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.223.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 223/2006 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. dubna 2006 o dovolání podaném A. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 3 To 249/2005 ze dne 14. 9. 2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 66/2004, takto: Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 91 T 66/2004 ze dne 13. 12. 2004 byl dovolatel uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.) spáchaného ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, který mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tři a půl roku. Podle §53 odst. 1, 2 písm. a) a §54 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen peněžitý trest ve výši 25.000,- Kč s náhradním trestem odnětí svobody pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, v trvání sedmi měsíců. Bylo též rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody. V předmětné věci podal A. K. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. 3 To 249/2005 ze dne 14. 9. 2005 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl. Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal A. K. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku popřel, že do doby převodu nájmu osobního motorového vozidla zn. Škoda Octavia 1,9 znal spoluobžalovaného O., a tím spíše mohl vědět o tom, že O. padělal jak občanský průkaz, tak podpis J. R. při sepisování předmětného dodatku leasingové smlouvy. Namítá, že jako zásadní důkaz o jeho vině byla vzata především tvrzení spoluobžalovaného O., v nichž, stejně jako ve výpovědích svědků D. a K., byl nepravdivě označen jako iniciátor celé akce, což těmto následně umožnilo převádět předmět leasingové smlouvy mezi sebou a na další osoby. Poukazuje na to, že soud I. stupně neoznačil výpovědi těchto svědků za nevěrohodné, když tito dle jeho názoru pouze měli v úmyslu zastřít předchozí jednání spoluobžalovaného O. Domnívá se, že provedené důkazy nebyly hodnoceny v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. a že nebyly provedeny žádné důkazy, které by ho přímo usvědčovaly. Do celé záležitosti byl prý nevědomky vmanipulován. V závěru dovolatel navrhuje, aby „Nejvyšší soud ve smyslu §265k odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a současně dle §265m odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, že se obžalovaný zprošťuje obžaloby dle §226 písm. c) tr. ř. K takto podanému dovolání Nejvyšší soud do dnešního dne neobdržel písemné vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky. Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném rozhodnutí (výroku) soudu prvního stupně, dovolatel namítl především nesprávné hodnocení svědeckých výpovědí, které pokládá za nevěrohodné. Z této skutečnosti dovozuje svou nevinu s tím, že provedeným dokazováním nebylo jednoznačně prokázáno, že spáchal skutek, který soudy právně kvalifikovaly jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Oba soudy však zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely, když vzaly za prokázané, že obžalovaný A. K. věděl v okamžiku podpisu dodatku k leasingové smlouvě o předstírané totožnosti spoluobžalovaného O., alias J. R., jakož i o tom, že doklady na toto jméno byly padělány. Soud I. stupně se zabýval i namítanou nevěrohodností výpovědí svědků K. a D. a spoluobžalovaného O., když podrobně rozvedl, z jakých důvodů pohlížel na výpovědi prvních dvou jmenovaných značně rezervovaně. Zároveň oba soudy poukázaly v této souvislosti i na další důkazy (výslechy dalších svědků, výpis z registru osobních motorových vozidel), které doplňují především stěžejní výpověď spoluobžalovaného O. Provedení a hodnocení důkazů před soudem I. stupně lze tedy hodnotit jako provedené v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. a na základě toho skutková zjištění celkově považovat za úplná a správná. Na tomto místě je ovšem nutné dodat, že výhrady vznesené dovolatelem jsou pouze takové, které směřují proti skutkovým zjištěním, které soudům, co do jejich rozsahu i obsahu, umožnily přijmout rozhodnutí, která jsou právě oněm skutkovým zjištěním i co do právní kvalifikace jednání dovolatele přiléhavá. S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 5. dubna 2006 Předseda senátu: JUDr. Vladimír Jurka

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:265b/1g
Datum rozhodnutí:04/05/2006
Spisová značka:3 Tdo 223/2006
ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.223.2006.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-21