ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.336.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 336/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. dubna 2006 o dovolání podaném obviněným R. V., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 11. 2005, sp. zn. 4 To 92/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 48 T 10/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 8. 2005, sp. zn. 48 T 10/2005, byl obviněný R. V. pod bodem 1) výroku uznán vinným pokusem trestného činu úvěrového podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §250b odst. 1, odst. 5 tr. zák. a pokusem trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle §8 odst. 1 tr. zák. k §176 odst. 1 odst. 2 písm. b) tr. zák., které po skutkové stránce spočívaly v tom, že „dne 1. 12. 2004 v P., v pobočce Č., a. s., se při sjednávání revolvingového úvěru vydával za jednatele společnosti S., s. r. o., se sídlem M., přičemž předložil padělaný občanský průkaz znějící na jméno P. J., trvale bytem M., a dále předložil padělaný návrh na změnu v obchodním rejstříku ze dne 30. 12. 2004 a nepravdivou dokumentaci ke stavu aktiv a pasiv a dalších hospodářských ukazatelů spol. S., s. r. o., zejména přehled údajných pohledávek společnosti ve výši 10.815.896,- Kč, na základě čehož s ním byla dne 4. 1. 2005 uzavřena Smlouva o úvěru a byl mu poskytnut revolvingový úvěr s výší úvěrového limitu 6.000.000,- Kč, který počal čerpat dne 5. ledna 2005, kdy se kolem 13.00 hod. dostavil do uvedené pobočky a opět za užití padělaného občanského průkazu požádal o vyplacení hotovosti v částce 800.000,- Kč přičemž na místě byl zadržen Policií ČR.“ Pod bodem 2) výroku byl uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., který spočíval v tom, že „od přesně nezjištěné doby, nejméně v období od listopadu 2004 do ledna 2005, vykonával úlohu osobního řidiče pro svědka F. M., kdy přinejmenším v deseti případech v B. řídil svědkovo osobní motorové vozidlo zn. Škoda Felicia zelené barvy, a to přesto, že mu trestním příkazem Městského soudu v Brně, sp. zn. 9 T 126/2003 ze dne 18. 2. 2004, pravomocným dne 6. 5. 2005, byl uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvou let.“ Za tyto trestné činy byl obviněný podle §250b odst. 5 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. mu uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvou let. Dále byl obviněnému podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen trest propadnutí věci spočívající v propadnutí SIM karty Oskar.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10. 11. 2005, sp. zn. 4 To 92/2005, jímž toto odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 10. 11. 2005 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný následně dovolání, jímž napadl výrok o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání) a v takto vymezeném rámci zároveň napadl výrok o vině pod bodem 1) a výrok o trestu z rozsudku soudu prvního stupně. Uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku poukázal dovolatel především na to, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je naplněn v případě skutku pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně, který podle jeho názoru soudy nesprávně posoudily jako pokus trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 5 tr. zák., ačkoliv inkriminovaný čin naplňoval toliko znaky přípravy k trestnému činu podle §7 odst. 1 tr. zák. Dovolatel současně na podkladě srovnání znaků přípravy a pokusu trestného činu dovodil, že v daném případě je zřejmé, že jeho jednání spočívající v tom, že se dostavil na příslušnou pobočku Č., a. s., a zde žádal o výběr částky 800.000,- Kč, nesměřovalo bezprostředně k dokonání výše uvedeného trestného činu. Tak by tomu bylo pouze za situace, pokud by se dostavil na příslušnou pobočku banky a zároveň požádal o výběr celé částky, tj. částky ve výši 6 mil. Kč. Pouze takové jednání by pak bezprostředně k dokonání trestného činu směřovalo. Jelikož však dovolatel požadoval výběr částky pouze 800.000,- Kč, je takové jednání podle jeho přesvědčení možno kvalifikovat toliko jako přípravu trestného činu úvěrového podvodu podle §7 odst. 1 tr. zák. k §250b odst. 1, odst. 5 tr. zák., neboť spočívalo ve vytváření podmínek pro spáchání předmětného trestného činu. Dovolatel zároveň zdůraznil, že skutková zjištění soudu prvního stupně takovou kvalifikaci jeho jednání nevylučují.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel dále namítl, že ze strany soudů došlo k nesprávnému hmotně právnímu posouzení podmínek pro ukládání souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák., když soudy obou stupňů z různých důvodů dospěly ke shodnému závěru, že uložení tohoto trestu není namístě. Soud prvního stupně, ač si byl vědom, že souhrnný trest měl být ukládán a to k rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2005, sp. zn. 88 T 151/2004, k jeho uložení nepřikročil z důvodu zájmu na rychlém rozhodnutí věci a s poukazem na možnost nápravy v odvolacím řízení. Podle dovolatele soud použil nepřípustnou argumentaci, neboť ani naléhavý zájem na rychlém ukončení řízení nesmí vést k porušení zákona v neprospěch obviněného. Soud druhého stupně přitom věc posoudil odlišně od nalézacího soudu, když souhrnný trest rovněž neuložil, tentokrát s argumentací, že pro to ve vztahu k výše citovanému rozsudku Městského soudu v Brně nebyly podmínky. Podle dovolatele právní názory obou soudů nelze akceptovat, neboť zákon v §35 odst. 2 tr. zák. stanoví, že soud uloží souhrnný trest, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Poněvadž v daném případě je nepochybné, že dovolatel se inkriminovaného skutku dopustil před vyhlášením odsuzujícího rozsudku ve věci vedené Městským soudem v Brně pod sp. zn. 88 T 151/2004, tj. před 20. 4. 2005, je možno dovodit, že podmínky pro uložení souhrnného trestu byly splněny a právní posouzení této otázky ani ze strany odvolacího soudu nebylo správné. Svou argumentaci dovolatel shrnul tak, že rozhodnutí obou soudů jsou i v tomto dalším směru zatížena vadami předpokládanými dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Protože všechna shora vytýkaná pochybení, k nimž došlo již v řízení před soudem prvního stupně, nezjistil a ve druhé instanci nenapravil ani odvolací soud, byl podle dovolatele zároveň naplněn i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Vzhledem k shora namítaným skutečnostem obviněný navrhl, „aby dovolací soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 4 To 92/2005 ze dne 10. 11. 2005, stejně jako výrok o vině pod bodem 1), právní kvalifikaci pod bodem 1) a výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 48 T 10/2005 ze dne 10. 8. 2005 a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.“ Dovolatel zároveň v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyslovil souhlas, aby dovolací soud rozhodl v neveřejném zasedání.
K dovolání obviněného se v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který poté, kdy podrobně rozebral obsah dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., dospěl k závěru, že námitky dovolatele směřující vůči právní kvalifikaci skutku pod bodem 1) a vůči nesprávné aplikaci ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. o souhrnném trestu, lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K opodstatněnosti první z nich státní zástupce uvedl, že za rozhodující je třeba považovat skutečnost, že dovolatel v daném případě naplnil znaky základní skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle §265b způsobem, kdy jeho úmysl současně – s ohledem na výši poskytnutého úvěru - směřoval ke způsobení škody velkého rozsahu (§89 odst. 11 tr. zák.). Jestliže se dovolateli tento úmysl následně nepodařilo realizovat a čin dokonat (na základě podvodně uzavřené úvěrové smlouvy mu měla být nejprve vyplacena částka „pouze“ 800.000,- Kč), pak své jednání dovedl do stadia pokusu trestného činu úvěrového podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §250b odst. 1, odst. 5 tr. zák. a nikoliv toliko do stadia přípravy, jak na to ve svém dovolání poukazuje. K opodstatněnosti další námitky týkající se porušení zásad o ukládání souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák. poukázal státní zástupce na to, že odvolací soud rozhodl v souladu s judikaturou (R 34/1965 SbRt.) a správně vzal též v úvahu, že stejnou povahu jako rozsudek má i trestní příkaz a dále to, že účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému (§314e odst. 5 tr. ř.). Pokud jde o projednávaný případ, poukázal státní zástupce na to, že z pravomocného rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2005, sp. zn. 88 T 151/2004 (ke kterému by měl být podle názoru dovolatele ukládán souhrnný trest rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 8. 2005, sp. zn. 48 T 10/2005) vyplývá, že tímto rozsudkem byl dovolateli uložen souhrnný trest za sbíhající se trestnou činnost, za kterou byl předtím odsouzen jednak trestními příkazy Městského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2004 (s doručením dne 27. 4. 2004), sp. zn. 9 T 126/2002, a ze dne 11. 7. 2003 (s doručením dne 25. 8. 2003), sp. zn. 7 T 54/2003, a jednak rozsudkem téhož soudu ze dne 20. 10. 2003, sp. zn. 5 T 247/2003. To podle státního zástupce znamená, že pokud se obviněný (dovolatel) trestné činnosti, která byla předmětem projednávání v nyní posuzované trestní věci Městského soudu v Praze pod sp. zn. 48 T 10/2005, dopustil až po datu 25. 8. 2003, kdy mu byl doručen trestní příkaz Městského soudu v Brně ze dne 11. 7. 2003, sp. zn. 7 T 54/2003, pak mu nemohl být výše citovaným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 8. 2005 ukládán souhrnný trest, protože se nejednalo o souběh trestných činů, nýbrž o recidivu. Své vyjádření proto státní zástupce shrnul tak, že dovolání obviněného je zapotřebí považovat za zjevně neopodstatněné, a proto navrhl, aby dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. rozhodl o jeho odmítnutí. Toto rozhodnutí lze podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinit v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem než je specifikován v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyslovil státní zástupce souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Obviněný R. V. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., na které je v dovolání odkazováno.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý se shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu nebyla dovolatelem namítána a druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu by pak v posuzovaném případě byla naplněna toliko za předpokladu, že by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházejí bylo skutečně zatíženo vytýkanými hmotně právními vadami předpokládanými v dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje.
Jestliže dovolatel namítl, že skutek popsaný pod bodem 1) výroku rozsudku soudu prvního stupně měl být právně kvalifikován jako příprava k trestnému činu úvěrového podvodu podle §7 odst. 1 tr. zák. k §250b odst. 1, odst. 5 tr. zák. a nikoliv jako pokus tohoto trestného činu podle §8 odst. 1 tr. zák., a dále to, že k jeho tíži bylo porušeno ustanovení o ukládání souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák., lze tyto námitky z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. považovat za právně relevantní.
Při posuzování opodstatněnosti podaného dovolání pak Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:
V obecné rovině je nejprve zapotřebí poznamenat, že trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 5 tr. zák. se dopustí pachatel, který při sjednávání úvěrové smlouvy či v žádosti o poskytnutí subvence nebo dotace uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, a činem způsobí škodu velkého rozsahu (tzn. škodu dosahující částky nejméně 5.000.000,- Kč, srov. §89 odst. 11 tr. zák.). O pokus tohoto trestného činu podle §8 odst. 1 tr. zák. pak půjde v případech, jestliže pachatel naplnil znaky základní skutkové podstaty a jeho jednání přitom zároveň směřovalo ke způsobení škody velkého rozsahu, avšak k uskutečnění zákonem předpokládaného následku (účinku) nedošlo. Za rozhodující kritérium pro posouzení, zda jde o pokus tohoto trestného činu nebo toliko o jeho přípravu podle §7 odst. 1 tr. zák. (pokud by se samotné jednání směřující ke způsobení škody velkého rozsahu dostalo jen do přípravného stadia), považuje Nejvyšší soud skutečnost, že tzv. kvalifikovaná skutková podstata, která je souhrnem znaků základní skutkové podstaty a znaků podmiňujících použití vyšší trestní sazby, byla již v některých znacích realizována, a to ve znacích naplňujících základní skutkovou podstatu. Pachatelovo jednání posuzované jako celek tím již překročilo stadium přípravy a dostalo se do stadia pokusu, neboť pachatel de facto začal uskutečňovat jednání popsané v kvalifikované skutkové podstatě trestného činu.
Jsou-li výše uvedené zásady aplikovány na nyní posuzovaný případ, je zřejmé, že dovolatelovo jednání popsané v tzv. skutkové větě pod bodem 1) výroku rozsudku soudu prvního stupně, naplňuje mj. též zákonné znaky skutkové podstaty pokusu trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 5 tr. zák. Obviněný (dovolatel) v rámci jednání spadajícího pod základní skutkovou podstatu (kdy k trestní odpovědnosti není třeba vznik škody), nejprve podvodným jednáním dosáhl toho, že mu na základě smlouvy o úvěru byl poskytnut revolvingový úvěr s výší úvěrového limitu 6 mil. Kč. Následně se pokusil z úvěru poskytnutého v uvedené výši čerpat finanční prostředky (v daném případě nejprve 800.000,- Kč), tzn. že začal uskutečňovat činnost naplňující kvalifikovanou skutkovou podstatu výše uvedeného trestného činu. Při této činnosti (tj. při uskutečňování původního záměru získat 6 mil. Kč) byl pak zadržen orgány Policie ČR, takže k dokonání činu nedošlo. Se shora naznačenými otázkami se soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích náležitě vypořádaly (srov. zejména str. 8, 9 napadeného usnesení odvolacího soudu).
Pokud jde o dovolatelovu námitku týkající se podmínek pro uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák., lze konstatovat, že dovolatel i soud prvního stupně si poněkud zjednodušeně vyložili otázku vícečinného souběhu trestných činů s poukazem na to, že tento vztah je založen již samotnou skutečností, že nyní projednávané trestné činnosti se dovolatel dopustil před vyhlášením odsuzujícího rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2005, sp. zn. 88 T 151/2004. Odvolací soud však nepřehlédl, že citovaným rozsudkem byl ukládán souhrnný trest za současného zrušení výroku o trestech z trestních příkazů či rozsudku, jež byly vyhlášeny před tím, než se dovolatel dopustil trestné činnosti v nynější věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 48 T 10/2005. Účinky s tím spojené pak odvolací soud správně vyložil na str. 11 a 12 napadeného usnesení. Se správností učiněných závěrů se Nejvyšší soud plně ztotožnil a poněvadž tyto závěry nejsou v rozporu s problematikou v judikatuře již řešenou, lze na ně pro stručnost odkázat. Nejvyšší soud pak pro úplnost připomíná rozhodnutí č. 34/1965 SbRt., v němž se poukazuje na to, že byl-li obviněnému uložen souhrnný trest ve smyslu §35 odst. 2 tr. zák. a později byl dalším rozsudkem uznán vinným trestným činem, spáchaným po vyhlášení prvého rozsudku a před vyhlášením rozsudku, jímž mu byl uložen souhrnný trest, nejde v případě posledního odsouzení o souběh trestných činů, který je nutným předpokladem uložení souhrnného trestu, nýbrž o recidivu, takže je nutno uložit samostatný trest. Na tyto skutečnosti konečně ve svém vyjádření výstižně poukázal i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Pokud rozsudkem soudu prvního stupně nebyl podle §35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest, považoval odvolací soud jeho postup důvodně za věcně správný a chybný právní názor tohoto soudu pak v rámci odvolacího přezkumu v potřebném rozsahu korigoval.
Za těchto okolností Nejvyšší soud nedovodil, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu ani jemu předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zatíženo dovolatelem vytýkanými vadami. Za tohoto stavu pak neshledal podané dovolání z hlediska uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. jakkoliv opodstatněným.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. V souladu s citovaným ustanovením zákona bylo proto rozhodnuto, že se dovolání obviněného R. V. odmítá, přičemž Nejvyšší soud toto své rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. dubna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler