ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.309.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 309/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném, zasedání konaném dne 19. dubna 2006 dovolání obviněného E. B., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. 10 T 338/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 1 T 175/2004, a rozhodl takto:
Dovolání E. B. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 7. 6. 2005, sp. zn. 1 T 175/2004, byl obviněný E. B. uznán vinným pokračujícím trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zákona (ad 1, 3, 4 výroku rozsudku), trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. e) tr. zákona (ad 2 výroku rozsudku) a trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zákona (ad 4 výroku rozsudku).
Za tyto trestné činy byl podle §235 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 2 tr. zákona odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roky, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podle §35 odst. 2 tr. zákona byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Příbrami sp. zn. Tm 14/2004 ze dne 14. 4. 2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný
1) v době od prosince 2003 až do dubna 2004 převážně v bytě poškozené A. S., tuto opakovaně fyzicky a slovně napadal, vyhrožoval jí a různým způsobem šikanoval, když jeho jednání vyvrcholilo v období od 2. do 4. 4. 2004, kdy poškozenou v jejím bytě fyzicky napadl tak, že ji udeřil otevřenou dlaní do obličeje a poté, když ležela na podlaze kuchyně, jí dupl patou bosé nohy na pravou část hrudního koše a způsobil jí tak zhmožděniny hrudníku, přičemž v důsledku soustavného psychického i fyzického působení ze strany obžalovaného se poškozená dne 11. 4. 2004 pokusila o sebevraždu požitím většího množství léků, přičemž obžalovaný pak následně poškozené telefonoval i do PL ve L., kde byla hospitalizována v době od 13. do 25. 4. 2004, vyhrožoval jí fyzickým napadením a způsobením blíže neurčené újmy, čímž vzbudil v poškozené důvodnou obavu a svůj život a zdraví,
2) dne 11. 5. 2004 o 09.30 hodin v k. s. V. v P. vyhledal A. S., v přítomnosti personálu a zákazníků se k ní choval hrubým způsobem, dožadoval se po ní, aby vzala zpět na něj na policii podané trestní oznámení a v úmyslu donutit ji, aby proti němu jako svědkyně nevypovídala, jí vyhrožoval likvidací její osoby a blízkých rodinných příslušníků, jakož i poškozením automobilu její sestry pro případ, že se dostane do vězení,
3) v době od února 2004 do 20. 5. 2004 opakovaně slovně napadal a verbálně vyhrožoval fyzickou likvidací a blíže neurčenou újmou L. P., v jejím bytě v P. kam se nastěhoval a po určitou dobu zde s poškozenou a jejími dětmi i bydlel, a tuto v měsíci únoru 2004 rovněž fyzicky napadl tak, že ji udeřil do obličeje a způsobil jí modřiny v obličejové části, přičemž jeho chování vzbuzovalo v poškozené důvodné obavy o své zdraví,
4) dne 9. 4. 2004 o 02.00 hodin vylezl zespoda na balkon bytu L. P., který se nacházel v 1. patře, do bytu pak vnikl pootevřenými balkonovými dveřmi, kterými prošel nejprve do dětského pokoje a odtud do obývacího pokoje, kde spala poškozená a zde jí až do 03.00 hodin toho dne slovně vyhrožoval a napadal.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 27. 9. 2005 Krajský soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 10 To 338/2005 odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím své obhájkyně podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Příbrami dovolání, kterým napadá výrok o vině, o trestu i způsobu jeho výkonu s odkazem na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu a tvrdí, že v řízení předcházejícím zamítnutí dovolání byl dán dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť dle názoru dovolatele rozhodnutí soudu prvního stupně (stejně jako rozhodnutí soudu odvolacího) spočívá na nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný opakuje své tvrzení z předchozí obhajoby, že ani jeden ze skutků, pro které byl odsouzen, nespáchal a že řízením, které rozhodnutí soudu druhého stupně předcházelo, došlo k porušení zákona tím, že nebyly stejně pečlivě objasňovány skutečnosti svědčící v jeho prospěch i neprospěch, některé obhajobou navrhované důkazy byly opomenuty a i ty důkazy, které byly vyhledány a provedeny, byly hodnoceny mnohdy nelogicky a zcela účelově v jeho neprospěch. V tom dovolatel spatřuje porušení presumpce neviny, zásady oficiality, vyhledávací, volného hodnocení důkazů a zásady legality. Dle názoru obviněného spočívá závěr soudu o jeho vině toliko na domněnkách a spekulacích.
Dovolatel konstatuje, že nebyl zjištěn skutkový stav, o kterém by nebylo důvodných pochyb a v důsledku toho nebylo možno tento ani správně právně posoudit. Poukazuje i na povrchnost a ledabylost práce okresního soudu spočívající v tom, že skutek pod bodem 2 byl kvalifikován podle §235 odst. 2 písm. e) tr. zákona, přičemž přesnější kvalifikace měla být podle §235 odst. 1, 2 písm. e) tr. zákona. V další části odůvodnění svého dovolání se velice zevrubně věnuje průběhu a výsledkům dokazování při zjišťování skutkového stavu, uvádí vlastní verze hodnocení důkazů, přičemž své námitky skutkového i procesně právního charakteru doprovází i četnými odkazy na judikaturu. Vyslovuje názor, že soudy ve všech čtyřech bodech výrokové části rozsudku postavily svá rozhodnutí toliko na nepřímých důkazech, kdy důkazy výslechy obou poškozených, kterým přikládaly největší důkazní hodnotu, jsou dle názoru obviněného značně nevěrohodné. Tvrdí, že byly provedeny jen ty důkazy, které podporují verzi zvolenou poškozenými a akcentovanou soudem a že tedy došlo k nepřípustné selekci důkazů.
Dovolatel rovněž poukazuje na nález Ústavního soudu ČR č. j. IV. ÚS 565/02, kde Ústavní soud vyslovuje názor, že „fakt, že stěžovatelka v dovolání brojí i proti skutkovým zjištěním, nemůže jít k její tíži, když primárně v dovolání uplatnila námitky právní“. Odkazuje i na další judikaturu Ústavního soudu týkající se rozhodovací praxe v řízeních o dovolání.
V petitu svého dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1, §265l odst. 1 zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze č. j. 7 To 157/2004 ze dne 14. 12. 2004 a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Tento svůj zmatečný petit dovolatel upřesňuje dodatečným podáním bez data, doručeným Okresnímu soudu v Příbrami dne 13. 1. 2006, kde navrhuje zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů (tentokrát již s jejich správným označením) a přikázání věci k novému projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Příbrami.
Současně žádá, aby podle §265o odst. 1 tr. řádu odložil výkon rozhodnutí, proti němuž je podáno dovolání (k tomuto požadavku dovolatele však nebyl podán odpovídající návrh předsedy senátu soudu prvního stupně ve smyslu §265h odst. 3 tr. řádu).
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Ke dni rozhodnutí Nejvyššího soudu nevyužilo Nejvyšší státní zastupitelství svého práva podat k obsahu dovolání své písemné vyjádření.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání dle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo jestliže byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.
Z podaného dovolání je zřejmé, že dovolatel uplatňuje zmíněný dovolací důvod právě s odkazem na to, že v řízení předcházejícím rozhodnutí odvolacího soudu (jakož i v řízení před tímto soudem) byl dán dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je však dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu (stejně jako v rámci kteréhokoli jiného ze zákonných dovolacích důvodů) se tedy nelze domáhat revize skutkových zjištění soudu, jakož i postupu, kterým soud k těmto skutkovým zjištěním dospěl; nelze se tedy cestou dovolání domáhat nápravy údajných vad v rozsahu provedeného dokazování, hodnocení skutkových okolností vypovídajících o skutkových okolnostech atd.
Z obsahu podaného dovolání je zjevné, že dovolatel s odkazem na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu vznáší námitky právě takového charakteru, který se zákonnými dovolacími důvody neslučuje, neboť údajné nesprávné právní posouzení skutku staví na zpochybnění skutkových zjištění a závěrů soudu. Domáhá se tedy primárně revize skutkových zjištění soudu a teprve ve vazbě na tuto revizi usiluje o změnu právního posouzení. V tomto směru nemůže být jeho odkaz na příslušné rozhodnutí Ústavního soudu České republiky považován za relevantní, neboť v citovaném rozhodnutí jde o případ, kdy je primárně namítáno nesprávném posouzení a kromě toho jsou vznášeny i námitky proti skutkovým zjištěním.
V případě dovolání E. B. se však o takový případ evidentně nejedná, neboť údajně nesprávné právní posouzení skutku (či jiné nesprávné hmotně právní posouzení není obsahem dovolání napadáno primárně, nýbrž naopak až na podkladě primárního zpochybnění skutkových zjištění. Dovolatel to ostatně ve svém mimořádném opravném prostředku sám výstižně vyjadřuje, když tvrdí, že „nebyl tedy zjištěn skutkový stav věci, o němž není důvodných pochyb. Na základě takto zjištěného skutkového stavu pak nebylo samozřejmě možno tento ani správně právně posoudit“.
Rovněž mnohastránkový zevrubný rozbor obsažený v odůvodnění dovolání se dotýká postupu soudu při provádění a hodnocení důkazů, popřípadě rozsahu dokazování, přičemž v něm ovšem absentují námitky hmotně právní povahy, které by opravňovaly náležitý přezkum v rámci řízení o dovolání.
Dovolání jako specifický druh mimořádného opravného prostředku není k přezkoumávání skutkových zjištění určeno, nemá povahu „druhého odvolání“ a dovolací soud není soudem „třetí instance“, naopak je skutkovými zjištěními učiněnými v předchozím řízení vázán. Z obsahu podaného dovolání je tedy zřejmé, že toto dovolání není v souladu jak s formálně uplatněným dovolacími důvody dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tak ani se žádným jiným z dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu.
Pokud jde o námitku zákonného označení trestného činu podle §238 odst. 1, 2 písm. e) tr. zákona, Nejvyšší soud shledal, že opomenutí soudu prvního stupně je ryze formální chybou, kterou ostatně odvolací soud ve svém rozhodnutí napravil (č. l. 3 napadeného usnesení).
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li shledáno zjevně neopodstatněným. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání, jak je již výše uvedeno, neodpovídá svým obsahem dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a pokud byl tento důvod uplatněn ve vztahu k ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu nezbylo, než dovolání obviněného E. B. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Závěrem považuje Nejvyšší soud za nutné poznamenat, že předseda senátu soudu prvního stupně nepodal (k podnětu dovolatele) Nejvyššímu soudu návrh na odložení výkonu rozhodnutí podle §265h odst. 3 tr. řádu. O dané otázce proto nebylo třeba rozhodnout samostatným výrokem.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 19. dubna 2006
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h