ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.362.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 362/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 12. dubna 2006 dovolání obviněné PaeDr. M. S., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2005, sp. zn. 6 To 512/2005, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 52 T 96/2005, a rozhodl takto:
Dovolání PaeDr. M. S. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. 9. 2005, sp. zn. 52 T 96/2005, byla obviněná PaeDr. M. S. uznána vinnou trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí dle §171 odst. 3 tr. zákona, za který byla podle §171 odst. 3 za použití §53 odst. 1, odst. 2 písm. b), §54 odst. 1 tr. zákona odsouzena k peněžitému trestu ve výměře 20.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zákona jí byl stanoven pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 měsíce.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněná minimálně v termínech 5. 11. 2004 – 7. 11. 2004 a 3. 12. 2004 – 5. 12. 2004 nerespektovala rozsudek Okresního soudu v Nymburce č. j. P 11/98-57 ze dne 18. 11. 1999, který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze č. j. P 11/98-80 ze dne 28. 3. 2000 s právní mocí dne 3. 5. 2000, podle něhož J. T., je oprávněn stýkat se se svým nezletilým synem Š. T., svěřeným do péče obviněné na základě rozsudku OS v Nymburce č. j. P 11/98-57 ze dne 18. 11. 1999, a to každý lichý týden v roce od pátku od 16.00 hodin do neděle do 18.00 hodin, dále v červenci od prvého pondělí v měsíci od 09.00 hodin do neděle do 18.00 hodin, v srpnu od třetího pondělí v měsíci od 09.00 hodin do neděle do 18.00 hodin, a dále vždy od 26. 12. od 09.00 hodin do 27. 12. do 18.00 hodin a o velikonočních prázdninách od pátku od 16.00 hodin do pondělí do 18.00 hodin i přesto, že jí usnesením Městského soudu v Praze sp. zn. 30 Co 522, 523, 524/2004 ze dne 29. 10. 2004 s právní mocí dne 29. 10. 2004 byla uložena pokuta ve výši 2.000,- Kč za nerealizovaný styk otce s nezletilým Š. v době od 16. 8. 2004 do 22. 8. 2004, a otci styk s nezletilým synem nadále ve shora uvedených termínech neumožnila.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podala obviněná odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 20. 12. 2005 Městský soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 6 To 512/2005 odvolání obviněné podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podala obviněná ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 dovolání, ve kterém uvádí že toto dovolání směřuje proti „rozsudku“ Městského soudu v Praze (který ovšem rozhodoval usnesením) s tím, že tento „rozsudek“ napadá ve výroku o vině i ve výroku o trestu v plném rozsahu. Tvrdí, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a odkazuje se na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku se obviněná zmiňuje především o okolnostech neumožnění styku otce s dítětem v období od 16. 8. 2004 do 22. 8. 2004, které ovšem již bylo řešeno pokutou uloženou již dříve usnesením Městského soudu v Praze, sp. zn. 30 Co 522, 523, 524/2004, ze dne 29. 10. 2004 s právní mocí dne 29. 10. 2004. V této části se tedy dovolání zmiňuje o jiném pravomocném rozhodnutí soudu, které nemůže být nynějším dovoláním řešeno, i když je na ně ve výroku napadeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 odkazováno.
Dovolatelka dále uvádí, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí lze shledat neúplnost skutkových zjištění, a to jednak pokud jde o okolnosti týkající se zdravotního stavu nezletilého, jednak pokud jde o otázku (dle jejího názoru soudem nedostatečně vyjasněnou), zda se otec dítěte v relevantním termínu 5. 11. 2004 skutečně dostavil. Dále obviněná uvádí některé skutkové okolnosti ohledně druhého termínu styku, t. j. 3. 12. 2004, když tvrdí, že v tomto případě dospěl soud na základě obsahu svědeckých výpovědí k nesprávným závěrům a namítá, že soud neprovedl navrhovaný důkaz výslechem nezletilého. Zmiňuje se rovněž o otázce omluv dítěte ze školy, kterou dle jejího názoru soud rovněž nesprávně posoudil. Zpochybňuje i další skutková zjištění soudu, a to v souvislosti s doručením jejího doporučeného dopisu J. T., dále v souvislosti s údajnou nedostatečnou péčí J. T. o zdravotní stav nezletilého.
Dovolatelka rovněž vyslovuje názor, že její jednání nevykazuje znaky skutkové podstaty trestného činu dle ust. §171 odst. 3 tr. zákona, pokud soud toto jednání uvádí v souvislosti s dříve uloženou pokutou. Opakovaně v této věci vznáší námitky zpochybňující správnost uložení této pokuty. Současně namítá, že v jejím případě se soud nedostatečně vypořádal i s vyhodnocením naplnění pojmu „bezvýsledně použita opatření“, neboť má za to, že uložená pokuta pro ni byla dostatečným ponaučením s preventivními účinky a že následně plně respektovala právo otce na styk s nezletilým, takže její jednání postrádá společenskou nebezpečnost, resp. že společenská nebezpečnost je zřejmě nepatrná.
Rovněž vyslovuje názor, že soud nedostatečně zhodnotil subjektivní stránku trestného činu. Uvádí, že si nebyla vědoma žádných škodlivých následků svého jednání, ani s nimi nebyla srozuměna, že jednal v zájmu nezletilého syna Š. a v zájmu proklamovaného principu blaha dítěte.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Podle jeho názoru je zřejmé, že v daném případě byly jednáním obviněné naplněny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 3 tr. zákona, jelikož obviněná poté, co proti ní byla bezvýsledně použita opatření v občanském soudním řízení směřující k výkonu rozhodnutí soudu o výchově nezletilého dítěte, úmyslně mařila výkon tohoto rozhodnutí, když v termínech stanovených soudem opakovaně znemožnila otci realizovat styk se svým synem. Dle názoru státního zástupce je tedy dostatečně zřetelné, že jednáním obviněné došlo nejen k naplnění objektivní stránky skutkové podstaty uvedeného trestného činu, nýbrž i to, že po subjektivní stránce bylo u obviněné dáno úmyslné zavinění.
Pokud jde o námitku dovolatelky vztahující se k předchozí bezvýslednosti opatření přijatých soudem v občanském soudním řízení, upozorňuje státní zástupce na platnou právní úpravu, z jejíhož hlediska nelze námitce dovolatelky přiznat jakoukoli oprávněnost. Za zjevně neopodstatněnou považuje státní zástupce i námitku týkající se údajné nevědomosti následků jejího jednání a z toho dovozovaný nedostatek zavinění.
Z uvedených důvodů státní zástupce navrhuje, aby podané dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byla obviněná uznána vinnou a uložen jí trest a soudem druhého stupně byl zamítnut její řádný opravný prostředek. Obviněná je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže napadené rozhodnutí je založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. S tímto dovolacím důvodem je v daném případě dovolání v souladu pouze zčásti.
V rozporu s uvedeným dovolacím důvodem jsou ty námitky obviněné, kde zpochybňuje samotná skutková zjištění soudu, namítá jejich neúplnost, nesprávné hodnocení důkazů, neprovedení výslechu nezletilého atd. Tato část dovolání nemůže být přezkoumána, neboť dovolání jako jeden ze specifických druhů mimořádných opravných prostředků není určeno k přezkoumávání námitek tohoto druhu. Skutkovými zjištěními soudu je Nejvyšší soud v řízení o dovolání vázán a neplní funkci soudu „třetí instance“ a dovolání nemá funkci „druhého odvolání“. Pokud by se tedy podané dovolání omezovalo jen na námitky tohoto druhu, muselo by být odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že s použitým dovolacím důvodem je podané dovolání v souladu v té části, kde obviněná vznáší námitky proti samotnému právnímu posouzení skutku, a to právního posouzení naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 dost. 3 tr. řádu a do určité míry i posouzení subjektivní stránky tohoto trestného činu. Na základě přezkoumání námitek dovolatelky však Nejvyšší soud dospěl k závěru, že se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné. Ze skutkových zjištění soudu totiž zcela evidentně vyplývá, že jejím jednáním byly naplněny všechny zákonné znaky skutkové podstaty zmíněného trestného činu, jakož i fakt, že obviněná jednala ve zcela zjevném úmyslu.
Žádnou relevanci nelze přiznat argumentaci dovolatelky, ve které se snaží prosadit svůj názor, že předchozí uložení pokuty v občanském soudním řízení nebylo oprávněné, neboť v době od 16. 8. 2004 do 22. 8. 2004 se nezletilý zúčastnil léčebného pobytu v Ř., o čemž otec dítěte sice věděl, ale na návrhy obviněné údajně nereagoval. Pokud má vůbec vzít jakkoliv Nejvyšší soud tuto argumentaci dovolatelky do úvahy, pak jedině v tom smyslu, že jestliže dovolatelka na jedné straně vyslovuje námitky proti tomuto opatření soudu, na druhé straně však uvádí, že „byla uložená pokuta pro mou osobu dostatečným ponaučením s preventivními účinky“ a „následně jsem plně respektovala právo otce na styk s nezletilým“ (přičemž ze skutkových zjištění soudu jednoznačně vyplývá, že právě toto právo otce nerespektovala), pak taková argumentace toliko svědčí o zcela subjektivním pohledu obviněné na otázku, kdy je a kdy není třeba respektovat rozhodnutí soudu.
Z rozhodnutí soudů obou stupňů nelze ani dovodit opodstatněnost tvrzení obviněné, že byla nesprávně posouzena subjektivní stránka jejího jednání v tom smyslu, že nemohla předpokládat škodlivost následků svého jednání, ani že s nimi nebyla srozuměna. Naopak ze samotného obsahu dovolání je patrné, že dovolatelka trvale uplatňuje – bez ohledu na rozhodnutí soudu – toliko svou vlastní představu o naplňování potřeb dítěte, jakož i svůj vlastní kritický pohled na práva otce, o němž je prostě přesvědčena, že není schopen kvalitní péče a výkonu svých rodičovských práv. V posuzované věci je zjevné, že obviněná respektuje pouze toto své vlastní přesvědčení a rozhodnutí soudu úmyslně nerespektuje.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že v té části, ve které dovolání odpovídá použitému dovolacímu důvodu, jde o dovolání zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněné PaeDr. M. S. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný ( §265n tr. řádu ).
V Brně dne 12. dubna 2006
Předseda senátu: Mgr. Josef H e n d r y c h