ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.315.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 315/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. dubna 2006 o dovolání P. K., proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 7 To 199/2005 ze dne 29. 4. 2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 3 T 131/2004 ze dne 4. 3. 2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 3 T 131/2004 ze dne 4. 3. 2005 byl dovolatel uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců, který mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku a dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání dvou let. Současně bylo též rozhodnuto o zproštění obžaloby obžalovaného podle §226 písm. e) trestního řádu (dále jen tr. ř.) pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., neboť obžalovaný uhradil dlužné výživné v plném rozsahu a trestnost činu zanikla.
O odvolání P. K. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením sp. zn. 7 To 199/2005 ze dne 29. 4. 2005 a to tak, že podané odvolání podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl bez věcného přezkoumání jako odvolání, které bylo podáno opožděně.
Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podal P. K., jako osoba oprávněná, dovolání, a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je obsažen v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech takto užitého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvádí, že jím podané odvolání bylo jako opožděné zamítnuto, on ovšem podal žádost o navrácení lhůty, o níž v době, kdy dovolání podával, nebylo ještě rozhodnuto. Dále namítá, že jeho jednání bylo posouzeno jako nesprávné, neboť dle jeho názoru soud I. stupně neměl žalobu obvodního státního zástupce vůbec projednávat, protože nebylo s konečnou platností rozhodnuto ve správním řízení. Domnívá se totiž, že pokud využil dalších zákonných možností, tj. žaloby proti rozhodnutí správního orgánu a kasační stížnosti, nebylo rozhodnuto o jím spáchaném přestupku s konečnou platností. S ohledem na uvedené potom navrhuje, aby dovolací soud „napadené rozhodnutí ve výroku o vině podle ustanovení §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. (a tím i trestu) zrušil a přikázal soudu I. stupně, aby věc znovu projednal a rozhodl nebo sám rozhodl tak, že ho zprostí obžaloby, protože jeho jednání není trestným činem.“
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky. Poukázal na to, že dovoláním lze napadat rozhodnutí soudu druhého stupně jen v rozsahu, v němž tento věc projednal. V daném případě mohl tedy dovolatel namítat nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu pouze v tom smyslu, že lhůtu k podání odvolání ve skutečnosti nezmeškal a rozhodnutí odvolacího soudu je tedy nesprávné. Svou argumentaci měl tak dovolatel spíše opřít o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první alternativě (že totiž bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí). Městský soud v Praze ovšem usnesením ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. Nt 506/2005, rozhodl, že navrácení lhůty k podání odvolání nepovoluje. Dle státního zástupce však nelze dovolateli přisvědčit ani z věcného hlediska. Správní rozhodnutí o uložení sankce zákazu řízení motorových vozidel totiž nabylo právní moci a případné řízení o mimořádných opravných prostředcích nemá na právní moc rozhodnutí až do jeho případného zrušení žádný vliv. Dle státního zástupce není tedy napadené rozhodnutí zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání a vzhledem k tomu navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání P. K. podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného než zákonem stanoveného důvodu.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a tedy je nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod i v dané věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. To i v případě, že dovolatel nabízí další variantu skutkového děje bez ohledu na závěry soudu plynoucí z jimi dostatečně zjištěného skutkového stavu.
Z hlediska námitek, tak, jak je dovolatel ve svém podání uplatňuje, vyplývá, že své dovolání sice formálně opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g), následná argumentace by ovšem mohla korespondovat spíše s důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť se jedná o rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Ohledně žádosti o navrácení lhůty pro podání odvolání bylo ovšem usnesením Městského soudu v Praze sp. zn. Nt 506/2005 rozhodnuto tak, že se navrácení lhůty k podání odvolání nepovoluje, jelikož tato žádost byla rovněž podána po lhůtě tří dnů (§61 odst. 1 tr. ř.). Procesní podmínky pro zamítavé rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v daném případě tudíž splněny byly, neboť odvolání bylo skutečně podáno opožděně. Pokud by tedy dovolatel uplatnil dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., muselo by jeho dovolání tak jako tak být odmítnuto.
Rovněž ohledně věcné argumentace dovolatele nelze tomuto přisvědčit. Rozhodnutí Magistrátu hl. města P,, kterým mu byla uložena sankce zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu (jehož porušením se měl dotyčného trestného činu dopustit) totiž nabylo právní moci dne 23. 5. 2003, když bylo potvrzeno v rámci řízení o odvolání Ministerstvem dopravy a spojů. Skutečnost, že probíhá řízení o mimořádných opravných prostředcích v rámci správního soudnictví (žaloba proti pravomocnému rozhodnutí správního orgánu a kasační stížnost), nemá pak na právní moc rozhodnutí až do jeho zrušení žádný vliv (viz §73 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní). Pokud tedy dovolatel ve svém dovolání neuplatnil žádné jiné námitky, které by odpovídaly dovolacímu důvodu dle §265b odst. 1 písm. g), nemohl Nejvyšší soud věcně přezkoumávat napadené rozhodnutí dle §265i odst. 3 tr. ř.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. dubna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka